Alíkovina

Dva nedosažitelné sny se staly skutečností

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Měla jsem dva sny: mít domácího mazlíčka a mazlíčka "rostlinného". Oba se staly skutečností. Nemůžu tomu uvěřit.

Činčila, © Profimedia.cz

Odmala jsem si přála mít domácího mazlíčka, jenže jsem ho mít nemohla. Ne kvůli tomu, že bych měla alergii, ale prostě ne. 

Například psa ne, protože: „Kam by jsme ho dali, když by jsme byli na dovolené? A kdo by ho pořád venčil?“ říkali rodiče. My jsme na dovolené už dlouho nebyli, a já bych ho venčila. Jenže oni mi nevěří, že bych to tak dlouho vydržela. U kočky to nešlo, protože „Vždyť by to byl chudák, v paneláku!“. A rybičky? S nimi se nemůžete pomazlit a je velká práce to pořád čistit (s tím jsem souhlasila). 

Ale jednou se něco stalo. No, takže jsme na internetu začali hledat zvíře vhodné do bytu. Hledali jsme, hledali, až jsme našli. Je to činčila vlnatá, která se dříve chovala jen pro kožešinu. Prostě jí odchovali, zabili a udělali kožešinu. Takto zabili milióny činčil. A za jeden rok jich ubylo klidně i 900 000 kusů!!! 

Je to mazlík, nemusíte být 24 hodin „online“. Stačí mu dát ráno nebo večer do misky krmení, odpoledne koupací písek a navečer (když je činčila ochočená, není to nutné) ji pustit do místnosti, kde jí nehrozí nebezpečí. 

No, a teď k rostlině. Začala jsem pěstovat slunečnice, ale nevyrostli ani 20 centimetrů a uhynuly. Jednou jsem přišla k semínku jednoho druhu, takže - na okně se teď vystavují dvě květiny jednoho druhu. Moc je nezalívám, ale oni i tak žijí. Asi jsem z nich tak udělala takové „pouštní“ rostliny. Nevím od kdy, ale je to asi měsíc, se mi začali líbit kaktusy. Líbilo se mi na nich všechno. Od ostnů až ke květům. Jednoho dne jsem řekla před rodiči toto přání a oni jen kývli. Byla jsem z toho smutná, ale nehodlala jsem přestat. Asi den po tom dni jsem to ještě řekla a světe div se, ono se to povedlo! Za dva týdny si půjdu vybrat kaktus. Znám mnoho lidí, kteří chovají činčilu. Znám mnoho lidí, kteří pěstují kaktusy. A znám i lidi, kteří to mají jako já - chovají činčilu a pěstují kaktusy. 

Pokud si tento článek přečte někdo, kdo je na tom alespoň podobně, ozvěte se. Tento článek nepíšu kvůli bodíkům, ale kvůli tomu, aby se činčily začaly hodně chovat a kaktusy se nepodceňovaly. Chápete mě?

Autorka: (12 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 28. května 2015 v 18:45.
Arto11 v něm napsala:

to všechno,dělám,a ve škole jsme šprt,řekl mi to i spolužák,na vše se učím,a všechno dělám,no hold si jí pořídím časem sama :)
díky

Příspěvek z 24. května 2015 v 19:21.
Radomír-cz v něm napsal:

Pěkné...

S tímhle teda souhlasím. Já taky pěstuji kaktusy, činčilu bych si přál, a jak mluvíme o rostlinách, chtěl bych si vypěstovat avokádo a další rostliny. Takže miluji zvířata i rostliny. 6 8 22.

Příspěvek z 24. května 2015 v 18:32.
Nianaa v něm napsala:

My máme sice zahradu u babičky, ale asi by to neprošlo... A tak ti dám pár rad pro činčilu:
1. Snaž se být hodná, činčily by se měli chovat až od 12, 13 let, protože se musí nechat skoro celý den spát
2. Začni se pilně učit do školy, pomáhej rodičům, vynášej odpadky, uklízej pokojík. A na chalupě se starej o toho psa a králíka :) - musíš jim dokázat, že se vydržíš o činčilu starat, protože se dožívají i 20 let!
3. A po tom všem je pěkně popros!
Hodně štěstí 4 10 16 25!1!
Nianaa