Alíkovina

Ginkgo biloba - stříbrná meruňka, pod kterou spal i dinosaurus

vydáno 31. října 2008 ve 20:37 • škola a poznání · příroda · rostliny · podzim

... i tak se dá nazvat jinan dvoulaločný. Strom, který má v podzimní době nádherně zlatavé listí. Pod nohama vám moc nezašustí, ale zkuste se pro jeden lístek sklonit. Jeho vějířovitý tvar je stejně pozoruhodný, jako celý příběh...

Několik mladých jinanů najdete např. v Praze na Smíchově v ulici Karla Engliše., © Radkaa

Právem ho slavný přírodovědec Charles Darwin označil za "živou fosílii". Tedy druh, nebo chudě obsazený rod, který zůstal na světě sám, z původně velké skupiny, když všechny jemu příbuzné druhy vymřely. První nálezy pochází již z počátku druhohor (tedy z "doby dinosaurů"). Největšího rozmachu dosáhly rostliny čeledi Ginkgoaceae zhruba před 200 až 100 milióny let.

V současnosti je jinan dvoulaločný posledním žijícím zástupcem této kdysi zřejmě poměrně běžné a rozšířené čeledi. Kdyby mohl vyprávět své dějiny, poví nám např. jak vznikly Himaláje, rostly Alpy, dupali mamuti a řvali jeskynní lvi.

Ginkgo přežilo jen v malé oblasti jihovýchodní Číny. Zde bylo před asi 2 000 lety objeveno místní kulturou. Za hlavní lokalitu výskytu se považuje místo na úpatí hory Jinfo kraje Nanchuan na jihozápadě Číny. Pokud bychom tedy vzali jeho cestu vzdušnou vzdáleností do Prahy, je to zhruba 8 000 kilometrů.

Latinský název rodu Ginkgo má původ koncem 17. století nepřesným přepisem čínského jména yinxing (český přepis jin-sing) jako "ginkyo" resp. "ginkgo" německým lékařem a botanikem Engelbertem Kaempferem (1651 - 1716) v japonském městě Nagasaki. Původní čínské jméno v doslovném překladu znamená "stříbrný plod", Japonci jej zas nazývali "stříbrná meruňka".

Lidé ho začali rozmnožovat, kácet na dřevo, zpracovávat semena jako potravu a pro jeho dlouhověkost a využití ve zdravotnictví i uctívat. O jinanu se říkalo, že dokáže odvrátit zlo a oheň, a proto byl hojně vysazován před domy a chrámy. Léčivý výtažek z listů se užívá více než tisíc let. O ginkgu se vypravuje v mnoha japonských a čínských ságách a pohádkách. V Americe je jinan označen jako strom dívčích vlasů a těší se velké oblibě oblíben.

Svatyně Uctívačů ginga

V naší zemi ho nejvíce dětem přiblížil spisovatel Jaroslav Foglar. V druhém a třetím pokračování jeho legendární stínadelské trilogie (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta) se netrpěliví čtenáři poprvé dozvěděli o existenci tajemného stromu "gingo", který roste kdesi ve Stínadlech, v nedostupné zahradě obklopené vysokými zdmi - Svatyni Uctívačů ginga.

Proč jsem napsala netrpěliví čtenáři? To proto, že román Stínadla se bouří vycházel poprvé před více jak šedesáti lety na pokračování každý týden v dětském časopise Vpřed. Jen se zkuste vžít do pocitů tehdejších dětí: napínavý příběh byl vždy v nejlepším přerušen a na další rozuzlení, nebo naopak zamotávání děje, si musely vždy počkat celých sedm dnů!

Uctívači byli jednou z největších vontských skupin usilujících o vedení celých Stínadel, a také o to, aby jejich náčelník byl Velkým Vontem. Kdo už se do příběhu začetl, tak ví, že právě ve Svatyni Uctívačů ginga se slavný klub Rychlých šípů vůbec poprvé setkal a utkal s tajemným maskovaným Širokem o hlavolam ježek v kleci. A také zde Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka, kteří klub tvořili, našli dávný vzkaz, který je dovedl až k dávno "ztracené" první vontské kronice.

O tom, že tento vzácný strom chtěla ve třetím díle jedna z dalších vontských skupin pokácet, a sehnala si na tuto špinavou práci nepopulární partu Bratrstvo Kočičí pracky, to už si musíte dočíst sami. A hlavně - chraňte každé gingo, o kterém ve svém okolí víte. Už přeci víme, že je to tajemný a starobylý strom, který si naši ochranu zaslouží.

Kde tenhle zázračný strom roste?

Zajímá vás tedy, kam si dojít pro vějířovitý lístek zlaté barvy, o kterém jsem psala hned v úvodu?!? Skoro v každém větším městě najdeme jeden starý strom: Hradec Králové, Jablonec, Liberec, Brno, Dobříš, Praha, Čimelice...

Také čekám další zprávy od vás, kde všude zlátnou jeho listy!

Ginkgo biloba – jinan dvoulaločný:
opadavý strom, bývá zařazován mezi jehličnany, ale ve skutečnosti je jediným pozůstatkem skupiny rostlin primitivnějších než pravé jehličnany
až 40 m vysoký, dožívající se až 2 000 let
obvykle s kuželovitou korunou
listy řapíkaté, střídavé, vějířovité, na předním okraji zubaté nebo laločnaté (nejčastěji se 2 laloky), klínovitě v řapík zúžené.
květy dvoudomé, samčí po 2 až 5 v jehnědách, samičí květy jsou tvořeny nahým zeleným vajíčkem vyrůstajícím na stopce
plody 2 až 3 cm v průměru, kulaté, za zralosti nepříjemně páchnoucí a po dotyku dráždící kůži
kvete v květnu až červnu, plody dozrávají v říjnu až listopadu.