Jenže jak jsme jeli na první soutěž v požárním útoku, tak jsem věděla, že je to láska na celý život. Nejspíš jsem  to podědila po dědovi, který jako hasič dělal u zásahu dokonce velitele.

Netvrdím, že to bylo něco jednoduchého naučit se uzle, značky, spojovat hadice, zorientovat mapu nebo třeba naučit se střílet. Dnes už ale vím, že všechna ta dřina stála za to.  Vyhráli jsme mnoho medailí.

U hasičů jsem potkala mnoho kamarádů, projela jsem celý okres, každoročně jezdíme někam na výlet. No, prostě: zkuste taky požární sport. Ve většině vesnic je SDH. U nás byl kroužek zadarmo, někde možná za malý poplatek.Ti nejlepší ve hře Plamen se probojují okresním i krajským kolem na republiku a tam už jsou opravdu ti nejlepší.

Všem, co SDH dělají mnoho úspěchů a těm, co zatím ne, doporučuji se někde mrknout a rozhodně začít chodit.