Alíkovina

Dobrodružství Alíka s Pepíčkem v Zapovězeném světě – 2. část

vydáno  •  Pohádky o Alíkovi

Alík s Pepíčkem si vyrazili na prázdniny. Dostali se na ostrov, trošku se tam porozhlédli, našli si společníka a míří si to k pozůstatkům starého hradu. Zajímá vás, jak to bylo dál? Pokud ano, tak tady je pokračování pohádky.

Alík s Pepíčkem na cestě na ostrov, © majdula2000

Pepíček se tam tak bezradně procházel. Jenže najednou ztratil pevnou půdu pod nohama a propadl se do země. Alík to samozřejmě všechno viděl, takže rovnou utíkal k místu, kde Pepíček spadl. Uviděl tam takovou velkou díru. Zkusil do ní posvítit baterkou, mohla být hluboká tak tři metry. Pepíček tam ležel na zemi, ale tvrdil mu, že je v pořádku. Alík mu tu baterku hodil a řekl mu, ať se tam trošku porozhlédne, jestli by tam třeba nemohli spát. No, zrovna vhodné místo na spaní to nebylo, ale dalo se to. Určitě to bylo mnohem lepší než spát přímo venku pod širákem. Alík vytáhl z batůžku provaz, přivázal ho k nejbližšímu stromu a spustil dolů. Pak vzal do náručí zajíčka a společně s ním sešplhal za Pepíčkem.

To místečko připomínalo takovou podzemní jeskyni. Bylo v něm slyšet kapání vody, což bylo, jak po chvilce zjistili, kapání dešťové vody do takové malé louže. Alík to ochutnal a nebylo to špatné, takže se z toho všichni napili. Pak si lehli a šli spát.

3. noc

Zajíček vůbec nemohl usnout, a tak se rozhodl, že to tam trošku prozkoumá. Vzal si do tlapky baterku, která tam zůstala svítit, a posvítil si na druhou stranu jeskyně, než na které spali Alík a Pepíček. Přejížděl po stěně a najednou v ní uviděl takový malý otvor. Nebyl moc velký, Alík ani Pepíček by se tam určitě nevlezli, ale zajíček byl maličký, takže ho nenapadlo nic lepšího než tam vlézt!

Dostal se do úzké chodbičky. Vůbec netušil, kam vede, ale pokračoval v ní dál a dál. Po pár minutách se ocitnul v jiné jeskyňce. Bylo v ní pár jakýchsi krabic, všechny byly hrozně staré a zaprášené. Zkusil jednu z nich otevřít, ale byla úplně prázdná. Jelikož byl ale hrozně zvědavý, tak stejným způsobem pootvíral i ostatní krabice. V žádné z nich nic nebylo, až na tu poslední...

Jeskyně, ve které zajíček našel mapu, © majdula2000

Na jejím dně uviděl cosi, co vypadalo jako hodně starý pergamen. Sebral to a posvítil na to baterkou. Bylo na tom strašně moc prachu, tak zavřel oči a zkusil ho trochu rozfoukat. Po tom, co to udělal, se objevila jakási mapa... Byla taková zvláštní, ničemu na ní nerozuměl, ale řekl si, že ji zkusí vzít, třeba z toho Alík a Pepíček budou moudřejší. Pak se chtěl s mapou vrátit zpátky, ale ouha!

V místě, kterým se do místnosti dostal, byly dvě díry vedle sebe. A on vůbec nevěděl, kterou z nich přišel... No, co mu zbývalo, musel si jednu vybrat. Vlezl do ní a šel a šel... Vybral si bohužel tu špatnou, takže se zpátky nedostal. Naštěstí ale ta díra nevedla nikam hlouběji, ale vedla nahoru na povrch. Vylezl tedy ven, posvítil tam baterkou do dáli a na jednom stromě uviděl přivázaný provaz. Bylo mu jasné, že to je provaz, který tam přivázal Alík, takže se vydal k němu. Opatrně po něm slezl, odložil baterku a mapu a hned usnul.

Mapa s pokladem, © majdula2000

4. den

Ráno je nebudily žádné sluneční paprsky, protože byli pod zemí, nikoliv v jeskyni nebo pod převisem. Jako první se vzbudil Alík. Hned uviděl mapu, kterou v noci přinesl zajíček, ale vůbec mu nebylo jasné, kde se tam vzala. Šťouchnul do Pepíčka, který ležel vedle něj, aby ho vzbudil. Jenže ani Pepíček o mapě vůbec nic nevěděl. Oba dva se pak koukli na zajíčka, protože kdo jiný by tam mohl tu mapu dát?

Zajíček ještě samozřejmě spal. Aby ne, když se část noci místo spánku kdesi toulal... Alík s Pepíčkem se zatím došli zase napít a nachystali si věci. Mezitím se zajíček vzbudil. Ukázal na mapu a na tu díru ve stěně, z čehož Alík a Pepíček pochopili, že tu mapu našel někde tam, ale díra na ně byla příliš malá, takže do ní nemohli vlézt. Začali tu mapu zkoumat. Byl na ní nakreslený hrad, pak nějaké kopce, pěšina, jakési podzemní chodbičky a... truhla s pokladem!

