Byla jednou jedna dívka, která seděla na lavičce. Vedle ní si sedla stařenka. Stařenka se dívky zeptala, jak se jmenuje, a dívka řekla, že jméno nemá. Dívka si vzpomněla na jeden příběh a začala ho vyprávět...
Byla jednou jedna dívka, která se jmenovala Laura. Laura bydlela v Německu. Jednoho dne vypukla 2. světová válka a Lauřin otec musel jít bojovat, aby ochránil svůj rodný stát.
Po týdnu k Lauře a její mamince přijeli nacisté a odvezli je do koncentračního tábora. Lauře se tam vůbec nechtělo, ale musela. Jednoho večera maminka Lauře řekla, že jejího tatínka zastřelili a že je mrtvý. Laura se velmi rozbrečela a silně objala maminku, ale z ničeho nic si pro maminku přišel nějaký cizí muž a popadl ji tak silně, že zakřičela bolestí. Laura řekla: „Pusťte moji maminku.“ Muž jí řekl, že by ji rád pustil, ale od šéfa má nařízené, že lidi pouštět nemůže.
Muž maminku odtáhl do plynové komory a tam se udusila.
Laura po měsíci v koncentračním táboře umřela, protože měla nedostatek jídla a pití. Dívka, která seděla na lavičce, se postavila a řekla si, že se bude jmenovat Laura. Stařenka se jí zeptala, proč neměla jméno, a nyní už Laura jí na to řekla, že když jí byly 4 roky, tak se její rodiče zabili při autonehodě, a že žije v dětském domově. Tam se jí zeptali, jak se chce jmenovat, a ona zatím nevěděla, a tak jsi vybrala jméno Laura.
