Roku 1793 se ve Vídni narodil Ferdinand, budoucí dědic trůnu. Už od mala trpěl epileptickými záchvaty a tehdy lékaři věřili tomu, že u lidi s epilepsií duševní a fyzická námaha vede k zhoršení zdraví, proto do devíti let nedostal téměř žádné vzdělání a dále postupoval velmi pomalu. Není divu, že byl zaostalý.
Poznámka redakce: Jako rakouský císař se jmenoval Ferdinand I., ale českým králem a uherským králem byl korunován jako Ferdinand V. Proto v některých dostupných textech a obrázcích je uváděn i jako Ferdinand I.
I přes svojí zaostalost se dokázal naučit 5 jazyků, mezi nimi i naše čeština. Na uherského krále byl korunován roku 1830 v Prešpurku (dnešní Bratislava), roku 1835 po smrti svého otce Františka I. i na rakouského císaře, a nakonec roku 1836 i českým králem. Zajímavost je, že byl poslední český král, který byl korunován.
Když byl korunován na císaře, prakticky ani nevládl, za něho vládl kancléř Metternich a jeho státní rada a státní radě předsedovali Ferdinandův strýc Ludvík a český hrabě Antonín Kolovrat. Oba měli jiné politické plány a navzájem si blokovali rozhodnutí v politice, což nakonec vedlo k velké revoluci roku 1848, o kterém napíšu na konci článku.
Ferdinand miloval český národ a pomáhal jim a přispíval jim na různé věci, proto jsme mu začínali říkat „Ferdinand Dobrotivý“, a ve Vídni zase „trdlo Ferdáček“ nebo „Chudáček blbeček Ferdáček“, kvůli jeho zaostalosti a neschopnosti vládnutí. Ferdinand povolil Čechům větší samostatnost v rakouské monarchii (načež císař František Josef I. opět potlačoval Čechy a opět tam byl úřední jazyk němčina).
Roku 1848 2. prosince abdikoval (abdikovat je odstoupit z hlavy státu nebo z jakékoliv politické pozice), v prospěch tehdy 18letého Františka Josefa I., který byl po jeho odstoupení hned korunován na rakouského císaře.
Po odstoupení Ferdinanda z trůnu ještě dlouhých 27 let žil v Praze. I když mu lékaři předpovídali krátký život, dožil se úctyhodných 82 let.
Revoluce národů roku 1848
Revoluce roku 1848 byla událost, při které povstal lid v většině zemí Evropy, v celé habsburské monarchii, v Německu, ve Francií, v Chorvatsku... V hasburské monarchii šlo hlavně o práva zemí v nich, ty nakonec získalo Uhersko a stálo se z něj něco jako samostatná země, která je v monarchii, a dokonce se po revolucí hasburská monarchie jmenovala Rakousko-Uhersko (k tomu došlo v roce 1867 při tzv. rakousko-uherském vytovnání).
V Praze taky byla revoluce, ale po ostřelování města jedním generálem to nevyšlo, Karlův most a Malostranská věž byly hodně poškozené.
V Rakousku museli propustit kancléře Metternicha, který byl zastáncem absolutismu. Ale hlavním úsilím revolucionářů bylo zrušit robotu a možnost mít osobní svobodu.
Děkuji za počtení článku, budu rád za hodnocení (i negativní dokáže potěšit, protože člověk bude vědět, jaké nedostatky má pro příště odstranit).
