Alíkovina

Duplíci – Kouzelný svět skřítků

vydáno  •  Knihy

Pohádková knížka, která vtáhne posluchače do kouzelného světa skřítků a bude s nimi prožívat různé příhody. V tomto příběhu se skřítci budou snažit zachránit svět drahokamů a budou bojovat proti zlému Bradavičákovi. Aby zvítězili, musí se malí skřítkové naučit kouzlit. Povede se to malým skřítkům?

Pan profesor Duplík, © Kouzelnysvetskritku

Tímto článkem bych chtěla představit svoji první pohádkovou knížku. Pokud se vám zalíbí, můžete si prohlédnou můj blog, kde knížku dál představuji: drawforchildren.webnode.cz/.

Duplíci
Hluboko v lese, pod mechem, žijí skřítkové Duplíci, kteří se starají o sny malých dětí. Každý Duplík má svůj domeček, postavený z malých kamínků a kůry stromů. Skřítkové Duplíci chrání sny malých dětí před strašidly a příšerkami.

Jeden domeček je vyrobený z lískového oříšku. Bydlí tam skřítek Kulíšek se svým tatínkem Bumbálkem a maminkou Jasmínou. Kulíšek je velmi bystrý, zvídavý malinký skřítek, který rád tropí lumpárny se svými kamarády.

Cesta do Důlního světa drahokamů
Jednou večer povídá maminka Jasmínka před spaním Kulíškovi: „Zítra půjdete s panem profesorem Duplíkem poznávat důlní svět, Kulíšku, tak se na to dobrodružství musíš pořádně vyspinkat.“ A usměje se na něj.

Kulíšek najednou celý ožije a nedočkavě se maminky ptá: „Maminko, bude pod zemí nějaké strašidlo?“
„Jen počkej, Kulíšku, zítra se všechno dozvíš. Pan profesor Duplík ti všechno vysvětlí,“ odpoví maminka a pohladí Kulíška po tváři.
„Mami?“ obrátí Kulíšek unavená očka na maminku.
„Copak, zlatíčko?“
„A jak vznikají sny?“ ptá se už v polospánku Kulíšek.
„To já nevím, miláčku. A už spinkej, ať jsi zítra čiloučkej. Dobrou noc,“ popřeje maminka Kulíškovi, který už spokojeně spinká.

Druhý den ráno, jen co vysvitlo sluníčko, už Kulíšek vstává z postele a hned po snídani utíká klepat na domeček pana profesora Duplíka.
„Pane profesore, pane profesore, to jsem já, Kulíšek, už je ráno!“ volá Kulíšek přes zavřené dveře na pana profesora.
„Ahoj Kulíšku,“ otevírá dveře pan profesor. „Jsi tu na čas, ale musíme ještě počkat na tvé kamarády Kudrlinku a Čumílka,“ vysvětlí Kulíškovi.
„Já pro ně zaběhnu,“ nedočkavě odpoví a rozběhne se pro své kamarády.
„Čumílek ještě spinká,“ odpoví Čumílkova maminka uřícenému Kulíškovi, jakmile mu otevře dveře domečku.
„To snad ne!“ vyděsí se Kulíšek.
„Okamžitě vstávej, ty lenochu, jdeme přece poznávat důlní svět,“ volá Kulíšek směrem k postýlce Čumílka a už s ním třese. „Rychle vstávej, vyčisti si zuby a jdeme.“
Čumílek takové probuzení nečekal, ale s nadšením vyskočil z postýlky a za chvilku už společně běží k domečku Kudrlinky.
Kudrlinka už na kamarády čeká na prahu svého domečku. Její zlatavé vlasy září přes celý domeček.
„Dobré ráno, Čumílku, dobré ráno, Kulíšku,“ pozdraví Kudrlinka své kamarády.
„Dobré ráno, Kudrlinko,“ odpoví oba společně a nemůžou z krásné Kudrlinky spustit oči.
„Tak co, jdeme?“ vyruší je v jejich snění Kudrlinka.
„Ano, jdeme,“ vyhrkne Kulíšek a společně se vydávají na cestu k domečku pana profesora.

Pan profesor Duplík
Pan profesor jde dětem naproti a jakmile je s nimi, povídá: „Dnešní den je pro každého z vás, děti, velmi významný, poprvé se podíváte do důlního světa skřítků. Ale musíte dát na sebe pozor,“ důležitě zdvihne pan profesor prst. „Pod zemí je hodně dlouhých chodeb, ve kterých se můžete velice snadno ztratit. Musíte se držet u mě a poslouchat mé příkazy, rozumíte?“ podívá se na skřítky, kteří souhlasně pokyvují hlavičkami.

„Tak, ještě, než půjdeme dolů, musíte se naučit vyčarovat světlo,“ pronesl pan profesor.
„Světlo? Máme přece světlušky,“ ptá se udiveně Čumílek.
„Ano, to sice máme, ale ty můžou zhasnout,“ odpoví pan profesor a pokračuje: „Teď každý z vás natáhne ruku před sebe, luskne přes všechny prsty a řekne DOU,“ pan profesor to předvede a v ruce se mu objeví plamínek.
Skřítci užasle koukali na pana profesora a pomalu začali sami kouzlo zkoušet.
„Jééé, mně to už jde!“ zvolal Čumílek.
„No výborně,“ pochválil pan Duplík Čumílka a dodal: „Kouzlo si můžete zkoušet i po cestě, tak jdeme a nikde se nezastavujte.“

Tak se všichni společně vydali na cestu. Už bylo slyšet jen neustálé louskání prstů.

Prošli celou vesničkou a před posledním domečkem se zastavili. Na domečku bylo napsané „Lumine in presto“.
„Pane Duplíku, co to znamená?“ zeptal se Kulíšek.
„Tuhle větu by měl pronést každý skřítek, než vstoupí do důlního světa. Je to prosba k patronce horníků sv. Barborce a v překladu znamená „Dávej na mě pozor,“ vysvětlil pan profesor.
„Tak a teď všichni společně poprosíme,“ mávne rukou pan profesor a všichni společně pronesou: „Lumine in presto“.
Následně pan profesor pokyne skřítkům a společně vejdou do domečku k velkým železným dveřím, které pan profesor odemkne velkým klíčem, který vytáhne z kapsy své bundičky.

Před skřítky se objeví tmavý, vlhký tunel.
„Zatřepejte s lucernami a pozor, jsou tam schody,“ upozornil profesor skřítky. První se do tunelu vydá Čumílek.
„Pane Duplíku, tady jsou koleje,“ zvolá překvapeně.
„Ano, teď musíme nasednout do vozíčku a sjedeme do dolů," vysvětluje pan profesor.
Jeden po druhém pomalu sejdou po schodech do tunelu a nasednou na připravený vozík. Jakmile se všichni usadí, pan profesor zatáhne za páku na vozíčku a pomalu se rozjedou směrem do útrob tmavého tunelu. Vozíček postupně nabírá rychlost a za chvíli už si to sviští. Skřítci mají radost. „Uhooo!! Oohhh!! Aaahh... to je jízda! Jako na horské dráze,“ výskají jeden přes druhého...

Související:

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!