Když se David objevil v tom jiném světě, vůbec nevěděl, kde je a co tam dělá. Rozhlédl se a uviděl krásnou zelenou krajinu, po které se procházela zvířata. „Kde to jsem,“ říkal si dokola.
Blízko před sebou uviděl dlouhou řeku. Šel se k ní podívat. Řeka byla divoká a hlasitě hučela. David do ní hodil kamínek, který okamžitě odplul. Bylo tedy chytré do řeky nelézt. Na druhém břehu byla kachna. David se k ní chtěl dostat. Ale jak? V řece by se utopil, nebo by ho odnesla jako kamínek. Řekl si, že si zkusí postavit nějaký vor. Dřeva tam zrovna moc nebylo, ale našel na zemi 4 dřevěná prkénka. Prkna svázal vysokou pružnou trávou, která rostla opodál. Hodil vor do vody a držel ho. Naskočil na něj a pustil se břehu. V tu ránu se prkna zlomila a on odplouval po proudu pryč. Hlava se mu zamotala a nic neviděl. Myslel, že je s ním konec.
„Vstávej, kluku!“ zakřičelo něco chraplavým hlasem. David otevřel oči a uviděl před sebou kachnu. „Zachránila jsem tě!“ řekla kachna, „kdybych pro tebe nedoplavala, tak by ses utopil!“ „Děkuju,“ řekl David, „ale jak to, že umíš mluvit, kachno?“ „Jsi ve světě zvířat, tady mluví každé zvíře. A neříkej mi kachno!“ řekla kachna, „jmenuju se Kačka. Pojď, vezmu tě na procházku.“
David se s kachnou Kačkou procházel po louce podél břehu řeky. Najednou z rákosí vyběhl krokodýl. Chytil kachnu Kačku a v zubech jí nesl pryč. „Kačko!“ zakřičel David. „Zachraň se, kluku, krokodýl mě sní a pak si půjde pro tebe!“ křičela v dáli Kačka. „Né,“ křičel David a plakal. Najednou se v něm probudila hrdinská duše a vykřikl: „Když jsi zachránila ty mě, zachráním i já tebe!“ Utrhl si větev ze stromu jako zbraň a utíkal za krokodýlem. Krokodýl se zastavil, položil Kačku na zem a šel proti Davidovi. David se začal bát. Klackem mával kolem sebe. Krokodýl se k němu přiblížil, ale dostal klackem po čumáku a utekl pryč. „Zvládli jsme to!“ křičel David. „Děkuji za záchranu,“ řekla Kačka. Vydali se spolu dál...
Najednou na cestě uviděli obrovské zvíře. „Co to je?“ zeptal se David. „To je slon,“ řekla Kačka, „neboj se ho, když půjdeš pomalu a potichu, nic ti neudělá.“ Viděli kolem i spoustu dalších zvířat. V bažině se koupal hroch
, v řece skákal delfín a na louce se rozvaloval medvěd.
„Mám hlad,“ řekl David. „Pojď se mnou, ukradneme si nějaké ovoce z tamhletoho sadu,“ řekla Kačka. A tak došli k ovocným stromům a nasbírali si ta nejzralejší jablka. Najednou se k nim rozběhli 2 lvi. Měli meče a brnění. Byli to strážci. Vzali Kačku a Davida a odnesli je do obrovské stavby, kde je položili na zem. „Kde to jsme?“ ptal se David. „Jsme v pěkným průšvihu, chytili nás,“ řekla Kačka, „toto je královský hrad.“
Dobrý den, řekl obrovský stín před nimi. „Kdo jste?“ ptal se David. Došli blíž a před nimi seděl na trůně obrovský lev s korunou na hlavě. „Pokloň se,“ řekla Kačka Davidovi. Uklonili se. „Slyšel jsem, že jste mi kradli moje ovoce!“ „Ale to bylo nedorozumění, králi,“ řekla Kačka. „To říká každý,“ řekl král lev. „A co s námi uděláte?“ zeptal se David. „No, nejspíš to, co dělám s každým zločincem,“ řekl lev. „A to je co?“ zeptal se David. „Nebuď drzý!“ vykřikl lev. „A co s námi uděláte?“ řekli Kačka a David. „SNÍM VÁS!“ vykřikl lev a skočil po Kačce a Davidovi.
Zajímá vás, jak bude příběh pokračovat? Ano? Tak to si nenechte ujít další část!
Pokračování příště...
