Asi to tam neznáte, ostatně to tam znát ani nemůžete. Myslíme si, že nikdo z vás nebyl někde na jiné planetě, v jiné galaxii a dokonce v jiném vesmíru. Vy to tam neznáte, ovšem naši hrdinové to tam znají, ale zase neznají sebe navzájem. Zato my je známe oba. 

Ta planeta, o které jsme mluvili je dočista plná stromů. Abyste to dobře pochopili, ne obyčejných stromů, které potkáváme každý den, ale stromů, kteří se chovají jako lidé. Samozřejmě až na dva z nich, kteří se jako lidé rozhodně nechovají. Asi už jste pochopili, že se jedná o naše hrdiny. Francivál a Dora budou hlavními postavami naší komedie. 

Na svatého Valentýna a jak to všechno začalo.

Jednoho dne se Dora podívala do svého anglického kalendáře a uviděla tam nápis Saint Valentine. Dora: čte Sss… aa… n…t? Vva…lit…ne? Dora nápisu moc neporozuměla. Zaprvé proto, že neuměla anglicky, a zadruhé proto, že i v jejím věku skoro neuměla číst.

Dora: (udiveně) Co to asi znamená? Půjdu se někoho zeptat. 

V tu dobu se Francivál zrovna procházel po náměstí. Trochu se podivil, že je náměstí ověšeno papírovými srdíčky.

Francivál: To je dneska svátek růžových oteklých slonů nebo co?! Takovýma krámama ničit už tak hodně hnusné náměstí!

Jde a rozzlobeně máchá rukama kolem. Mimochodem renesanční náměstí je velmi krásné.

Dora: (zadívá se na F. stojícího opodál) Nevíte, co je dnes za svátek? Není to náhodou svátek růžových oteklých slonů? Jo, tak nějak to znělo, v tom kalendáři. Svatk rživvasln-no.

Francivál: Jo, tak to asi bude.

Dora: Víte, vy jste tak chytrý. Až se mi líbíte.

Dora: Ty můj infoušku chytroušku!

Francivál: Ano, ano!

Holčička: Mami, proč se ti lidé objímají?

Matka: Dnes je svátek svatého Valentýna, drahoušku.

Francivál: Fakt? A to jako proč?

Dora: Svatý Valentín. Jasně! Jsi tak chytrý, info!

Matka: Blázni…

Oba: Blázni… 

Ale jsme úžasný páreček, kulatý jak vdoleček. A tak se ti dva neoficiálně vzali a Dora si začala říkat Vrbová.