Jeseníky jsou krásné místo pro relaxaci a odpočinek. Já jsem byla celou zimu a podzim nemocná na plicích, tak jsme tam jeli i kvůli tomu, že tam jsou lázně. Bydleli jsme v městě Jeseník pod lázněmi a chodili jsme tam každý den. Jednou jsme šli po pramenech, podruhé jsme šli na Rejvíz, do muzea a na různé další výlety.

V okolí Jeseníku se také pořádaly čarodějnické procesy (viz wikipedie, kdyby si někdo chtěl přečíst víc). Já jsem ten typ člověka, co je citlivý na různé věci. Když jsem na místě, kde zemřelo hodně lidí, cítím úzkost, negativní energii, cítím divné hlasy, vidím divné stíny a někdy se mi zjevují duchové. Na taková místa nerada chodím, ale v okolí Jeseníku jich bylo kvůli čarodějnickým procesům hned několik. Můj taťka se o takové věci zajímá. Ostatně já taky, navštívili jsme muzea ohledně procesů a to mně nevadilo. Navštívili jsme asi tři památníky a já jsem cítila hrozně velkou úzkost. Ve snech jsem viděla, jak ty lidi upalují, a bála jsem se. Byly to vlastně noční můry. Když jsme kolem toho místa procházeli, tak jsem se klepala a měla jsem chuť brečet.

Jednou to bylo zvláštnější než obvykle. Byli jsme u jednoho památníku, kde bylo hodně stromů a stínů. Už byl večer, takže bylo šero. Atmosféra byla horší než za světla a já jsem se bála na to místo jít. Rodiče mě nakonec donutili a já viděla duchy, kteří vycházeli ze země a něco na mě mumlali. Hned, jak jsme došli do penzionu, kde jsme pobývali, tak jsem zalehla a spala. Ve snu se mi zjevovali různí lidé a prosili mě o pomoc. Podle mamky jsem mluvila ze spaní něco ve smyslu: „Ne, nic vám nedám. Nebudu pokládat životy za vás!“

Byla to zajímavá dovolená. Ale i tak jsem si tich deset dní naplno užila. Byly plné výletování, focení, zábavy a dobrého jídla.

Děkuji za pozornost. Vaše sovams.