Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Hadipouši vylézají z prastarých temných sklepů

    vydáno  •  Knihy
    Pod obyčejným starým pražským domem se začnou dít neobyčejné věci v okamžiku, kdy pod ním archeologové odhalí tajemná gotická sklepení. Jejich pradávní obyvatelé budou do posledního dechu bránit narušený klid i všechno, co považují za své.

    Kniha Nevyplašte Hadipouše, autor Tereza Meravá, © Nakladatelství Almi

    Tommyho, Vivien a Moniku čeká náročný úkol zmařit záměry pana Breburdy, který chce v domě otevřít hlučný bar. Chtějí tak udržet tak s obyvateli sklepů křehké příměří.

    Jenže sklepní chodby jsou spletité, podivní tvorové nevyzpytatelní, bezpečí vyšších pater domu jen zdánlivé a osnuje se zrada. Podaří se zlomit prokletí ukradeného zlata? A vyváznou všichni z temných a zrádných podzemních prostor bez úhony?

    Nevyplašte hadipouše

    Rodinný dobrodružný příběh tří kamarádů o tom, že nikdy není pozdě přemoci sám sebe a že pomoc a štěstí najdeme někdy tam, kde bychom je nejméně čekali.

    Pobaví, napne a snad i trochu postraší čtenáře ve věku 8−13 let. Potěší i ty jejich rodiče, kteří nezapomněli, že sklep nemusí být jen místem pro skladování brambor a poslední odpočinek harampádí všeho druhu, ale i nebezpečnou temnou a strašidelnou kulisou ukrývající nástrahy a nebezpečí.

    Kniha Nevyplašte hadipouše volně navazuje na úspěšný příběh Jak se straší Stráchnivec.

    Ukázka z knížky

    ***

    Mrazivé ticho zatím vládlo pod lomenými oblouky kdesi hluboko pod místem, kde se nudil Tommy. Prořízl ho syčivý hlas. "Jak je možné, že vám utekl? Jssste k ničemu, úplně k ničemu," prohýbal se do výšek a hloubek a proplétal se chodbami.

    Náhle se něco pohnulo. Hbitý stín zaútočil bez varování. Drápy ostré jako břitva sekly jednou, a než se stačil kdokoliv vzpamatovat, zaútočily znovu. Z dlouhých štíhlých těl vyprýštila smaragdově zelená tekutina a potřísnila dav přihlížejících. Zašumělo to a rozhostilo se znovu ticho.

    Narušil ho hlasitý a zcela nepatřičný zvuk. "Tadadádám, tadadádám, tadadádám, dáám," vyzváněl a blikal si spokojeně Tommyho telefon, kterého si zatím nikdo nevšiml. Na displeji svítilo "máma".

    Vykonavatele trestu to rozzuřilo k nepříčetnosti. "Ssseberte to a zničte. A chci ssslyšššet plán pomsssty." Zlatá korunka odrazila namodralou záři telefonu, který konečně zmlkl, a zmizela.

    Dlouho se nikdo z přítomných neodvážil ani pohnout. Teprve pozvolna se sklepení rozšumělo tichým hovorem. Tvorům, kteří se o něčem syčivým šepotem domlouvali, svítily zeleně oči. Ne však jako kočičí, které světlo pouze odrážejí – tyhle oči ho samy vydávaly. Bylo studené a nepříjemné.

    "Sssargatanasss sssi žádal pomssstu," ozval se někdo tiše a přisunul ke štíhlému tělu dvě přední končetiny. "Musssíme připravit plán," pokračoval vemlouvavě.

    "Ano, ano," přizvukovaly mu desítky jiných hlasů. "Sssprovodíme je ze sssvěta," usoudil jeden z nich.

    "Ne, alessspoň zatím ne," ujal se opět slova přerušený mluvčí. "Nechceme zatím otevřenou válku. Když je vyplašíme – jsou zbabělí, přinutíme je dělat, co chceme my. Zasssypat okamžitě vssstup a nepássst po našššem zlatě," usoudil. Znovu to zašumí na souhlas. Až na jednoho tvora, který povystoupí z řady.

    "Myssslím, že o něm nevědí. Dvounožec tu byl náhodou," ozve se hlas starší a hlubší než ostatní. "Jissstě ne," přeruší ho jiný. "Nechal tu nějaký ďábelssský ssstroj," kývl tvor dlouhou štíhlou hlavou směrem k telefonu. "Kterého ssse přece bytosssti pekelné nebudou bát," podotkl starý tvor. Jeden z mladších si telefon přitáhl pod sebe. "Possstarám se o to," zasykl. "Ty?" utrousil pochybovačně tvor, který rozmluvu začal, ale spor, který vedl, ho v tu chvíli zajímal více.

    Stařec popolezl dopředu a rozhlédl se, zelená světla očí jeho soukmenovců ale neprozrazovala žádné hnutí mysli.

    "Myssslím, že bychom neměli bojovat. Nejsssou tak ssslabí, jak vypadají. Tady jsssme ssskončili, budou kopat a poklad najdou. Nejvyššší časss zachránit, co ssse dá, a najít sssi jiné mísssto. Nebo ssse konečně zamyssslet, komu poklad darovat. Nezapomeňte na kletbu!"

    Místností to zašumělo.

    "Je jiná doba, ssstarouššši. Kdoví, jessstli nějaké peklo ješššě vůbec je. Kromě toho, co ssse může ssstát? Jak víššš sssám a sssám jsssi nám to jako jediný pamětník říkal," snažil se hlas svému oponentovi zalichotit, "nedossstali jsssme žádné pokyny, dokdy to musssíme udělat," dokončil řečník. Medovost jeho hlasu zněla ale falešně a nepřátelsky. Ovzduší se změnilo. Ze zelených očí teď čišela nenávist a touha po násilí.

    "Musssíme zíssskat pozici k vyjednávání. Zassstrašššíme je. Pokud vím, do bytů se dossstaneme sssnadno kolem ssstoupaček," pokračoval.

    "Ssstoupaček, co to je?" ozval se někdo.

    "Vedou sssi tím vodu po domě šššachtami přesss všechna patra," vysvětlil mladý.

    Ozval se zvuk, který připomínal obdivné hvízdnutí.

    "Že by přeci jen byli chytří? Ššškoda jich, až vyhrajeme," utrousil jedovatě poučený tazatel.

    ***

    Autor:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!