Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Grayova neuvěřitelná dobrodružství

    vydáno  •  Pohádky

    Tyto příběhy nevypráví o dracích, princeznách nebo čarodějích. Zde potkáte loupežníky, piráty a čarodějnice. Zažijete dobrodružství v pralese a budete svědky, jak Gray získal dceru náčelníka indiánů za ženu.

    Gray, © Bebebety

    O zlých pirátech

    Kdysi v jedné zemi daleko za horami žil otec a jeho syn Gray. Matku Gray neměl a otec ho učil zvláštnímu řemeslu. Byl totiž loupežník a chtěl, aby se jím stal i jeho syn. Gray však místo toho chtěl poznávat svět a zažívat různá dobrodružství. Toužil se dostat až za velké moře, aby zjistil, co je za ním.

    Jednoho dne se rozloučil s otcem a odešel na dlouhou cestu. Když šel již několik dní, uviděl uprostřed lesa malou chaloupku. Přišel k ní a zaklepal. Nic se nestalo, tak to zkusil znovu. Až po třetím zaklepání se dveře otevřely a v nich se objevila stará babička. Mladík se jí hned zeptal na cestu a ona ho pozvala dál. Gray u ní přečkal noc a ona mu ráno pověděla, jakým směrem se má vydat. Dala mu s sebou i malý váček, že ho má otevřít, až když bude ve velké nouzi.

    Gray se vydal na cestu a zanedlouho stál na pláži u moře. V dálce zahlédl velikou loď. Byla ale dost daleko. Rozdělal rychle velký oheň, aby upoutal pozornost, a mával, volal a křičel, aby si ho někdo na lodi všimnul. Měl štěstí. Bylo vidět, jak z lodi spustili malý člun, který se rychle vydal směrem ke Grayovi. Když člun přistál, požádal o převoz přes moře.

    Nakonec se na loď dostal, ale nebyl to ten nejlepší nápad. Byla to totiž pirátská loď! Gray se nechal v klidu zajmout, protože věděl, že má kouzelný váček. Chtěl se dozvědět, co s ním piráti udělají. Ti ho vzali přes moře až na jeden velmi vzdálený ostrov, kde ho vysadili a řekli mu, že když najde jejich dávno ztracený poklad, část si může nechat a vyslouží si tím svobodu. Pak se piráti rychle vydali pryč, před odplutím ale slíbili, že se večer vrátí.

    Gray musel chtě nechtě otevřít váček, aby tento náročný úkol zvládl. Ostrov byl přeci jen moc veliký. Jakmile ho otevřel, vyskočil z něj obrovský lev. Gray se velice polekal, ale lev jej lidským hlasem uklidnil, že se nemusí bát. Lev věděl vše, co se odehrálo, a hned začal čmuchat a najednou hrabal v písku. Nějaký čas hledal a čmuchal, dokud neobjevil ukrytou dřevěnou truhlu.

    Večer se strašliví piráti vrátili. Pochopitelně chtěli Graye tak jako tak zabít. Nevěřili, že poklad najde, jen chtěli mít důvod, proč ho usmrtit. Byli velice překvapení, když na ostrově uviděli ztracený poklad. Ale uviděli i lva a lekli se ho. Tak moc je lev vyděsil, že Graye odvezli bez řečí domů a nechali mu celý poklad. Gray pak vrátil váček se lvem čarodějnici a vrátil se k otci. Spolu už nikdy nemuseli loupit, protože měli peněz z pokladu více než dost.

    Dobrodružství v džungli

    Uběhlo několik let od Grayovy veliké cesty a peníze pomalu docházely. Gray již nebyl kluk, vyrostl z něj krásný mladý muž. Ostatně se podívejte na obrázek u tohoto článku. Otec nechal Graye vyučit v šermířském umění a všem, co by se mladíkovi mohlo hodit. I to byl důvod, že se zlaťáky rychle rozkutálely a zbývalo jich jen málo. I proto se Gray rozhodl, že se znovu vydá do světa.

    Vzal si s sebou několik zlaťáků a vyrazil. Cestu k hodné čarodějnici už znovu nenašel, nemohl tedy doufat, že by mu přispěchal kouzelný lev na pomoc. Dlouho chodil světem a poznal mnoho nového. Naučil se střílet prakem, jablko sestřelil z jabloně na první pokus. Ale hlavně se konečně naučil číst, psát a počítat. Dočetl se, že strašlivé piráty pochytali a na moři již bylo bezpečno.

    Své putování už skoro vzdával, když došel snad až na okraj světa. Bylo to hodně daleko, vždyť naše planeta není placka, že. To ví přeci každé malé dítě. V těch dalekých zemích uviděl les, jaký ještě nikdy neviděl. Byl mnohem zarostlejší a zelenější, stromy tu byly o mnoho větší než v lesích, které znal.

