Narodilo se štěně plemene Akita Inu. Nikdo ho nechtěl, nikdo si ho nevšímal. Až muž jménem Hidesaburó Ueno, profesor na tokijské univerzitě, si ho vzal domů a koupil mu hodně psích hraček. Profesor odjížděl do práce vlakem a Hačiko na něj vždy čekal na nádraží.

Jednou přijel jeho pán na nádraží, ale Hačiko nikde nebyl. Profesor ho hledal všude, prohledal celé město.  Když se vracel domů, našel Hačika, jak sedí v koutě kůlny a vrčí. Když se podíval blíž, uviděl asi dva metry od Hačika skunka. Stoupl si k Hačikovi do kouta, aby ho skunk nemohl zasáhnout. Našla je tam profesorova manželka, skunka vyplašila a v tu chvíli skunk pána i Hačika postříkal páchnoucími výměšky.

Jednou jel profesor do práce a nevracel se. Toho dne v práci zemřel. Hačika si vzala profesorova dcera. Když se ale vrátil její manžel domů, využil Hačiko toho, že zůstaly otevřené dveře a utekl na nádraží. Tam čekal na svého mrtvého pána.

Chodili ho tam krmit, profesorova žena i cizí lidé. Ve 12 letech Hačiko zemřel a ve filmu, který byl o věrném psovi natočen, se tak konečně setkal se svým pánem.

Hačiko skutečně žil a to v letech 1923 -1935. Žil celkem dvanáct let a z toho 9 let čekal na svého mrtvého páníčka.