Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Horor jménem stezka odvahy

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Prázdniny · Léto
    Snad každý z vás už zažil stezku odvahy. Já už jich zažila spoustu. Moc jsem se jich nebála, až do loňských prázdnin, kdy jsem zažila fakt horor. Naše skupina (světle modří) měla hned první noc spát v lese!

    Když se ze tmy vynoří osvětlená postava, mnohé vystraší i přesto, že to z 99% je některý z táborových vedoucích nebo jejich kamarádů., © Radkaa

    Vše probíhalo báječně. Opékali jsme si špekáčky a pečivo, ale o půl jedenácté večer, když už byla tma, nám vedoucí řekli, ať se jdeme projít lesem po svíčkách až k rybníku, že nás nikdo nebude strašit.

    Při představě, že půjdu sama lesem, mi naskočila husí kůže. A tak jsem se vedoucího zeptala, jestli nemůžu jít s kamarádkou. On mi na to ale řekl: "Co by to bylo za stezku odvahy, kdybys šla s někým?"

    A tak jsme se s kámoškou domluvily, že já půjdu první a po několika metrech na ni počkám. Vše probíhalo podle plánu. Já na ni počkala a pak jsme šly spolu. Svíčky nás mátly a tak jsme se tam motaly ve větvích, což byla legrace. Ale nečekala jsem, co se stane pak...

    Šly jsme dál a najednou jsme narazily na zrádné klády. Pokračovaly jsme pomalu, když vtom mě někdo chytil za nohu! Zaječela jsem tak, že se to rozléhalo po celém lese.

    Pak jsme potkaly skupinku, kde byly naše kámošky a nějaký kluk. No a když už jsme byli skoro u rybníka, tak na nás ještě zašustili křovím, kde si jedna holka vyrazila dech. Konečně byl tohoto "hororu" konec.

    Samosebou, že se vedoucí na nás zlobili, že jsme nešly každá zvlášť, a pak mi ještě řekli, že to moje ječení bylo slyšet na začátek i na konec. Byli jsme jediná skupina, která byla v lese, protože když tam šli růžoví, spustil se slejvák.

    Od této doby málokomu věřím, že nás nikdo nebude strašit při noční procházce v lese. Ale letošní stezky byly opravdu uklidňující, i když mě jeden náš vedoucí musel kousek doprovodit. Strachu mi už pomalu ubývá a já věřím, že příští rok už se bát vůbec nebudu. Loni jsem se asi bála, protože jsem měla málo sebedůvěry, takže si věřte. Pomůže vám to!

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (70)

    Příspěvek z 6. září 2009 v 17:48.
    voj2 v něm napsal:

    Reakce na simčik:

    skoro to samí

    Příspěvek z 6. září 2009 v 17:44.
    voj2 v něm napsal:

    Reakce na Kobila3:

    to muselo bejt fakt vo život!!!!!11112233555666888811111111

    Příspěvek z 6. září 2009 v 17:41.
    voj2 v něm napsal:

    Reakce na adika96:

    a nebily ty vedoucí nák ganglí??