Alíkovina

Dobrodružství Alíka s Pepíčkem v Zapovězeném světě – 1. část

vydáno  •  Pohádky o Alíkovi

Prázdniny jsou v plném proudu a Alík s Pepíčkem se rozhodli, že také vyrazí někam ven. Kam se vydali a co všechno tam zažili, to se dozvíte v téhle pohádce.

Alík s Pepíčkem na cestě na ostrov, © majdula2000

Alík s Pepíčkem si jednoho prázdninového dne řekli, že nechtějí sedět celé prázdniny jenom doma, ale chtějí se také někam podívat. Vlezli si proto na internet a začali tam hledat, kam by mohli vyrazit. Zaujalo je tam místo, kterému se říká Zapovězený svět. Nevěděli, že slovo zapovězený znamená zakázaný, ten název se jim prostě zalíbil, takže se rozhodli tam jet. Našli si na internetu mapu, aby věděli, kde se to místo nachází, a sbalili si batůžky, aby byli připraveni a další den ráno se mohli konečně vydat na cestu za dobrodružstvím.

1. den

Ráno vstávali hodně brzy, protože to bylo od jejich domova dost daleko. Museli jet nejdříve vlakem, pak autobusem a nakonec ještě lodí. Ocitli se na takovém nevelkém ostrůvku. Nebyli tam žádní lidé, bylo tam jen pár zvířátek. Nad hlavami jim létali nějací ptáci, v dálce hopkali zajíčci a také bylo slyšet koňské řehtání. Místo našli díky té speciální mapě, kterou si obkreslili z internetu. Přivázali svou loďku ke břehu a vydali se na průzkum.

Nejdříve zamířili směrem, odkud slyšeli ty koně, protože si mysleli, že by u nich mohli být nějací lidé, kteří by jim o tom místě něco řekli, ale žádní tam nebyli, jen to stádo koní. Alík si řekl, že to nevadí, že jsou to přeci zvířátka, on a Pepíček taky, takže by se mohli nějak domluvit. A tak začal...

Kůň, © majdula2000

Ptal se koní, kde se nachází a proč tam nejsou žádní lidé. Dostala se mu odpověď, že se nachází v podstatě na konci světa, lidé tam nejsou, protože většina z nich o tom místě vůbec netuší a zbytek se tam bojí, protože je to místo zapovězené. Zapovězené, tedy zakázané, kvůli tomu, že tam v dávných dobách stával tajemný hrad. Pozůstatky po tom hradu se dochovaly dodnes, ale říká se, že tam straší. Kromě strašidel by tam ale někde měl být ukrytý vzácný poklad, jenže nikdo neví kde. Tedy... měla by to vědět mapa, kterou kdysi nakreslili loupežníci, kteří tam ten poklad schovali, ale kde ta mapa je, to také nikdo neví. Ještě je prý na tom ostrově dost nebezpečných míst, vysoké a prudké kopce, skály a obrovské útesy.

Mapa Zapovězeného světa, © majdula2000

Oba naši kamarádi celou dobu napjatě poslouchali, vyprávění se jim moc líbilo, a proto se rozhodli, že se pokusí tomu všemu trochu přijít na kloub. Zeptali se koní, kterým směrem by našli ty zbytky hradu. Pepíček měl s sebou v batůžku tužku a papír, při vyprávění si dělal poznámky. Jeden z koní mu pak na další papír nakreslil cosi jako plánek ostrova. Bylo na něm vidět místo, kde právě jsou, pak zátoka, ve které měli Alík s Pepíčkem loďku, tajemný hrad, několik kopců a skal, lesíky, nějaké pěšinky, útesy a pár rybníčků, aby cestou věděli, podle čeho se mají orientovat. Nakonec ještě přikreslil pár koleček, která znázorňovala místa, na kterých mohou pod skalními převisy nebo v jeskyních přespat. Když už znali celý příběh a měli mapu, tak poděkovali a vydali se směrem k hradu.

Den se chýlil k večeru a sluníčko pomalu zapadalo. Pepíček se podíval na mapu a hledal nějaké to místo na přespání. Jedno bylo nedaleko, takže k němu hned vyrazili. Jednalo se o takovou menší jeskyni, akorát pro dva. Pepíček s Alíkem si tam vybalili spacáky a šli se k nedalekému jezírku opláchnout a napít. Pak si ještě dali něco k jídlu, zahrabali se do spacáků a okamžitě usnuli.

Alík a Pepíček spí v jeskyni, © majdula2000

1. noc

Jenže v noci Alíka probudilo jakési kňučení, které se ozývalo z rohu jeskyně. Vzal si baterku a šel se tam podívat. Byla tam taková malá díra, jen tak tak na to, aby se jí protáhnul. Skrz ni se dostal do tmavé chodby, ve které bylo kňučení mnohem hlasitější. Šel za tím zvukem a v malé skulince tam našel nějaké drobounké zvířátko. Bylo velké ani ne jako vodní meloun, úplně se třáslo a kňučelo.

