J. K. Rowlingová dostala ten nápad znenadání – viděla před sebou nejprve tragický začátek toho chlapce a postupně se odvíjel celý příběh. Začala tedy psát knihu. Za nějakou dobu vyšel první díl, neměl ale velký úspěch. Po nějaké době se o to lidi začali zajímat, slyšeli od svých známých, že to stojí za přečtení, a šířili to dál. Kniha měla takový úspěch, že spisovatelka napsala i druhý díl. Tak to šlo dál a dál až do posledního, sedmého dílu s názvem Harry Potter a relikvie smrti.

Zdá se neuvěřitelné, jaký zájem tyto knihy vyvolaly. Začaly se točit filmy, od nich se potom odvíjely různé plakáty, hrnky, ručníky, povlečení, propisky, bloky a mnoho jiných věcí s tvářemi hrdinů tohoto příběhu. Mnoho lidí tento kouzelnický svět fascinuje, může to ale mít i špatný dopad.

Po nějaké době (asi tak po vzniku třetího dílu) začala postupně po celém světě vznikat takzvaná "pottermánie". Děti chtěly (a trvá to doteď) čarovat jako Harry Potter, chodit do slavných Bradavic, létat na košťatech a kdo ví co ještě.

Jeden člověk z mého okolí propadl Harrymu Potterovi úplně. Celý den nedělal nic jiného, než že čekal sovu s dopisem z Bradavic, vyrobil si vlastní hůlku a pokoušel se čarovat. Chtěl létat na koštěti a na každé kočce zkoumal, jestli by to náhodou nemohla být profesorka McGonagalová. Nakonec skončil na léčbě.

Já naštěstí (alespoň prozatím) přežívám s pokojem polepeným mnoha plakáty, kterých je právě teď minimálně 50, s výstřižky z časopisů a s internetovou školou. Musím se přiznat, že občas také čekám, jak kolem mého okna proletí sova. Někdy mívám pocit, že ve mně něco zvláštního přeci jen je, ale člověk se tím nesmí nechat unést.

Najděte si svoje zájmy, klidně začněte psát svou knihu a kdo ví – třeba se jednou dočkáte stejné slávy, jako světový hrdina Harry Potter.