Alíkovina

Helénská republika

vydáno  •  Cestování

Prázdniny nám začaly. Mnoho z vás se jistě chystá navštívit nějaký ze států kolem Středozemního moře – třeba právě Řecko. Jako pro člověka, který se do této země zamiloval, pro mě bude ctí sepsat pár řádků o této krásné krajině jako takového stručného průvodce.

Jónské moře, © klobáska

Řecko – oficiálně Helénská republika, podle Heleny, pro kterou byla svedena trojská válka. Hlavním městem jsou Athény (s necelými sedmi sty tisíci obyvatel, tedy o něco málo více než polovina Prahy), nejvyšším vrcholem Mytikas (2917 m nad mořem, takže téměř dvakrát tolik co naše Sněžka) a nejdelší řekou Aliakmonas (s délkou kolem tří set kilometrů, takže tady zase Řecko za naší Vltavou lehce zaostává). Řecká státní hymna, Óda na svobodu, je se svými 158 slokami nejdelší státní hymnou na světě (ačkoli běžně se zpívají jen první dvě). Co do počtu obyvatel je na tom Řecko zhruba stejně jako my, ačkoli celková rozloha Řecka činí dohromady zhruba dvojnásobek rozlohy naší země. Území Řecka zahrnuje přes tři tisíce ostrovů, z nichž jen sto šedesát sedm je trvale obydleno.

Helénská republika v dnešní podobě vznikla roku 1975 a Řekové jsou na existenci svého vlastního samostatného státu velice hrdí – což jednoduše poznáte podle všudypřítomných modrobílých vlajek. Samotnou vlajku tvoří devět pruhů – pět modrých a čtyři bílé – což odpovídá devíti slabikám řeckého motta Ελευθερία ή θάνατος (Eleftheria i thanatos; Svoboda nebo smrt), a bílý kříž v modrém poli v levém horní rohu, který symbolizuje křesťanství (figuruje zde jako proti-symbol půlměsíce na vlajce Osmanské říše, od které se Řecko původně oddělilo v roce 1821). Modrá barva symbolizuje moře a oblohu a bílá barva čistotu boje za svobodu.

Když už jsme u víry, bezkonkurenčně nejrozšířenějším náboženstvím v Řecku je pravoslavné křesťanství (což poznáte, kdykoli vejdete do některého z kostelů – což velice doporučuji, neboť atmosféra, která tam na vás dýchne, je vskutku jedinečná). Za zmínku jistě stojí i hora Athos na nejvýchodnějším z výběžků poloostrova Chalkidiki – jedná se vlastně o jakýsi stát ve státě; mimochodem, ženy sem mají vstup zakázán. Ačkoli mnoho mladých Řeků přistupuje k náboženství spíše ateistickým způsobem, stále je v Řecku víra velice významnou složkou života.

Popravdě, snad jedna z prvních věcí, kterých si po příjezdu všimnete, je teplota. V Řecku bývá přes léto o nějakých šest sedm stupňů víc než u nás, takže o horko zpravidla nebývá nouze. Tomu odpovídá i celkový ráz krajiny. Pomineme-li Jónské ostrovy, potkáte často hned za branami hotelů na pohled drsnou hornatou krajinu s typickými lesíky na skalnatých úbočích kopců.

Do řecké krajiny samozřejmě neodmyslitelně patří olivovníky, které jsou i řeckým národním stromem (tak jako u nás je jím lípa). Podle počtu vlastněných olivovníků bylo dříve určováno bohatství rodiny. Než však začne strom skutečně plodit, nějakou chvíli to trvá. Olej, který se z oliv vyrábí, je významnou součástí řecké kuchyně, pokud si však budete chtít z dovolené nějakou tu lahvičku odvézt, doporučuji dávat pozor na číslo uvedené na obale (zpravidla 1 až 3) – čím nižší, tím kvalitnější olej je.

