Bydlím sice v bytě, ale můžu přeci napsat o tom, jaký dům bych jednou chtěla. Dávám se do psaní. Rozepisuji se o eskalátorech, které by vedly do druhého patra, o plochých LCD televizích v každé místnosti a dopodrobna popisuji vybavení pokojů pro hosty. Nesmím zapomenout na vnitřní bazén s vířivkou a na tobogán. Samozřejmostí jsou masážní křesla s kvalitním koženým potahem. Už jsem se zmínila o vyhřívaných záchodových prkénkách?

Myslíte, že mi dochází nápady? Naopak, napadá mě spousta vylepšení obývacího pokoje a kuchyně. Ale než na to zapomenu, měla bych se zmínit o zahradě. Ta by byla menší. Takový kilometr čtvereční by stačil. Ale pokud chci ze své věžičky, na jejíž vrchol vede provazový žebřík, vidět bludiště z živého plotu jako z Harryho Pottera 4, bude muset být větší. Kdyby bludiště nezabralo celý prostor zahrady, dám někam do rohu bílého králíka s hodinkami. Ale kde seženu Kloboučníka a Srdcovou královnu? To bude asi problém. Kdybych je nesehnala, nahradím je postavami z Matrixu.

Na kolik řádků to mělo být? Budu muset končit, jen ještě dodám, že vše by muselo být pečlivě střeženo kamerovým systémem.

Vida, právě nám rozdávají opravené slohové práce. To bude určitě jednička, ne-li s hvězdičkou. Konečně s očekáváním obracím svou práci a tam místo klasické jedna méně, dvojka. Co je špatně? Je tohle chyba v Matrixu?

Učitelé zřejmě nevědí, co chtějí. Prý, že se fantazii meze nekladou. Od té doby už zase píši průměrně nezajímavé práce a dostávám jedna méně. A paní učitelka už neříká svou oblíbenou větu.