Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Dívka s hudbou v duši | Píseň zimy

    vydáno

    Nemáte co číst? Zajímají vás fantasy nebo historické knihy? Pokud ano, můžete se směle vrhnout do čtení a zhodnotit, zda za to tato báječná kniha stojí!

    Obrázek k recenzi na knihu Píseň zimy, © Half-BloodPrincess

    Autorka: S. Jae-Jonesová
    Originál: Wintersong
    Rok vydání: 2017
    Nakladatelství: CooBoo
    Počet stran: 392
    Shrnutí děje: Když byla Liesl malá, chodívala do lesa za Králem duchů a hrála si s ním. Zpívala a tančila mezi stromovím a užívala radostného dětství. Jenže jak čas plynul a ona stárla, postupně na Krále duchů zapomněla. Z příběhu o Králi duchů se stala pouhá fikce, a ačkoliv věděla, že někde v hloubi srdce pořád věří, nepřipustila si to. Jenže když zmizí její sestra, musela si přiznat, že der Erlkönig je skutečný a ona mu je blíž, než si kdy myslela.

    Hodnocení obálky: Vlastně jsem si knihu koupila jen kvůli té obálce. Dolehla na mě zimní nálada a já se do ní zamilovala. Nedbala jsem na špatné reakce a knihu si prostě objednala - i kdybych ji měla jen mít a ne číst! Tahle krása totiž nešla ignorovat.

    Názor na knihu: Ze začátku mi přišel text hrozně zmatený. Nevěděla jsem, kdo mluví a co se vlastně děje. Autorka tam začala plést moc jmen a německých slovíček a nevěděla jsem, co je to vlastně ten Erlkönig. Předmluva byla napsaná dosti amatérsky, ale tak nějak mě zaujala.
    Na knize je vidět, že se jedná o autorčinu prvotinu, ale nebylo to zas tak špatné. Místy se to zkrátka dalo číst lépe a místy hůře. Co ale měla autorka zvládnuto na jedničku, byly popisy míst a celkové nastínění té správné atmosféry, což mi u spousty knih chybí. Popisy a charakteristika postav byly ale zase o něco horší - neustále se opakovalo sloveso mít. Ovšem velké mezery zase nastávaly v dialozích. Jak jsem řekla; něco bylo lepší a něco horší.

    Jednou z věcí, které bych označila za velké mínus, bylo neustálé popisování toho, jak někdo hraje na hudební nástroj. Mě to třeba vůbec nebavilo, ale věřím, že nějakým hudebníkům to mohlo přijít dobré.
    Nejvíce mě ale rozčilovaly postavy. Chovaly se tak nelogicky! Prostě jsem jejich chování upřímně nechápala. A našla jsem snad jen dvě postavy, které by mi alespoň nevadily – ne, že bych je ale milovala. Jednou z nich byl Král duchů, se kterým si autorka opravdu pohrála. Připomínal mi spousty hrdinů v těchto typech knih, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Druhé místo obsadila Lieslina babička – Constanze. Její charakter mi taky přišel přinejmenším neodfláknutý a celkem vypracovaný.

    Kniha se mi celkově celkem líbila. Bylo tam toho hodně nedopracovaného, ale měla své kouzlo a moc mě zaujala. Myslím, že na mě hodně působilo i to, že to čtu v zimě. I když to vlastně nebylo až tak důležité.
    Rozhodně si chci od autorky přečíst nějakou další knihu (až ji tedy vydá), protože mě moc zajímá, jak bude její další dílo vypadat a zda se alespoň v něčem zlepší. Když tedy přihlédnu ke všem plusům i mínusům, musím dát knize o něco větší hodnocení, než bych jí dala normálně, protože se mi prostě líbila.

    Autorka: (14 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 7. ledna 2018 v 9:59.
    Half-BloodPrincess v něm napsala:

    Děkuji. :)

    Příspěvek z 4. ledna 2018 ve 13:28.
    DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

    To je zajímavé, hezký článek