Jedna z dalších věcí, kterou bych rád zmínil, je změna času – po mnoha stránkách. Přestože se v Řecku stejně jako u nás střídá letní a zimní čas (a to dokonce ve stejný den), budete si muset přeřídit hodinky o jednu hodinu dopředu – Řecko totiž leží v jiném časovém pásmu než Česká republika. Řecký přístup k času je však poněkud svérázný – stejně jako celkový přístup k životu. Nejlépe jej myslím charakterizuje řecké úsloví „σιγά σιγά“ (siga siga), což doslova znamená „velmi pomalu“, volně bychom však toto úsloví mohli přeložit asi jako „času dost“. Typický Řek je veselý pohodář, který se nikam nežene. Ne nadarmo se říká, že Řekové pracují, aby žili, a ne žijí, aby pracovali (nenechte se zmást zaměstnanci v turistických letoviscích – příjem z turismu je pro řeckou ekonomiku velice důležitý, takže zaměstnanci tohoto sektoru se opravdu umí otáčet).

První dvě sloky řecké hymny
═══════════════════

Jazyk

V Řecku je úředním jazykem řečtina, přesněji novořečtina, úplně nejpřesněji dimotiki (lidový jazyk), která je úředním jazykem od roku 1976, kdy nahradila katharevusu. Katharevusa byl jazyk podobný klasické antické řečtině, oproti ní však došlo v novořečtině k mnoha zjednodušením jak v gramatice (např. zrušení infinitivu, zjednodušení koncovek), tak v pravopisu (např. několik různých přízvuků nahradil přízvuk jeden).

Písmo novořečtiny tvoří alfabeta (což v řečtině znamená jednoduše „abeceda“). Mýty říkají, že alfabetu vynalezl Palamédes – muž, který se později účastnil trojské války; byl to právě on, kdo lstí přiměl Odyssea, aby se zúčastnil trojské války. Historicky se vyvinula pravděpodobně z fénického písma používaného na Blízkém východě. Tvoří ji dvacet čtyři znaků, běžnou záležitostí jsou však spřežky (skupina písmen označující jednu hlásku). Na rozdíl například od angličtiny je výslovnost jednotlivých písmen či spřežek jednoznačně dána, člověk ovládající alfabetu tedy dokáže přečíst i text obsahující neznámá slova.

V Řecku se bez větších problémů domluvíte anglicky (s ostatními jazyky to často bývá horší), z vlastní zkušenosti ale mohu říct, že Řekové jsou potěšeni, pokud uslyší z úst cizince svou mateřštinu – i kdyby jen pár slov, rozhodně si u nich šplhnete. Zmiňme alespoň některá slovíčka a fráze.

Pro začátek nutno zdůraznit, že „čárka“ nad písmenem neoznačuje prodloužení zvuku (tak jako v češtině), ale přízvuk. Ten je v češtině běžně kladen na první slabiku, není třeba ho tedy zvýrazňovat. Kdo se věnuje hudbě, ví, o čem mluvím, kdo ne, tomu snad bude stačit vysvětlení, že danou slabiku při vyslovování trošku zvýrazníme.

Základem je umět pozdravit. Pozdrav καλημέρα, ([kaliméra]), který se překládá jako dobré ráno, se používá od rána zhruba do jedné či druhé hodiny. Poté už se užívá varianta καλησπέρα ([kalispéra]), tedy v překladu dobrý večer – až do večera. Jako přátelský pozdrav se používá γεια σου ([ja su]; zdravím tě), případně γεια σας ([ja sas]; zdravím vás) – podle toho, zda oslovujeme jednoho člověka nebo skupinu lidí. Rozloučit se lze buď slovy στο καλό ([sto kaló]; na shledanou), nebo trochu lépe zapamatovatelným αντίο ([adío]; sbohem).

Zdvořilostí je i poděkovat za to, co pro vás daný Řek udělal. Slovíčko děkuji zní v řečtině ευχαριστώ ([efcharistó]), já už jsem si ale tak nějak navykl na variantu množného čísla, tedy ευχαριστούμε ([efcharistúme]), děkujeme, protože málokdy jednám sám za sebe. Potěšil-li nás Řek svým úkonem natolik, že se nám zdá normální poděkování málo, můžeme za sloveso přidat slovíčko πολύ ([polý]; mnoho, velmi), tedy ευχαριστώ πολύ ([efcharistó polý]; děkuji mnohokrát) či ευχαριστούμε πολύ ([efcharistúme polý]; děkujeme mnohokrát). Na poděkování vám Řek zpravidla odpoví παρακαλώ ([parakaló]), tedy prosím – toto slovíčko se používá i ve chvíli, kdy člověk sám o něco žádá.

