Alíkovina

Dva?! Aneb jak jsem byla hloupá

vydáno  •  Zvířata

Já měla jednoho potkánka, myslela jsem, že je spokojený, když má velkou prostornou klec, dostatek jídla a spánku... To jsem se ale opravdu spletla. Moje zkušenost:

Physalka a Hanička, © Almon

V tomto článku vám povím moji zkušenost, a budu jen ráda, když se bude šířit dál a nikdo už neudělá takovou chybu, které jsem se já dopustila. Takže, začneme pěkně od začátku...

Měla jsem svého vysněného potkánka, po kterém jsem tolik toužila. Jmenuje se Physalka a již jsem o ní na Alíkovi psala jeden článek, s názvem Proč potkan?, je jí už něco přes rok. Byla pořád v dobré kondici a v pořádku, ale všimla jsem si u ní jedné zvláštní věci:
Pořád seděla nahoře v rohu klece a vyhlížela mě. Dokonce tam už začala trávit i noci a spala v tom horním rohu.

Říkala jsem si: Fajn, tak se jí málo věnuji, musím si najít víc času. A opravdu jsem ji z klece brávala na klidně i půlhodinové procházky ven, ke mně do postele, do obýváku, na schody... Ale to nepomohlo. Seděla a vyhlížela mě tam dál. A začalo to být horší. Její obvyklé chování se změnilo. Dříve se s chutí pustila do jídla, které jsem jí přichystala, hned, jak se miska dotkla podlahy. Teď se přes den misky ani nedotkla, místo toho raději spala. Teprve až ráno byla miska vybílená. A také ji občas převracela, možná jen tak z nudy.

Ale to není zdaleka všechno... Physi začala kolem sebe vyhrabovat hobliny. Z klece ven. A to nedělala jen jednou nebo dvakrát za den. Když byla hromádka hoblin už dostatečně velká, rozhodla jsem se ji uklidit. Za deset minut tam už ale byla nová. Tak jsem ji s ještě větším povzdychem uklidila, jen abych ji o čtvrt hodiny nato sbírala znova.
Potkanka také rapidně ztloustla, a i když jsem jí krmila zdravě a cvičila s ní, jakoby ztrácela energii potřebnou k životu. Kolébavě se sunula a zmohla se jen na očichávání. Ani skákat už neuměla...

Teď už Physalka nedělá žádný problém. Její váha se zlepšila skoro do normálu. Běhá a skáče jako zamlada. Má totiž kamarádku. Pořídila jsem jí Haničku. Mladou a energickou potkaní samičku. Je něco jako její mladší sestřička. Občas se sice perou, ale jen tak ze srandy. Mají v sobě oporu, lumpárny také vyvádějí spolu. Sice také občas dělají kravál, ale člověk už si zvykne. Někdy je pozoruji, jak leží spolu na tom samém místě, kde předtím Physi sedávala sama. Čistí si kožíšky a jsou prostě spokojené...

Z toho plyne poučení :
Potkani jsou společenská zvířata, a když je necháte celý život samotné, trpí. Mějte rádi potkánky a berte na ně ohledy. Budou vás mít raději.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 23. ledna v 16:30.
Almon v něm napsala:

Konemy: děkuju ♥️
Dennisvet : Máš pravdu byla jsem hloupá

Příspěvek z 22. ledna ve 14:50.
Myšoňka v něm napsala:

Moc pěkný článek. Mám moc ráda potkany. :-):-3$>R^

Příspěvek z 14. ledna v 16:37.
konemy v něm napsala:

dennisvet: Řekla bych, že autorka si to dnes už uvědomuje, to je snad poznat i z názvu článku.