    V lese praotců stromů bylo teplo, vlhko a dusno, vonělo to tu tolika omamnými vůněmi, že se mu z nich zatočila hlava. Dlouho zde bloudil, když se rozhodl, že půjde spát. V noci ho probudil nějaký šramot, a tak otevřel oči. Uviděl domorodou dívku. Tolik jej okouzlila. Byla to láska na první pohled.

    Dívka mu něco pošeptala a ukázala směrem do srdce džungle. Náhle se lekl a... probudil se. Byl překvapen, že tak náhle usnul, i z onoho podivného snu. Byl to ale sen? Stále pociťoval lásku k té dívce. Když o této události přemýšlel, tak mu došlo, že ví, kam má jít. V uších stále slyšel její slova: „Jdi stále do centra džungle, po dvou dnech najdeš můj kmen, tam ti poví, kdo jsem. Prosím, potřebuji tvoji pomoc. Jen ty mě můžeš zachránit!“

    Gray si řekl, že nemá co ztratit, a vydal se „lhostejně“ tím směrem. Ale nebylo to lhostejné. Měl strach, podivný strach. Uvědomil si, že se nebojí o sebe. Bál se o ni! Cestou do středu džungle musel překonat nebezpečnou propast. Bylo to zvláštní, ale na kraji propasti našel zdánlivě nahodilé předměty. Když nad tím ale přemýšlel, došlo mu, že společně tyto předměty vytvoří lanovku. Takové to lano, jak se na něm pomocí jiného lana sklouznete na druhou stranu. Je k tomu ale potřeba obratnost a... pevné kožené rukavice. Ty Gray měl, dostal je tehdy od té čarodějnice, když jí vrátil kouzelný váček se lvem. Za tuto poctivost, že si kouzelný váček nenechal a nepokusil se zneužít kouzelného lva k něčemu špatnému, dostal neobyčejné rukavice. Byly ze speciálního materiálu podobnému kůži a měly kouzelnou vlastnost. Přes noc se samy vyčistily a nikdy se neprotrhly.

    Gray tedy překonal propast a po dvou dnech chůze došel do středu džungle, kde žili domorodci. Svá obydlí měli na stromech. Když se jim představil, začali jásat. Prý na něj čekali už velice dlouho. Náčelník kmene mu vyprávěl, jak se ztratila jeho dcera. Tehdy byla malé dítě. Pravidelně se jim zjevovala ve snech. Když byla náctiletá, začala vyprávět o chlapci z rodu loupežníků, který se ale loupežníkem nestal a ovládl kouzelného lva. Nyní se z ní stala skoro plnoletá mladá žena. Plnoletost v tomto kraji je až ve 25 letech. Tolik bylo i Grayovi. Zde nabralo vyprávění ještě ponurejšího směru. V den, kdy bude dívce 25 let, stane se z ní únoscův oběd. Do narozenin zbývalo 5 dní. Po dlouhém vyprávění dostal náš hrdina jídlo a byl uložen do krásného obydlí.

    Únava Graye rychle přemohla. V noci se mu opět zdálo o náčelníkově dceři. V tu chvíli již jasně rozuměl všemu, co mu říkala. Když se probudil ze snu, okamžitě se nachystal na cestu. Musel najít místo, kde únosce žije a vězní jeho milou. To místo je na obrácené hoře, kam jej dostane liánový had, tam musí v pytli kočku oslovit a sám sebe v opak obrátit.

    Byla to podivná hádanka, ale ze všeho největší smysl mu dávala obrácená hora. To nemůže být nic jiného než ta propast, kterou musel překonat. Moc dobře si při sjíždění všiml, že se ta propast zužuje jako trychtýř. Opravdu připomínala horu, která vyrostla opačně. Cesta tam bude trvat skoro dva dny. Těžko říct, jak dlouho bude trvat cesta do nitra propasti. Ale domorodci byli připraveni. Také mívali sny o náčelníkově dceři. Proto léta vyráběli provaz. Ten se zdál být nekonečný. Byl přivázán ke tvoru, který se podobal koni, slonu a lvu současně. Bylo to veliké a krotké zvíře. Gray se tedy vydal na cestu. U propasti byl za půl dne. Zvíře běželo, skákalo a někdy i lezlo. Mělo rychlost a vytrvalost bujného oře, sílu slona, který si proklestí cestu hustým porostem, a mrštnost kočkovité šelmy. Graye neopouštěl pocit, že to zvíře zná. Celou cestu k propasti si nad tím lámal hlavu. Najednou ho něco napadlo. Už, už chtěl vykřiknout, ale ovládl se. Nejprve musel do propasti.