Hodí se znát i základní částice, tj. slovíčka ναι ([ne]), které v překladu znamená ano, a όχι ([óchi]), které v překladu znamená ne. Pokud provedete něco nepatřičného, můžete pro omluvu použít slovíčko συγγνώμη ([syngnómi]; omlouvám se, promiňte).

Nemá myslím moc smysl trápit vás řadou dalších slovíček a frází běžných turistických průvodců, jako například „Jak se dostanu na nádraží?“ či „Chtěl bych si zarezervovat pokoj pro dvě osoby.“, protože i když se tyto fráze naučíte, pravděpodobně nebudete rozumět smršti řeckých slov, která se nejspíše spustí (ačkoli nutno uznat, že Řekové rádi svůj proslov doprovázejí gestikulací, která porozumění značně zlepšuje). Jako univerzální frázi se doporučuji naučit δεν καταλαβαίνω ([den katalavéno]) – nerozumím.

Alfabeta
══════

Kuchyně

Nebudeme si nic nalhávat – všichni máme rádi jídlo (nebo alespoň většina z nás). Dovolím si proto zdržet se u tohoto tématu alespoň po nezbytně dlouhou dobu a dát vám tipy, čím tak v Řecku podráždit vaše chuťové pohárky.

Řecká kuchyně je obecně postavena hlavně na čerstvé zelenině, olivovém oleji, bylinkách a lehkém masu. V mnohém lze vypozorovat podobnosti s tureckou kuchyní (Řecko bylo dlouhé roky pod nadvládou Osmanské říše a i přesto, že to Řekům nebylo úplně po chuti, určitému promísení kultur se člověk nevyhne – samozřejmě i turecká kuchyně ledacos přijala za své). Hlavním jídlem je večeře, která je zároveň jakousi společenskou záležitostí (může trvat i několik hodin – koneckonců sami se můžete přesvědčit, budete-li se večer procházet kolem taveren, řeckých restaurací).

Mezi nejznámější řecká jídla patří samozřejmě gyros (v řecké výslovnosti spíše jyros), což je obdoba tureckého kebabu. Zpravidla lze vidět vepřový nebo i kuřecí, podává se tradičně s pitou, což je chlebová placka, ovšem dnes už i s hranolky. Dále bych jmenoval například suvlaki, tedy grilované kousky masa, zpravidla vepřového nebo jehněčího, na špejli nebo keftedes, masové kuličky, často v rajčatové omáčce.

Z méně známých jídel můžete ochutnat například musaku, tedy zapečené maso, lilky, rajčata a bešamel, dále například dolmades, rýžovo-masovou směs zabalenou do vinného listu, nebo spanakopitu, slanou buchtu plněnou špenátem.

Dostanete-li chuť na něco sladkého, doporučuji zkusit baklavu, buchtu s ořechy a medem, chalvu, krupicovou nebo sezamovou pochutinu s oříšky, případně lukumades, koblížky polité medem a posypané skořicí.

Nemůžu zapomenout ani na tzatziki (v řecké výslovnosti caciki), hustou omáčku, jejímž základem je jogurt (ten mimochodem doporučuji i samotný; je trošku hustší a kyselejší než u nás, ale vynikající), do kterého se přidá česnek, kopr, olivový olej, nastrouhané okurky, pepř a sůl. Hodí se prakticky k čemukoli. Ze salátů bych za všechny jmenoval ten nejznámější – χωριάτικη σαλάτα; ([choriatiki salata]; vesnický salát). Skládá se z nahrubo nakrájených rajčat, okurky, cibule (která se předtím namočí do směsi octa a vody), oliv a fety (což je tučný sýr z ovčího a kozího mléka; jeho napodobeninu, balkánský sýr, můžete znát i z našich krajů). Vše je zalito olivovým olejem a posypáno oreganem.

