Všichni to znají: notebooky, tablety, dotykové mobily. Já taky. A proto bych vám chtěla povědět, o mém příběhu závislosti.

Začalo to tím, když jsem k vánocům dostala (v 6letech) notebook. Docela malý, levný, ASUS. Ani můj starší bratr neměl ještě notebook. Ukázal mi na něm jednu fakt super hru, minecraft. Tak jsem ji začala hrát až do 10 let. A potom už jsem noťas nepoužívala, neboť mi přestaly fungovat všechny myši. Byla to pravděpodobně nějaká porucha v počítači, možná nějaký vir. No nevím. V té době jsem na elektronice ještě závislá nebyla, to přišlo potom.

V 8 letech jsme dostali náš 1. rodinný tablet (iPad). Bylo to super a ty hry všechny na tom taky. Potom táta koupil ještě jeden, že to bude jeho ,,pracovní“. Ale to moc nevyšlo, protože ten starší se začal pomalu, ale jistě sekat, a tak jsme začali všichni používat ten „tátův“. No a jelikož máma a můj starší bratr Sebastian měli všechny ty jejich vesničky na tom starším, tak jsem prostě musela používat ten nový. Hrála jsem 2 různé hry: sims freeplay a monster legends. Hodně mě to bavilo i do teď.

Ale když mi začalo být 11 let, zjistila jsem, že jsem na iPadu závislá. Nejenom že jsem hrála hry, ale koukala jsem se ve volném čase taky na videa a na filmy, které jsem si z nějakého důvodu pouštěla neustále dokola a dokola. Tajně jsem si brala iPad večer do pokoje a tam jsem na tom hrála. A ovšem v pracovní dny jsem byla ospalá ve škole.

No a co mi tedy způsobila ta závislost na elektronice? Špatné známky ve škole a nepozornost - ztráta dlouhodobé paměti, (no prostě jsem si nic nepamatovala, protože na elektronice potřebujete jen krátkodobou paměť) neboli porucha paměti - velmi špatný zrak, nosím už delší dobu brýle (3 roky, je mi teď 11), mám 3,5 dioptrií a to je v mém věku velmi špatné, nevidím skoro na krok - hypermobilita čili povolené klouby. Jak jsem neustále klikala na klávesnici, z nějakého důvodu jsem měla čím dál povolenější klouby, museli jsme jít k doktorovi - neustálé křupání kloubů (či i hypermobilita) speciálně v prstech, v kolenou a potom nejhorší krční páteř, měla jsem pořád skloněnou hlavu. Začala jsem být málo společenská a stydlivá, začala jsem se vztekat a mlátit okolo sebe, když jsem měla limitovaný čas na elektronice. Zkrácené šlachy a to jsem ještě chodila na akrobatický Rock n ́Roll. A to ještě není 100% všechno, jen si nemohu vzpomenout, právě kvůli té ztrátě paměti.

Takže vám děti, možná i dospělí, doporučuji nebýt na elektronice. Pak se z vás stanou závisláci a budete mít zničený život jako já.