Takže začalo to takhle: Bylo 1. září a začátek školního roku, jsem ve třídě nová takže nikoho moc neznám. Podívala jsem se po třídě a uviděla jsem celkem sympatickou holku - Sašu.

Saša byla a pořád je tlustá. Nemyslím si, že když je někdo tlustý, tak je špatný, takže jsem se jí zeptala, jestli si můžu přisednout. Odpověděla: „Jo.“ A asi takhle vypadal náš rozhovor:

Saša: „Ahoj já jsem Saša a ty?“
Já: „Já jsem Marie.“
Saša: „A kolik ti je? Mně 11.“
Já:“12.“

No, takhle jsme si vykládaly, až mi Saša řekla, že tady jsou jen samí hlupáci, co jí nadávají a že se s nikým nemám bavit. (Ano, někomu už došlo, že je tady něco v nepořádku, když mi tohle říká už 1. den.) Já byla naivní. Ne, že bych se s nikým nebavila, to ne, jen jsem si je držela od těla. Jenže Saša za tři dny chyběla, tak jsem se začala bavit s ostatními. Pak Saša do školy zase přišla, ale to už jsem měla pochybnosti a více kamarádů.

Saša mi psala, kolik ji miluje kluků a jak je hubená (80 kg tedy hubenost není) a hned první den začala tvrdit, že jsme nej kámošky. Začala mi kupovat věci, kupovala je i jiným holkám. No, ale pak mi došlo, že si mě kupovala a hodně mě to naštvalo. Nechtěla jsem být na ni hnusná, tak sem se jí trochu vyhýbala. A pak bum, Dorča mi řekla, že mě Saša na záchodech pomlouvá. To mě naštvalo ještě víc a vykašlala jsem se na ni.

A kdo je ta holka, která se vyhýbá problémům? Saša. Řekněme, že máme mít domácí úkol do příroďáku, tak milá Saša nepřijde do školy.

Chovala se ke mně hnusně.