Řecký salát
════════

Konkrétní oblasti

Opravdu těžko vybírat místa, která popisovat, protože v Řecku je zajímavých věcí vskutku plno. Budu tedy upřednostňovat místa, na kterých jsem sám byl, případně místa, o kterých jsem si již dříve něco více nastudoval. Nemá význam opisovat dlouhé odborné texty, které si můžete přečíst jinde.

1. Attika

Dopustí Zeus, že Heladě zůstanou dřevěné hradby, které nápory vydrží. Prospějí vám všem i dětem.
[Výrok věštírny v Delfách o bitvě u Salamíny]

Athény – hlavní město Řecka. Působivá je zejména Akropolis. Po vstupu skrze monumentální Propylaje dojdete za soustavného prodírání se davy turistů ze všech koutů světa až na velké prostranství, kde se vám otevře pohled na chrám Erechteion s Kyriatidami (sochami dívek, dříve byly patrně barevné, jako ostatně řada řeckých soch) a samozřejmě Parthenón – ústřední chrám celé Akropole zasvěcený bohyni Athéně. Když ho dnes vidíte, je v opravdu zuboženém stavu (oproti jiným řeckým památkám je to ale stále docela fešák), za to však nemůže ani tak zub času, jako spíše válečné tahanice mezi Turky a Benátčany roku 1687, kdy si Turci udělali z Parthenónu sklad střelného prachu a jedna benátská střela následně tento prach zažehla.

Působivé je i střídání stráží před budovou Řeckého parlamentu. Pro milovníky historie je pravým požitkem návštěva Národního archeologického muzea, kde naleznete originály mnoha slavných soch, šperků a fresek. Myslete ale na to, že muzeum je opravdu velké a stojí za to v něm pobýt delší dobu.

Neodpustím si na tomto místě zmínku o nejvýznamnější řecké věštírně, přestože neleží v Attice. Delfská věštírna, kam se významní muži chodili ptát na radu Pýthie, která vykládala Apollonovu vůli (věštírna leží na zlomu dvou litosférických desek, je zde tudíž geologicky aktivní oblast a výpary jdoucí ze země pomáhaly Pýthii věštit). Nezřídka se stávalo, že její výroky nebyly jednoznačné – což můžeme u věštců pozorovat dodnes.

Nad vchodem do Apollonova chrámu byl prý vytesán nápis Γνῶθι σαυτόν, Μηδὲν ἄγαν ([gnóthi sautón, medén ágan]; poznej sám sebe, ničeho příliš). O významu tohoto nápisu se vedly spory po dlouhá staletí a těžko říct, jak jej správně vyložit.

Národní archeologické muzeum, Athény
══════════════════════════

2. Ithaka, Kefalonie

O muži nesmírně bystrém mi vyprávěj, Múso, jenž velmi
mnoho se nabloudil světem, když rozbořil posvátnou Tróju.
[Homér; Odysseia]

Ithaka – malý ostrůvek, kde podle Homéra vládl slavný král Odysseus, o jehož bojích před Trójou se můžeme dočíst v díle Ilias a o následných útrapách na cestě domů pojednává druhý starořecký epos, Odysseia.

Co by kamenem dohodil – přesněji řečeno přehodil úzký průliv – leží Kefalonie, ostrov s řadou přírodních krás. Překrásná zatopená jeskyně Melissani, kde se z paluby malé pramičky můžete pokochat místní ozvěnou (a pokud natrefíte na dobrého průvodce, tak i řeckým zpěvem), a monumentální jeskyně Drogarati, která byla bohužel poškozena zemětřesením, případně pláž Myrtos, slavná díky filmu Mandolína kapitána Corelliho, jsou jen některé z krás tohoto ostrova.

A mále-li zájem spíše o architektonické památky, v jižní části ostrova se mezi horami nachází klášter svatého Gerassima. O co nenápadnější je místní kostelík zvenku, o to úchvatnější je jeho interiér – vskutku dechberoucí dílo.

