Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Diskriminace – příběh

    vydáno  •  Politika

    Minulý rok jsem na občanskou výchovu dostala za úkol napsat článek na téma rasizmus. Je pouze z mé hlavy, ale takové věci se skutečně dějí.

    rasizmus, © Russell Lee

    Už je to celkem dávno, co mě maminka poslala do Německa. Bylo to proto, že moji babičku okradli a potřebovala nějaké peníze, jídlo a hlavně mou pomoc a přítomnost. A mně jí bylo tolik líto!

    Maminka mě odvezla na nádraží a pomohla mi najít můj vlak. Tolik se mi do něj nechtělo! Každý běloch mě odsoudil pohledem. Cítila jsem se tak jiná… Nechápu to. U nás ve Francii je moje barva běžná, a i kdyby ne, určitě bychom nikoho neodsuzovali.

    Sedím ve vlaku a vyndám si z batůžku knížku. Přečtu si dvě kapitoly, potom ji zandám zpátky a dívám se z okna. Nikoho si nevšímám, snažím se být neviditelná.

    V každé stanici vystoupí a nastoupí spousta lidí. Čím víc se blížíme, tím je to horší. Čím jsou cestující mladší, tím víc se na mě kření a drží se ode mě radši dál.

    Vzbudila jsem se s hlavou na svém batohu, spala jsem asi dvě hodiny. Už jsem ale neseděla sama, jako předtím, vedle mě seděl nějaký kluk a naproti mně další dva. Všichni tři se na mě mlčky dívali a čekali, až se proberu. Neumím sice moc odhadnout věk u bílých lidí, ale tihle vypadali tak na patnáct. Každý z nich měl mikinu s logem známé značky a v ruce nebo v kapse snad ten nejdražší drahý telefon.

    Dlouho je ticho, až kluk, sedící naproti mně, řekne: ,,Černá díra!,“ ukáže na mě a začne se přehnaně, možná až uměle smát. Ti ostatní se jen škodolibě usmívají. Mně je úzko. A tím to teprve začalo…

    Jeden přes druhého na mě ukazují a křičí přes celý vlak. Mají bolestivé narážky, ani sprostým slovům se nějak nevyhýbají. Ostatní cestující si jich vůbec nevšímají.

    Začnu litovat, že jsem se dobrovolně učila německy. Bývala bych jim nerozuměla ani slovo…

    A najednou rána, před očima temno, z nosu se mi spustí proud krve. Než stihnu otevřít oči, kdosi mi vytrhne z rukou batůžek. Konečně se vzpamatuji. Všichni tři kluci prohledávají můj batoh, jeden z nich vytáhne mou knížku a začne v ní listovat. A já jen doufám, že neumí francouzsky. Kupodivu ji zandá zpátky a batoh odhodí na zem. Snažím se natáhnout a podat si ho, ale nechci dostat další ránu. Sednu si zpátky a nezbývá mi než jen čekat, co se bude dít dál. Nedovolím si ani se hnout, jsou o něco starší a určitě mnohem silnější než já, a hlavně jsou na mě tři.

    Ten nejvyšší a asi nejhezčí si stoupne těsně přede mě. Nějakou chvíli mě jen pozoruje, potom si sedne ke mně na klín. Teď už mám vážně velký strach. Začne se na mně kroutit, ostatní ho pozorují se záchvaty smíchu. Zřejmě ho to přestalo bavit, tak se konečně zvednul a posadil vedle mě.

    Zvednu nohy na sedadlo a schoulím se do klubíčka. Je mi zima a smutno. Mikinu mám v batohu a k tomu se asi ještě dlouho nedostanu. Bylo mi řečeno, že cesta bude trvat čtyři hodiny. Mám pocit, jako bych už jela několik dní. Po dlouhé době vlak zastaví a hlásí zastávky. Ta následující je moje. Pevně doufám, že nebudou vystupovat se mnou.

    Zdá se, že vlak stojí celou věčnost. Čekám, kdy už se konečně rozjede. Pořád nastupuje i vystupuje spousta cestujících. Najednou do našeho vagónu přijde skupina lidí. Sedne si na sedadla vedle nás. Na ta, kde celou cestu zatím nikdo neseděl.

    Nahnu se na zem a podám si batůžek. Už nemám strach. Skupina lidí má stejnou barvu jako já. V množství je síla.

    Ani nevíte, jak byla babička šťastná, když viděla, že jsem k ní v pořádku dojela. A ani nevíte, jak jsem byla šťastná já, že už jsem s ní. Radši ani nebudu přemýšlet, jak dopadne cesta zpátky…

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (12)

    Příspěvek z 15. dubna ve 22:51.
    kaz8x v něm napsal:

    Řekl bych, že to muže být lehce nenávistné vůči němcům, ale jinak zajímavý příběh.

    Příspěvek z 9. dubna v 11:55.
    Ema_Ema v něm napsala:

    Nádherný příběh. Opravdu jsem se do něj začetla. Nechtěla bys rovnou napsat celou knihu na toto téma? Je vidět, že máš opravdu talent. Příběh je hezky povyprávěný a napsaný tak, že opravdu zaujme. Úžasné! *O

    Příspěvek z 7. dubna ve 20:14.
    –MM– v něm napsal:

    Colossus: Tvůj argument tedy je, že příběh o ošklivosti rasových stereotypů nedodržuje správné národnostní stereotypy? ;-D