Asi to tam neznáte, ostatně to tam znát ani nemůžete. Myslíme si, že nikdo z vás nebyl někde na jiné planetě, v jiné galaxii a dokonce v jiném vesmíru. Vy to tam neznáte, ovšem naši hrdinové to tam znají, ale zase neznají sebe navzájem. Zato my je známe oba.
Ta planeta, o které jsme mluvili je dočista plná stromů. Abyste to dobře pochopili, ne obyčejných stromů, které potkáváme každý den, ale stromů, kteří se chovají jako lidé. Samozřejmě až na dva z nich, kteří se jako lidé rozhodně nechovají. Asi už jste pochopili, že se jedná o naše hrdiny. Francivál a Dora budou hlavními postavami naší komedie.
Na svatého Valentýna a jak to všechno začalo.
Jednoho dne se Dora podívala do svého anglického kalendáře a uviděla tam nápis Saint Valentine.
Dora: čte Sss… aa… n…t? Vva…lit…ne?
Dora nápisu moc neporozuměla. Zaprvé proto, že neuměla anglicky, a zadruhé proto, že i v jejím věku skoro neuměla číst.
Dora: (udiveně) Co to asi znamená? Půjdu se někoho zeptat.
V tu dobu se Francivál zrovna procházel po náměstí. Trochu se podivil, že je náměstí ověšeno papírovými srdíčky.
Francivál: To je dneska svátek růžových oteklých slonů nebo co?! Takovýma krámama ničit už tak hodně hnusné náměstí!
Jde a rozzlobeně máchá rukama kolem.
Mimochodem renesanční náměstí je velmi krásné.
Dora: (zadívá se na F. stojícího opodál) Nevíte, co je dnes za svátek? Není to náhodou svátek růžových oteklých slonů? Jo, tak nějak to znělo, v tom kalendáři. Svatk rživvasln-no.
Francivál: Jo, tak to asi bude.
Dora: Víte, vy jste tak chytrý. Až se mi líbíte.
Dora: Ty můj infoušku chytroušku!
Francivál: Ano, ano!
Holčička: Mami, proč se ti lidé objímají?
Matka: Dnes je svátek svatého Valentýna, drahoušku.
Francivál: Fakt? A to jako proč?
Dora: Svatý Valentín. Jasně! Jsi tak chytrý, info!
Matka: Blázni…
Oba: Blázni…
Ale jsme úžasný páreček, kulatý jak vdoleček. A tak se ti dva neoficiálně vzali a Dora si začala říkat Vrbová.