    Sundal z podivného nepojmenovatelného tvora těžké motouzy, které byly po částech smotány a propojeny. Konec tohoto provazu byl obmotán kolem tvora a tvořil i sedlo, na kterém Gray seděl. Spustil tedy provaz do propasti a zbylé části si navlékl na sebe jako velké obruče. Postupně odmotával jednu obruč po druhé. Ale udržel se, nespadl. Když sundal a spustil do nekonečné propasti poslední část provazu, pocítil, že se provaz chvěje. Bylo mu jasné, že je tvor na vrchu propasti již vysílený. Rychle tedy slezl po poslední části provazu. Byl přesvědčený, že i přes velkou snahu domorodců nebude provaz dosahovat až na dno propasti. Naštěstí se mýlil. Jen se dotkl dna propasti, začal se na něj velikou rychlostí provaz snášet. Měl pocit, že je v pytli. V tu chvíli zavolal.

    Volal jméno lva, který mu již jednou pomohl. Země se zatřásla. To kouzelný lev seskočil do propasti. S ním se objevila i čarodějnice. Lev zařval a provaz odletěl stranou. Čarodějnice se usmívala. „Jsi chytrý, kdy ti došlo, koho máš zavolat?“ zeptala se. „Když jsem jel na tom prapodivném tvoru, měl jsem dojem, že jsem potkal dávného přítele. Často mě jemně pohladil ten huňatý ocas. To dělával i kouzelný lev. A došlo mi to. Málem jsem jeho jméno vykřikl hned, když jsem si to uvědomil,“ odpověděl.

    Čarodějnice pak v rychlosti vyprávěla, jak opět půjčila váček, ale spletla se. Byl zneužit k podlému činu. Lev byl donucen unést malé dítě, náčelníkovu dcerku. Zneužití kouzelného lva proměnilo únosce v propast. Na dně propasti byla dívenka. Čarodějnice se ji se lvem pokusili z propasti vynést ven, ale změnili se společně s koněm, který čarodějnici nesl, v ono zvíře a dívenka se stala snovým přízrakem. Nyní se blížily její narozeniny. To se měla propast uzavřít a dívce by již nebylo pomoci.

    Nyní zbývalo jediné, aby se Gray v opak obrátil. Tuto hádanku zatím nevyluštil. Lev promluvil, jako to dělával i dříve: „Grayi, naučil ses číst a psát, napiš tedy do prachu své jméno.“ Gray poslechla a do prachu prstem napsal své jméno. A přemýšlel – v opak se obrátit. Podíval se tedy na své jméno obráceně a napadlo jej to. Z plných plic zakřičel: „Yargo!“ Opět se země zatřásla a objevila se veliká a široká puklina ve stěně propasti. V ní stála krásná Yarga, dívka z Grayova snu.

    Lev vyzval všechny tři, aby si mu sedli na hřbet, a mrštně skákal z jednoho stupně propasti na druhý. Stěny se však začaly drolit. Čarodějnice zavolala na Yargu: „Lev je kouzelný, umí každému splnit jedno dobré přání, ať je jakkoliv nesplnitelné. Stačí to přání vyslovit. Ve snu mluvit umíš, umíš to i ve skutečnosti, vyslov své přání, než nás propast všechny pozře!“ Yarga vykřikla: „Ať jsme všichni v bezpečí naší vesnice!“ Lev zařval, ozvala se rána, zem se znovu otřásla a najednou byl klid. Ptáci štěbetali a ozýval se jásot. Všichni i s neobyčejným koněm čarodějnice stáli ve středu vesnice.

    Dlouho v džungli slavili. Yarga byla dcerou bohatého náčelníka. Jen Gray tu svoji rodinu neměl. Požádali tedy o pomoc čarodějnici. Ta kouzlem poslala dost zlaťáků na to, aby za nimi mohl přijet Grayův otec. Nebudete tomu věřit, ale ten se do čarodějnice zamiloval. Doufejme, že ho jen neošálila svými kouzly. Konaly se tu tedy dvě svatby. A všichni si tu šťastně žijí určitě až do dnešních dní.

    Poznámka redakce
    Obrázek Graye i úvodní zápletka jsou vydařené. Bohužel autorka příběh nedokončila. Proto musela redakce vymyslet zápletku v džungli a vlastně celou druhou část příběhu od chvíle, kdy se Gray vydal pro další jmění. Také jsme rozvedli úvodní část článku, která byla taková nedovyprávěná. Z krátké nedokončené pohádky je, doufáme, zajímavý a napínavý příběh. A vy k němu můžete navrhnout nějaké pěkné jméno pro kouzelného lva!;-)

    Autorka: (14 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 24. září ve 21:44.
    taninkasarinka v něm napsal:

    pěkný příběh, já sama si občas doma píšu příběhy nebo kreslím komiksy ale nikomu je, pro jistotu, neukazuju ;-D:->

    Příspěvek z 7. září v 8:00, upravený vzápětí.
    Qetuo v něm napsala:

    Snad se autorka první části příběhu zapojí do tvoření Alíkových omalovánek; Gray je skutečně pohledný a k sežrání pěkně nakreslený. :-3
    Jen škoda, že zbytek příběhu musela vymyslet redakce (za jejíž kreativitu ji mimochodem chválím).