Něco o autorovi

Ezop (Aisopos) se narodil v 6. století před naším letopočtem v Malé Asii, přesněji v Řecku. Nejpravděpodobněji se jednalo o otroka, který však byl pro svou chytrost osvobozen. Poté hodně cestoval. O jeho životě se toho sice moc nedochovalo, traduje se ale, že byl možná duševně chorý. Jeho existence není však stoprocentně doložena.

Bývá pokládán za prvního tvůrce klasických bajek. Své bajky přednášel ústně. Písemně vyšly až ve 3. století před našim letopočtem.

Ezop na Wikipedii

Ezop, © Diego Velázquez (1638)

Celková charakteristika knihy

Ezopovy bajky byly nejprve vyprávěny ústně řeckým otrokem Ezopem při jeho cestách. Teprve ve 3. století př. n. l. byly sepsány Demétriosem Falerónem, doplněny a dále šířeny. Byly oblíbeny i ve středověku. Do české literatury byly uvedeny v 15. století. Velké obliby dosáhly u národních buditelů.

Ezopovy bajky byly převyprávěny mnoha autory, vydány v různých nakladatelstvích. Ke mně se dostala knížka ilustrovaná Miloslavem Jágrem a po přeložení Jiřím Kolářem (1957) vypravovaná Pavlem Šrutem moderním jazykem 20. století, nakladatelství Albatros.

A co témata knihy?

Jedná se o krátké příběhy, v nichž je pomocí zvířat, věcí a rostlin poukazováno na chyby a špatné vlastnosti lidí. V příbězích se objevuje lítost, pýcha, závist, lakota, pomluvy, přetvářka, lež, násilí, hrubost, zlodějství, podvody i jiné nepěkné neřesti. Na konci každého příběhu je ponaučení.

Co je to bajka?

A jaké jsou hlavní postavy Ezopových bajek?

V díle nejde jednoznačně určit, kdo je hlavní postavou. Mezi hlavní postavy by mohla patřit zvířata (lev, slon, orel, liška, havran, lasička, netopýr…), lidé (pastýř, rybář, vinař...), věci (píšťala, truhla...) nebo bohové (Afrodite, Zeus...).

Každá bajka má jiné hlavní postavy. Které hlavní postavy se budou vyskytovat v které bajce, to se většinou dozvíme z jejího názvu (Havran a liška; Rybář a píšťala; Kočka a bohyně Afrodite).

Děje vybraných bajek a ukázky z knihy:

Volba krále zvířat – V jednom kraji si zvířata volila svého krále. Uchazeči postupně vypadávali (velbloud pro svou dobrotu, vlk pro zlobu, sup pro ošklivost, páv pro svou okázalou krásu…). Zůstali už jen slon a lev. Půlka zvířat byla pro slona, druhá pro lva, nedokázali se dohodnout. Když rozespalý komár vletěl lvovi do ucha, lev se polekal a všechna zvířátka byla rázem pro slona. Slona však vylekalo kvičící sele a utekl podobně jako lev. Zvířátka proto doteď svého krále nemají.

(Ponaučení: A my z toho vidíme, jak někdy nepatrná překážka může i velké věci překazit.)

Volba krále zvířat - první bajka, © Pavel Šrut, Miloslav Jágr

Havran a liška – Havran ukořistil zajíce, usadil se na stromě. Kolem šla liška a zkoušela havrana přechytračit, neboť chtěla onoho zajíce. Začala havrana chválit: „Jsi krásný a silný, peří máš černé jako noc a oko jasné jako slunce. Proč Tě sněm nezvolil králem ptáků?“ Havran začal nad onou otázkou přemýšlet. Liška mu pověděla, že je to asi proto, že ptáci milují zpěv, havran tedy začal hlasitě krákorat. Zajíc mu vypadl ze zobáku. Liška zajíce schramstla a havranovi pověděla, že není králem ptáků proto, že mu chybí rozum.

(Ponaučení: A měla pravdu. Hloupému a ješitnému ptačímu králi by se i vrabčák vysmál.)

Rybář a píšťala – Rybář byl dobrým rybářem, ale také muzikantem. Jednou se vypravil ke břehu se svou sítí i píšťalou. Síť rozprostřel na skalnatém břehu a začal vyhrávat na svou píšťalu. Chtěl, aby se ryby podobně jako vesničané nechaly okouzlit píšťalou a samy mu naskákaly do sítě. Nic se však nestalo, ryby nereagovaly. Rozzlobil se a píšťalu zahodil. Teprve pak ponořil síť do vody a když ji vylovil, byla plná ryb. Ryby sebou mrskaly přesně tak jako vesničané, ale bez píšťaly. Rybář se zlobil, že až když píšťalu zahodil, ryby jako by se k smrti chtěly utančit.

(Ponaučení: Ale zbytečně se zlobil. Vždyť všechno se musí dělat na pravém místě a v pravý čas.)

Rybář a píšťala, © Pavel Šrut, Miloslav Jágr

Kočka a bohyně Afrodite – Jeden mladík měl kočku. Kočka však chtěla být dívkou a požádala bohyni Afrodite o podobu ženy. Ta jí přání vyplnila. Kočce jako člověku však povahové rysy zvířete zůstaly. Když se Afrodite chtěla přesvědčit, jak se mladému páru vede, pustila do jejich ložnice myš. Kočka v podobě ženy se myši ale nevylekala, vyskočila, zakousla ji a snědla. Afrodite poté raději ženě vrátila její bývalou zvířecí podobu.

(Ponaučení: Protože změnit zevnějšek člověka je mnohem snazší, než změnit jeho povahu a zvyky.)

Místo a čas bajek

Místo ani čas v příbězích nenajdeme přesně určen (V jednom zeleném kraji; Pastýř vyváděl denně stádo koz…).

Kolik je v knize bajek? A co doslov?

V knížce se vyskytuje asi 97 krátkých příběhů – bajek. Bajky jsou odděleny nadpisy, ilustrovány, příběhy na sebe nikterak nenavazují.

Na konci knížky najdeme doslov – zaměřující se na původního autora, Ezopa, na pojem bajka, na převyprávění a vztah Pavla Šruta k Ezopovi a na kresbičky ilustrátora Miroslava Jágra. Ten sepsala Zdenka Dvorská.

Ezopovy bajky - doslov, © Pavel Šrut, Miloslav Jágr, Zdenka Dvorská

Ezopovy bajky - doslov (konec), © Pavel Šrut, Miloslav Jágr, Zdenka Dvorská

A co jazyk knihy?

Bajky jsou psány spisovným jazykem. Vyskytují se zde jak slova neutrální (peří, pták...), tak citově zabarvená (človíček, ptáček, hafan…). Jsou vypravovány pohádkovou formou – blízkou dětem.

Krátké věty jsou různého druhu, najdeme zde věty oznamovací (Maso spadlo lišce k nohám.), tázací (Co jsem provedl?) i rozkazovací (Právěže mám!).

V knížce se často vyskytují dialogy, personifikace (zosobnění) a přímá řeč.

A jak se mi kniha líbila?

Tato kniha se mi líbila moc, protože příběhy jsou velmi krátké a čtou se jedním dechem. Moc se mi líbilo, jak je kniha ilustrovaná. Je vhodná pro malé i velké čtenáře – myslím si, že každý čtenář si v knížce najde něco, co ho zaujme (ať už to jsou příběhy, mravní poučení na konci každé bajky, nebo ilustrace). Je napsána velkými písmeny, což je dobře, protože vás z ní nebudou bolet očička!