Jeskyně Melissani, Kefalonie
═══════════════════

3. Kos

Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
[Hippokrates z Kosu; Hippokratova přísaha]

Malý ostrov v Egejském moři nedaleko břehů Malé Asie je znám jako rodiště nejznámějšího lékaře starověku a zakladatele lékařské vědy – Hippokrata. Byl prý potomkem Asklépia, který byl později zbožštěn. Nedaleko hlavního města Kosu se nachází ruiny Asklépionu, jakési starověké nemocnice, kde právě Hippokrates působil. V centru města roste platan, pod kterým Hippokrates údajně učil.

Pomineme-li slavného lékaře, nalezneme ve městě velice dobře zachovalé staré stavby, například Odeion, antické divadlo, johanitskou pevnost nebo několik mešit připomínajících dobu, kdy byl ostrov pod nadvládou Osmanů.

Milovníkům antických skvostů doporučuji navštívit též místní archeologické muzeum.

Asklépion, Kos
══════════

4. Kréta

Šťastný je ten muž, myslím, který měl před smrtí to štěstí plavit se po Egejském moři.
[Nikos Kazantzakis; Život a skutky Alexise Zorbase]

Největší ostrov Řecka, kolébka Mínojské kultury. Nachází se zde řada paláců, které lidé této civilizace vybudovali. Největším z nich je Knóssos, jen pár kilometrů od hlavního města Iraklia (psáno také Heraklion). Právě zde byl údajně Minotaurův labyrint. Popravdě, podíváte-li se na plánek paláce, pochopíte jeho přirovnání k labyrintu (ve skutečnosti je ale celé vysvětlení o něco méně poetické – slovo labrys totiž označuje dvojitou sekyru, jeden ze symbolů Mínojské civilizace, a Labyrinthos je tedy označení pro palác dvojité sekery; co se týče stvoření s býčí hlavou, zde zase můžeme vysledovat spojitost s faktem, že býk byl pro tuto kulturu posvátným zvířetem). Samotný Knóssos je ale prakticky zničený, neboť Arthur Evans, který řídil vykopávky, nedochované zdi často dostavoval betonem.

Řada nalezených artefaktů (nejen z Knóssu) se nachází v muzeu v Irakliu. Řadu z nich asi budete důvěrně znát z učebnic dějepisu – např. disk z Faistu (paláce na jihu Kréty), který ještě dodnes nebyl rozluštěn. Když už v Irakliu budete, doporučuji projít si přístav nebo navštívit kostel sv. Tita, který byl po zemětřesení v 19. století přestaven na mešitu a následně zase na kostel. Každopádně jde o velice zajímavou stavbu.

Na západ od Iraklia se nachází města Rethymno a Chania s krásnými historickými uličkami a až úplně na západním pobřeží se nachází kouzelná zátoka Balos.

Na východě lze u pobřeží najít překrásná akvária sloužící mimo jiné i jako záchranná stanice pro mořské živočichy, dále od pobřeží pro změnu jeskyni Psychro, kde se podle bájí narodil sám Zeus. Dále náhorní plošina Lasithi s tradičními větrnými mlýny a luxusní město Agios Nikolaos. Za návštěvu jistě stojí i vcelku malý ostrůvek Spinalonga – původně benátská pevnost, následně ji obsadili Turci a nakonec se z ní stalo poslední útočiště pro řecké malomocné. Na jednu stranu je to neuvěřitelně smutné místo, na druhou stranu je velice silným zážitkem vidět, jak moc místní lidé toužili po normálním životě.

Spinalonga
════════

5. Peloponés

Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, že tu ležíme
mrtví, poslušni jejich zákonů.
[Simónidés z Keu; Pomník u Thermopyl]

Peloponés – nevětší řecký poloostrov. Nebo spíše ostrov, protože na konci devatenáctého století byl od zbytku pevniny oddělen Korintským průplavem. Korintský průplav, pojmenovaný podle blízkého města Korintu (kde jsou krásné archeologické vykopávky, doporučuji), je úžasná stavba. Kdo nemá závratě, může si zde zkusit bungee jumping. Kdo je na výšky trošku choulostivější, jistě ocení příjemnou tavernu na východním konci průplavu, kde se mimochodem nachází velice zajímavě řešený most.

