Jako odměnu za celoroční činnost jsme brali náš společný tábor, na který jsme se vždy těšili. Tábor se vždy vyznačoval tím, že jsme hráli celotáborovou hru. Jeden zážitek z jedné etapy této hry vám chci vyprávět.
Naše družina vyluštila text, který zněl, že máme najít hrad, který byl směrem na severozápad. Měli jsme si vzít spacáky, celtu a jídlo na jeden den….
Vyrazili jsme směrem na severozápad. Co je na tom špatného? Vlastně ani nic, jen kdyby obloha nebyla černá jako uhel. Ale co se dalo dělat, rozkaz zněl jasně a pokud jsme chtěli vyhrát, tak nezbývalo než vyrazit a poslechnout jej.
Již po pár set metrech začal liják a my v tu dobu šli zrovna do kopce. Proti nám teklo bahno a my byli během chvilky jak čuňata, zvláště jeden mladší skautík, který měl přezdívku Švec. Tu získal za svůj úžasný dar „zašívání se“ před prací! Vždy, když byla práce a měl začít něco dělat, tak se někam záhadně ztratil (zašil se!) a nebylo po něm vidu ani slechu.
Švec již na začátku jezdil po blátě sem a tam, každý z nás měl bláto i za ušima. Ale říkali jsme si, že na hradě požádáme o možnost se opláchnout, osušit se a třeba nám dovolí i přespat na nádvoří hradu. Tato myšlenka nás táhla vstříc k cíli…
Právě Švec nás upozornil na cedulku „Hrad 3 km“… celá naše družina byla natěšená. Ještě jednou jsme si přečetli úkol, který máme udělat: „Jděte k hradu a namalujte, co uvidíme.“ Člen naší družiny, který se jmenoval Puma, rád maloval, a tak se těšil, že hrad namaluje.
Někteří již uvažovali, že se složíme a koupíme teplý čaj a hlavně, že se osušíme. Ale náš vedoucí měl velký smysl pro humor. Nevěříte? Inu, došli jsme na místo. Ano, hrad tam dříve stál, ale před mnoha lety! Jednalo se o zříceninu hradu. Abyste tomu rozuměli, tak zřícenina hradu tvořila tři velké kameny. Jaké zklamání to bylo. Puma namaloval tři kameny, my vytáhli svačinu a řešili jsme, co dál. Po počátečním brblání na našeho vedoucího jsme se začali smát a uvažovali jsme, jak mu to vrátíme.
Začala cesta zpět. Cestu tvořil rozblácený kopec dolů. Švec to vzal po zadku dolů a my družně za ním. Jejda, my pak dole vypadali! Během cesty jsme uvažovali, kde přespíme. Odhlasovali jsme si, že půjdeme celou noc. Již okolo desáté hodiny večer se nám zavíraly oči. Najednou jsme míjeli sklad se senem, ale tam bylo již obsazeno slavící mládeží. Zklamaně jsme pokračovali dál, naštěstí se před námi objevil rybník a kolem něj chatky. Jedna vypadala, že je prázdná, a tak se nás 6 kluků vycachtalo v rybníku a smyli jsme tak to hrozné bahno. Ustlali jsme si na verandě této chatky a pokojně usnuli.
Vstávali jsme hodně brzo, bylo to okolo půl páté. V létě se rozednívá brzy, a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme. Do tábora jsme dorazili jako první. Tuto etapovu hru naše družina vyhrála!
Jasně, že jsme našemu vedoucímu řekli své, ale pak jsme se tomuto našemu zážitku zasmáli. Byl to jeden z mnoha krásných táborů a akcí, které jsme společně zažili.
