Ahojky Alíku,
neuhodneš, kam jsem se díky pozvání od kamaráda dostal. Jednoho dne mi zazvonil telefon. Volal můj kamarád Malík. S rodinou se kdysi odstěhoval do Grónska a my si pak už jen psali dopisy. Jenže on mě tentokrát pozval k nim. No jéje! Ani nevíš, jak jsem skákal radostí do stropu. Málem jsem skončil o patro níže u sousedů. Ti by asi koukali, když bych jim najednou přistál v obývacím pokoji.

Odlet jsem měl naplánovaný až za dva dny, ale začal jsem balit už dříve. Přeci jen jsem vůbec netušil, co si vzít sebou. Zabalil jsem si dva svetry, jarní bundu, klapky na uši a plno dalších potřebných věcí.

Nastal den odletu, přemístil jsem se na letiště a hledal svoje letadlo. Jenže já popletl čas. Na letence bylo 02:00 a já myslel, že letím v 02:00 odpoledne. Co teď? No nebudu tě napínat. Na letišti se mě ujali moc hodní zaměstnanci a snažili se mi všemožně pomoci. Naštěstí další let byl naplánován na osmou hodinu večerní a oni měli volné místečko. Poletím!

Po dlouhé vyčerpávající cestě jsem konečně dorazil na letiště v Grónsku. Vítala mě cedule: Nuuk Airport. Chvilku jsem se divil, proč jsou všichni tak teple zabalení, ale hned po výstupu z letadla mi to bylo jasné. Tak tady mě nezachrání ani ty dva svetry či jedna obyčejná jarní bunda. Naštěstí můj kamarád Malík na mě čekal na letišti a hned mi spěchal na pomoc. Přinesl mi teplou zimní bundu a hned mi bylo lépe.

Po příjezdu do jeho vesnice jsem byl představen celé rodině. Pak jsme se s jeho bratry Miníkem a Nukem rozhodli jít sáňkovat. Bylo to úžasné. Dokonce mi v jednu chvíli přestala být i zima. Skvěle jsme se bavili. Pak už nastal čas večeře a já mohl ochutnat jejich tradiční jídlo Suaasat, což je vlastně taková hustá polévka. Po večeři jsme si vyprávěli starodávné historky. Moc jsem si to užíval.

Výlet po Grónsku

Poslední den jsme zavítali i do muzea, kde jsem viděl mumie. To bylo tak strašidelné! Nakonec mě Malík vzal ještě na kajaku na Nuuk Fjord, byly tam vodopády, ledovce a hlavně velryby. To bylo tak nádherné! Vůbec se mi večer nechtělo letět zpět domů.

Na letišti jsem ještě dostal od Malíka ručně vyřezávanou sošku mě samotného. Hodně mě to dojalo.

Soška Pepíčka

Z letadla jsem ještě zamával Malíkovi a letělo se domů. Byl to nezapomenutelný zážitek. Na příští rok jsme se s Malíkovou rodinou domluvili, že přijedu zase, ale tentokrát na celý měsíc. Jak já se už těším. A nejlepší je, že mohu vzít někoho s sebou. Tak co, letěl bys taky?

Měj se krásně!
Tvůj hrošík Pepíček