O něco jižněji můžeme nalézt Mykény, starobylé sídlo krále Agamemnona, který vedl řecká vojska před Trójou. Jeho (ačkoli ji nejspíše nevlastnil přímo on) slavná zlatá posmrtná maska se nachází v nedalekém muzeu – přesněji řečeno její kopie, originál je v Národním archeologickém muzeu v Athénách. První, co člověka při vstupu ohromí, je monumentální lví brána. Znal jsem ji z fotografií, ale když jsem ji poprvé uviděl, její velikost mě ohromila. Není divu, že se o místních hradbách vyprávělo, že je museli postavit Kyklopové!

Poblíž Mykén se nachází rovněž Nafplio, které bylo těsně po osamostatnění Řecka hlavním městem. Na východním pobřeží nalezneme Epidauros, centrum kultu boha lékařství, Asklépia. Místní amfiteátr má kapacitu kolem čtrnácti tisíc lidí, místní muzeum skrývá ledajaké skvosty – ale to vedro je přímo vražedné!

Na jihu (polo)ostrova se nachází Sparta, jedno z nejmocnějších (a nějakou dobu také nejmocnější) město starověkého Řecka. Nejslavnější král, Leonidas, kterého všichni známe, vedl jednu z nejšílenějších akcí v historii starého Řecka, kdy 300 spartských vojáků stálo proti stotisícové (či podle Herodota dokonce více než dvoumilionové) perské armádě.

Lví brána. Mykény
════════════

6. Rhodos

Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou. Rhoďané ho pro nějakou věštbu znovu nepostavili.
[Strabon; Geografika]

Báje říká, že když byli svrženi Titáni a bohové si rozdělovali zemi, byl Hélios, bůh slunce, zrovna ve svém voze na obloze. Když se vrátil na zem, nezbyl na něj už žádný kousek země. Dohodl se tedy s Diem, že mu připadne země, která se sama vynoří z moře. Zeus souhlasil. Ostrovem, který se vynořil z moře a připadl Héliovi, byl právě Rhodos.

Rhodos je čtvrtým největším ostrovem Řecka. Nutno říct, že je tu opravdu plno věcí ke zhlédnutí. Kupříkladu hned hlavní město Rhodos na severu ostrova. Apollonův chrám – či přesněji řečeno jeho trosky – na pahorku Monte Smith či Johanitská pevnost, tzv. Palác velmistrů, ze 14. století a okolní uličky mají ten pravý historický ráz.

Nejslavnější stavba už na Rhodu nestojí. Zajdete-li si do přístavu Mandraki, uvidíte u vjezdu stát dva podstavce se sochami daňků – právě zde prý stával Kolossos rhodský (ano, záměrně píši kolossos, neboť kolos je v řečtině vulgární označení pro řiť), obrovská socha boha Helia, ochránce ostrova. Socha nejspíše stála o kousek jinde a s nohama u sebe, protože kyčle by váhu sochy neudržely. Každopádně, ve třetím století př. n. l. podlehla socha zemětřesení. Zbytky sochy odvezly o necelých devět set let později Arabové. Přesto však existuje legenda, že zničený kolossos dodnes leží kdesi na mořském dně a chrání ostrov.

Na samé špici ostrova se nachází akvária s nespočtem druhů ryb. Navíc, pokud si uděláte čas a dojdete až na úplnou špici, uvidíte něco unikátního – předěl mezi Egejským a Středozemním mořem. Na mořské hladině je doslova čára jako podle pravítka. Kdo neviděl, neuvěří.

O něco severněji leží Údolí motýlů, místo jako stvořené pro milovníky přírody. Nachází se zde tisícová hejna přástevníka kostivalového, který se sem létá rozmnožovat.

A pro milovníky vodních hrátek nemůžu samozřejmě opomenout dokonalý vodní park v městečku Faliraki – doporučuji!

Apollonův chrám, Rhodos
═════════════════

7. Santorini

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat.“ Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny.
[Starý zákon, Exodus 10, 21–22]

Santorini, neboli Svatá Irena je název skupiny pěti ostrovů náležících do souostroví Kyklady. Ještě před třemi tisíci sedmi sty lety se jednalo o jediný ostrov-vulkán, který však následně rozmetala gigantická erupce.

