Josef Toufar, kterého bych vám chtěl představit, se narodil 14. července 1902. Pocházel z rodiny, která se starala především o zemědělství. Malý Josef byl od malička vychováván k práci, přesto i on, jako každý kluk, si udělal čas na hry a občasné rvačky. Přesto všechno jeho srdce toužilo stát se knězem. Jeho studia jsou dovolena až po smrti tatínka, protože ten si přál, aby šel Josef v jeho stopách. Nemohl tedy za života tatínka studovat, měl se stát sedlákem.

Jako dospělý muž, bylo mu 26 let, začíná studium střední školy a později studium bohosloví (studium, které připravuje ke kněžství).

Knězem se Josef Toufar stává v roce 1940. Své působení začíná ve vesničce Zahrádka, kde se stává postupem času velice oblíbeným. Nejen svým působením na mládež, ale také svou znalostí v hospodaření. Nebojí se jít pracovat do polí a pomáhat všude, kde je potřeba. V této farnosti působí až do roku 1948, kdy komunistická strana, které se nelíbí Toufarovo působení, chce, aby byl Toufar přeložen. Toufar je proto přeložen do vesničky Číhošť, která je od Zahrádky vzdálena asi 15 km.

Také zde se snaží kněz Toufar nerozdělovat, ale spojovat, což se mu také daří a i zde je oblíbený.
11. prosince 1949 se v kostele událo něco, co mělo veliké následky! Při kázání faráře Josefa Toufara se několikrát ze strany na stranu pohnul půlmetrový kříž na hlavním oltáři. Tento zázrak vidělo asi 19 lidí kromě kněze Toufara, který si ničeho nevšiml, a tato pozdější veliká pozornost tohoto statečného kněze nenechávala klidným.

O této události se začalo mluvit a tato zpráva se šířila po celé republice. Dostala se také ke sluchu komunistické strany, která tuto událost využila k „očernění“ církve. Josef Toufar byl 28. 1. 1950 odvlečen do vězení ve Valdicích.

Životopisec Miloš Doležal doslova píše: „Oni ho tam svlékali, polévali studenou vodou, věšeli na hák a bičovali, různě ho dehonestovali a trápili. Fyzicky i psychicky samozřejmě,“ Vše jen proto, aby se přiznal, že si vše vymyslel a „zázrak“ vymyslel a provedl on sám. Dlouho ho mučili, až po dlouhém mučení podepsal všechno.

Do Čihoště se Josef Toufar vrací v noci, kdy tajná bezpečnost na přání hlavních představitelů státu natáčí falešný dokument, který měl být vysílán, ale sama strana tento „dokument“ později stáhla...

Josef Toufar po krutých výsleších, které trvaly několik týdnů, 25. 2. 1950 umírá. Jeho tělo je pohřbeno do společného hrobu v pražských Ďáblicích.

Důstojného pohřbu se Josef Toufar dočkává až po 65 letech, kdy jsou jeho ostatky vyzvednuty a pohřbeny v kostele v Čihošti.
O knězi Toufarovi byl natočen film Českou televizí:

Proč jsem vám psal o Josefovi Toufarovi?
Neboť by se na tohoto muže nemělo zapomínat. Ale nejen na něj by se nemělo zapomínat. Josef Toufar byl jednou z mnoha obětí komunistické diktatury. Toto pronásledování se netýkalo jen katolické církve, ale i mnoha dalších osobností Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. V našich věznicích byste v 50. letech dvacátého století mohli získat doktoráty, jaké tam byly významné a vzdělané osobnosti. Odsuzovalo se nejen k trestům smrti, ale i k velmi vysokým (mnohaletým) trestům tvrdého vězení. Bohužel mnoho lidí se díky výslechům soudu ani nedočkalo.

Příště bych vám chtěl představit Kardinála Josefa Berana.