Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Helinda a Klekánice

    vydáno  •  Kultura · Knihy · Rodičům · Předškolákům · Pohádky
    Samotný životopis autorky pohádkového příběhu Helinda a Klekánice zní jako pohádka. Ještě před pár lety totiž podnikala Pavlína Brzáková dobrodružné výpravy za původními obyvateli Sibiře. Naslouchala jejich příběhům a ty pak sepisovala do knih.

    © Radkaa

    Po narození dcery Viktorky a syna Ivánka putuje (doufá, že pouze dočasně) na mnohem kratší vzdálenosti. Ale láska k příběhům jí zůstala.

    A tak napsala svou první knížku pro děti, která vyšla letos na podzim. Jmenuje se Helinda a Klekánice. Zatímco Polednici zná kdekdo, o Klekánici se toho ví jen málo. Objevuje se krátce před setměním a neposedné děti, které tou dobou ještě nejsou doma, strčí do pytle a nese pryč. Odkud přichází? Kde bydlí? A co se stane s těmi, které popadne?

    Právě tohle tajemství odhalila holčička Helinda, když nechtěně zůstala dlouho venku. Podaří se jí od Klekánice utéci a vrátit se domů? Čeká ji nebezpečné dobrodružství, plné kouzel a neobvyklých přátelství...

    Knihu vydalo nakladatelství Labyrint v edici pro malé čtenáře Raketa. A tak na jejím křtu nemohli chybět právě ti nejmenší. S dětmi přišla i kmotra Sára Saudková. Prozradila, že už stačila do knížky nahlédnout: "Na tu knížku se moc těším, těší mne, že je úplně jiná. To není jen takové Bylo - nebylo. Jako kdybyste to psala dětskou duší… U nás doma straší Hejkal. Ale úplně ideálně to nefunguje. Říkám, že chytá děti, aby místo něj křičely. Jenže naše děti pak křičí o to víc, aby ho přivolaly…"

    A pak už Ondřej Havelka knížku otevřel a všichni jsme se mohli zaposlouchat do příběhu dobrodružného putování malé holčičky Helindy. Místo šampaňského, od kterého by mohla být knížka při křtu poničená, nabídl pan nakladatel Joachim Dvořák pravé svatební koláčky. Však i ony mají v příběhu svou roli.

    Helinda a Klekánice

    Helinda a KlekániceZvon se rozezněl a jeho zvuk se rozletěl krajem.
    "Klekánicí?" podivila se Helinda. "Kdo je to?"
    "Baba, co krade děti. Když zvon zvonil, lidi se modlili. Ne v kostele, ale doma nebo kde kdo byl. A děti musely domů. Kdo z nich zůstal venku, toho baba vzala," řekl a tvář mu zvážněla.
    "Ale jdi! Sám jsi baba," mávla rukou Helinda.
    Jenže! V tu chvíli zapraskalo v křoví, jako když někdo přešlápne z nohy na nohu. A ozval se vzdech, táhlý jako meluzína v komíně a chraplavý jako stará lokomotiva.
    Jejdanánku, ona se tam v roští krčí baba!

    Putování za legionářským pokladem a jak to dopadlo

    Možná někomu z vás připadá, že má bláznivé nápady a proto se mu nikdy nemohou splnit. Pavlína Brzáková by vás svým životem mohla vyvést z omylu. Je příkladem toho, že pokud jen člověk nečeká, až za něj někdo něco udělá, mohou se mu jeho sny opravdu splnit.

    V první kapitole sibiřského cestopisu Modřínová duše autorka prozrazuje, jak její láska k dálkám začala. Nejprve okouzlil svou vnučku vyprávěním pohádek o zvířatech dědeček z Oseka. Na gymnáziu začala Pavlína sepisovat historii své obce. Stařičká paní hostinská Lejsková jí svěřila deník svého manžela legionáře. V tajemném deníku psaném českorusky se studentka dočetla také o záhadném pokladu, který údajně legionáři z Ruska ukradli.

    Zvědavost jí nedala a vypravila se pátrat do vojenského archivu. Jenže tenkrát se to moc nelíbilo a ve škole jí téma práce vymlouvali. Ale přišel listopad 1989 a najednou se legionářské příběhy hodily. A pak už se to tak nějak všechno propojilo – Pavlínu nepřijali na obor, který si vybrala, ale dostala se na etnologii (to je disciplína, která se zabývá především člověkem z hlediska sociokulturních souvislostí).

    Sibiř Pavlínu stále přitahovala. Začala se stále více zabývat evenckými kočovnými pastevci sobů z oblasti centrální Sibiře. Na Sibiři sice nenašla poklad v tom slova smyslu jak si ho představujeme – jako hromadu drahocenných předmětů. Ale to, co při svých cestách sesbírala – vyprávění o rychle mizejícím světě kočovných evenků – je možná pokladem mnohem vzácnějším.

    o autorech

    Pavlína Brzáková na křtu knížky Helinda a Klekánice.Pavlína Brzáková (*1972) je etnoložka. V letech 1991 až 2001 pravidelně navštěvovala sibiřské kočovné Evenky. Napsala osm knih věnovaných jejich mytologii, písním, loveckým zážitkům a setkáním s duchovními světy. Později se zaměřila na činnost šamanů v jihosibiřské republice Tuva (rituály svěcení stromů, oživování pramenů, způsoby léčení a věštění). Po narození dětí se v ní probudila touha psát příběhy a pohádky pro děti.

    Knihu Helinda a Klekánice ilustroval Robert Smolík.Robert Smolík (*1977) se narodil a žije v Jičíně. Vystudoval scénografii na katedře Alternativního a loutkového divadla DAMU, kde nyní učí. Spolupracuje s různými divadly, především se skupinou Buchty a loutky. Je členem experimentální a výzkumné divadelní skupiny Handa gote. Vyřezává loutky a mechanické objekty. Pěstuje bambusy.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 2. listopadu 2009 ve 21:11.
    Embri v něm napsal:

    Hezký článek.
    Ta kniha mě láká, budu si ji asi přát od Ježíška.