Ostrov je obecně považován za jeden z nejkrásnějších ostrovů Řecka, snad právě kvůli plážím s černým pískem a strmým útesům temně rudé barvy – toť památka na výbušnou historii ostrova – a typickým modrobílým domečkům a kostelíkům, jejichž fotky najdete snad všude, kde se o Řecku mluví (spolu s fotkami athénské akropole a zakyntoského Navagia).

Na jihu největšího z ostrovů jménem Thira se nachází město, které bychom mohli nazvat Řeckými Pompejemi – Akrotiri. Akrotiri bylo největším městem Mínojské civilizace mimo Krétu. Výbuch sopky však pohřbil město pod vrstvou popela.

Vyspělá Minojská kultura vyvíjející se mimo jiné právě zde a následné zničení ostrova nechávají prostor pro úvahy, zda se právě zde nenacházela slavná Atlantida. Koneckonců, proč ne? Představa, že se procházíte v místech, kde ležela bájná pevnina, je kouzelná.

Vesnice Oia, Santorini
═══════════════

8. Zakynthos

Poznávám tě podle ostří
tvého děsivého meče.
Poznávám tě podle pohledu,
jímž dobýváš tuto zem.
[Dionysios Solomos; Óda na svobodu]

Zakynthos – můj nejmilejší řecký ostrov. Je rodištěm Dionysia Solomona, řeckého básníka, který složil text k řecké hymně. Známý je jako domov karety obecné, která připlouvá naklást vajíčka na nedaleký ostrůvek Marathonisi – mimochodem, při pohledu ze severu ostrov skutečně připomíná želvu. Kvůli tomu je zátoka Laganas, kde se ostrov nachází, národním parkem a platí zde určitá omezení (která však nejspíše ani nezaznamenáte, týkají se např. přístupu na Marathonisi nebo letového provozu v nočních hodinách).

Na jihu ostrova nedaleko vesničky Keri se nachází největší vlajka na světě (samozřejmě řecká) s plochou 667,89 metrů čtverečních.

Reliéf pobřeží tvoří kouzelné modré jeskyně. Je možné se v nich i vykoupat, ale pozor na kombinaci vln a ostrých kamenů. Na severozápadním pobřeží se nachází slavná pláž Navagio. Jak už název napovídá (ναυάγιο, [navájio]; vrak), na pláži leží vrak lodi. Jedná se o pašeráckou loď Panagiotis, která zde ztroskotala roku 1980 při útěku před řeckým námořnictvem.

Hlavní město Zakynthos bylo v padesátých letech značně poničeno zemětřesením. Příjemná je návštěva Solomonova muzea, kde lze nahlédnout do historie řeckého výtvarného umění. Rovněž doporučuji procházku přístavem a kostel sv. Dionýsa v jižní části města.

Kostel sv. Dionýsia, Zakynthos
════════════════════

O Řecku by se toho dalo napsat ještě hodně, ale myslím, že prozatím to bude stačit (rád zareaguji na případné otázky a připomínky). Ať už do Řecka jedete nebo ne, užijte si prázdniny na maximum a ve zdraví dočkejte dalšího školního roku.

Στο καλό!

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (13)

Příspěvek z 27. července 2018 v 17:22.
Anonym2809 v něm napsal:

oficiální název je Hélenská republika i Řecká republika. Protože u většiny státu je to takhle: Česko= Česká republika, Polsko= Polská republika. Proto se také uznává Řecká republika, protože když se lidem co zrovna nevynikají v zeměpise řekne Helénská republika, tak pravděpodobně nebudou vědět o čem je řeč, za to když se jim řekne Řecká republika tak hned ví, že se myslí Řecko.

Příspěvek z 27. července 2018 v 17:12.
_kebaba_ v něm napsala:

Anonym2809: no tak to teda spis opacne, sams to napsal

Příspěvek z 27. července 2018 v 17:00.
Anonym2809 v něm napsal:

buffy-forever oficiální název je opravdu Helénská republika, ale uznává se i Řecká republika. Kdyby sis otevřela Wikipedii a podívala ses na tu tabulku co tam je. Tak tam máš napsáno: Řecká republika (Hélenská republika)