Alík ho zkusil pohladit, což ho trochu uklidnilo, a tak ho vzal do náruče. Vůbec nevěděl, co je to za zvířátko, ale bylo roztomilé, proto se rozhodnul, že ho vezme na místo, kde nocovali, a ráno se s Pepíčkem poradí, co s ním budou dělat. Posvítil ještě dál do té chodby, ale nikam dál nevedla, už byl na jejím konci, takže se vrátil i s novým přírůstkem za Pepíčkem, který celou tu dobu klidně spal. Zalezl zpátky do spacáku, to malé stvoření zahrabal do své mikiny a znovu usnul.

2. den

Probudily je až sluneční paprsky, které po ránu rozsvítily celou jeskyni. Pepíček se hned Alíka ptal, co je to za zvíře. Alík mu vylíčil všechno, co se v noci dělo. Společně se pak rozhodli, že to malé zvířátko vezmou s sebou, protože ho tam přeci nemůžou jen tak nechat. Napřed ale došli opět k jezírku, napili se, najedli a sbalili si spacáky, pak už rovnou vyrazili na cestu.

Pepíček po chvilce vyndal mapu a ukázal ji i Alíkovi, společně se pak domluvili, kudy se k tomu hradu vydají. Mohli jít buď přes velký kopec, nebo ho obejít přes více menších kopečků střední částí ostrova. Rozhodli se nakonec pro cestu přes kopec, protože jim přišla taková lepší a jednodušší. Jejich nový společník šel pořád vedle nich, občas se na ně podíval, ale jinak nedělal vůbec nic. Alík s Pepíčkem začali přemýšlet, co by to asi mohlo být za zvíře. Bylo takové šedivé, tak je napadlo, že je to možná malinký zajíček, jelikož jich předchozí den při příjezdu viděli spoustu, ale jistě to nevěděli. Dál už to neřešili, protože jim nepřišlo, že by to bylo úplně důležité.

Cesta jim hezky utíkala, kolem poledne se dostali do lesíka, ve kterém rostly borůvky, takže se tam na chvilku zastavili a najedli se jich. Trochu si u toho odpočinuli a pak rovnou pokračovali dál. V dálce už před sebou uviděli ten veliký kopec, přes který měla vést jejich cesta, takže věděli, že jdou správně. Už bylo odpoledne, takže jim došlo, že by zase měli přemýšlet o tom, kde v noci přespí. Další kolečko bylo ale na mapě znázorněné až na úpatí toho kopce. Nejdříve jim přišlo, že je to příliš daleko, takže tam do večera určitě nedojdou, ale cesta jim krásně ubíhala, takže se na místo dostali krátce po západu sluníčka.

Tentokrát to nebyla jeskyně, byl to jen skalní převis, ale na přespání to bohatě stačilo.

Alík, Pepíček a zajíček pod převisem, © majdula2000

Všichni tři byli po celém dni venku dost unavení, takže si jen vyndali pár základních věcí a rovnou usnuli. Noc byla úplně klidná, jen se v dálce ozývalo soví houkání, ale nikoho to nevzbudilo.

3. den

K ránu začalo lehce pršet, ale první sluneční paprsky všechno vysušily a před našimi kamarády byl další slunečný den. Věděli, že dnes musejí překonat ten kopec, proto na nic nečekali, vzali si věci a vyrazili. Jak se nakonec ukázalo, kopec byl opravdu hodně prudký, takže jim to šlo docela pomalu. V průběhu cesty nahoru jim začalo být skoro jasné, že určitě nestihnou v ten den i cestu dolů, takže se začali trochu bát, jak budou trávit noc. Pepíček ještě koukal do mapy, ale žádné kolečko, které by znázorňovalo místo na přespání, na vrcholku nebylo.

Kolem poledne si museli dát přestávku, protože všichni byli z cesty moc unavení. Chvilku si sedli, napili se, vylovili v batůžcích něco k jídlu a nabírali nové síly. Po chvilce si řekli, že už půjdou dál, aby se ještě do večera někam dostali. Když se blížili nahoru, tak už ta cesta byla o něco lepší, nebyla tak prudká jako dole, takže se jim šlo daleko lépe. Po chvíli už byli kousek od vrcholku, takže začali více přemýšlet, kde stráví noc. Všude okolo nich bylo jen volné prostranství, maximálně sem tam nějaký strom, takže skutečně nebylo kam se schovat...

Pokračování pohádky bude v další Alíkovině, celé najednou by to bylo příliš dlouhé.;-)

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (5)

Příspěvek z 23. července ve 13:41.
tomato v něm napsal:

Já taky@)->-

Příspěvek z 23. července ve 13:36.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Zajimave, uz se tesim na dalsi cast$>

Příspěvek z 23. července v 10:25.
matisek005 v něm napsal:

Hehe, moc se mi líbí Alíkovo tričko s nápisem „Alík“. :-> :-D