Okamžitě jim došlo, co je to za mapu. Ta mapa, o které jim říkali koně... Vede k vzácnému pokladu, který má být ukrytý někde v blízkosti hradu. Byli z toho hrozně moc rozrušení, docházelo jim, že zřejmě mají v packách něco, co nejspíš nikdo nedržel možná i celá staletí. Chytili se za packy a snažili se trošku uklidnit a té mapě porozumět. Bylo na ní docela dobře vidět, že poklad je schovaný kousek od hradu. Někde pod zemí a zřejmě by k němu měla vést cesta podobným způsobem, jakým se dostali na to místo, kde se zrovna nacházeli, a jakým se pak zajíček dostal k mapě.

Nejdříve se ale museli dostat k tomu, co zbylo z toho hradu. Alík pomohl Pepíčkovi vylézt po provaze, potom chytil zajíčka a vyšplhal nahoru taky. Uklidil provaz, protože by se mohl ještě později hodit, a vydali se na cestu. Po chvilce už se opravdu ocitli na vrcholku toho kopce.

Vrcholek kopce, © majdula2000

Byl odtamtud nádherný výhled v podstatě na celý ostrov. Na jedné straně viděli zátoku, ve které se na hladině pohupovala jejich loďka, a na druhé... pozůstatky toho tajemného hradu! Moc tam toho opravdu nezbylo, bylo to jen pár zdí a cosi, co zřejmě kdysi dávno bývala věž. Ovšem to nevadilo, hrad přeci vůbec k ničemu nepotřebovali. Dokonce se jim ani nezdálo, že by to mělo být nějak extrémně daleko, za což byli vděční, protože je z toho každodenního šlapání už skoro všechno bolelo.

Chvilku si ještě užívali výhledu a pak už zamířili z kopce dolů směrem k hradu. Cesta dolů nebyla ani zdaleka tak náročná, jako byla cesta nahoru, takže neměli nejmenší problém ji do večera stihnout. Dole pod kopcem zase našli v lese borůvky, takže se jimi pořádně nacpali, protože měli veliký hlad. Kousek od borůvčí zurčel takový malý potůček, kam se pak došli napít a také se trošku vykoupat. Nedaleko odtamtud našli v mapě zakreslenou jeskyni, ve které zůstali na noc.

4. noc

Následující noc vůbec klidná nebyla. Krátce po tom, co si lehli a chtěli spát, začala obrovská bouřka. Venku foukal silný vítr, pořádně lilo a oblohu každou chvilku prosvítil blesk. Všichni tři měli docela strach a navíc jim začínala být pěkná zima, takže se tulili k sobě a jen doufali, že se bouřka brzy uklidní.

Bouřka, © majdula2000

Brzy to sice úplně nebylo, ale po nějaké době se počasí opravdu umoudřilo. Déšť sice neustával, ale žádné blesky už nebyly a i vítr byl znatelně slabší, jen pořád dost pršelo. Nicméně v dešti už se alespoň dá spát, takže si Alík, Pepíček i zajíček popřáli dobrou noc a konečně usnuli.

5. den

Další den je neprobudilo žádné sluníčko, probudili se do ošklivého dešťového rána. Obloha byla celá zatažená a sluníčko vůbec nebylo k zahlédnutí. Nezbývalo tedy nic jiného než čekat v jeskyni. Jelikož bylo celkem chladno, tak se Pepíček snažil rozdělat oheň, aby se mohli zahřát, ale dřevo bylo z deštivé noci úplně mokré, takže mu to vůbec nechtělo hořet. Po chvilce si však všiml, že se na mapě od koní nacházejí na místě, kde právě byli, dvě kolečka s místem na přespání vedle sebe, takže se šli podívat ven po tom druhém místě. Sice pořád pršelo, ale už to nebyl tak moc velký slejvák.

Druhé místo našli opravdu hned vedle jejich jeskyně – byl to veliký převis. A pod ním byla spousta suchých klacíků. Každý jich pár posbíral a vrátili se zpátky do jeskyně, kde hned rozdělali oheň. U plápolajícího ohníčku se hezky zahřáli. Pak si ještě donesli spoustu borůvek a vody z potůčku a uvařili si sladký borůvkový čaj.

Borůvkový čaj, © majdula2000

Moc jim to chutnalo a dodalo spoustu energie. Když už konečně přestalo pršet, tak byl skoro večer, takže nemělo cenu, aby pokračovali v cestě. Šli proto brzy spát, aby mohli hned časně ráno vyrazit dál.

6. den

Ráno se dokonce probudili ještě před východem sluníčka. Po dni, který strávili v jeskyni, byli úžasně odpočatí a plní sil. Rozdělili si zbytky borůvkového čaje, aby se ještě posilnili, a už byli připraveni pokračovat dál.

Podle mapy už to k tomu starému hradu vůbec neměli daleko, takže plánovali, že se k němu ještě ten den dostanou. To ovšem vůbec netušili, co všechno na ně ještě čeká...

Pokračování pohádky bude v další Alíkovině, celé najednou by to bylo příliš dlouhé (ale nebojte, příští část už bude poslední).;-)

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 1. srpna ve 13:27.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Super stejně jako první část! Už se těším na poslední část!

Příspěvek z 1. srpna v 7:21.
bobisek96 v něm napsala:

moc hezky napsané R^

Příspěvek z 1. srpna v 7:05.
Verča-22 v něm napsala:

Krásná druhá část! Už se nemůžu dočkat až vyjde i poslední část :-)