Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Hrdinové vašich vítězných příběhů: kočka, ptáček a holub

    vydáno  •  Zvířata · Soutěže pro děti
    Máme obrovskou radost, že je mezi vám tolik šikovných kluků a děvčat, kteří nepřivírají oči ve chvíli, kdy někdo jiný potřebuje pomoc. Rozhodování o tom, kdo by měl získat cenu za zvířecí příběh zaslaný o prázdninách do soutěže Dětský čin roku, bylo opravdu velmi těžké.

    © Martin Stolař, MAFA

    Server Alík.cz vyhlásil počátkem prázdnin ve spolupráci s Dětským činem roku soutěž o nejlepší "hrdinský" příběh se zvířecí tématikou (pravidla soutěže).

    Celé prázdniny jste mohli posílat své skutečné příběhy o tom, jak jste pomohli nějakému zvířátku, zachránili jeho život, našli pro něj domov nebo třeba v rámci kolektivu uspořádali sbírku pro útulek nebo nakoupili krmivo.

    Všechny příspěvky, které jste do soutěže zaslali, jsme pečlivě pročetli. Do boje o ceny v prázdninové soutěži mohly postoupit opravdu jen ti z vás, kteří splnili zadání soutěže. Tedy to, že jste v popisovaném příběhu pomohli zvířatům. Pokud jste tedy psali o pomoci zvířátkům a uvedli i svou přezdívku na serveru Alík, pak jsme každému, kdo zaslal "zvířecí" příběh, připočetli slíbených 2 000 bodíků.

    Smutní nemusí být ani ti, kteří poslali příběh o nějakém jiném činu. Vaše ostatní dobré skutky určitě nezapadnou. Ty se, pokud zaujmou porotu Dětského činu roku, objeví v přehledu skutků podle jednotlivých kategorií na webu www.detskycinroku.cz

    Dnes vám představíme nejen jména tří oceněných v letní "zvířecí" soutěži, ale také příběhy, které do soutěže zaslali.

    Stará Boleslav

    Kočičí drama na stromě

    Byl podzim, listí žloutlo a nám skončila škola o několik hodin dřív, protože vyučující byli na kurzech a nás neměl kdo suplovat. Se spolužačkami jsem se rozloučila před domem a hnala jsem do patra pro foťák. Chtěla jsem pořídit pár snímků ze Staré Boleslavi. Fotoaparát putoval do batohu, kde k němu přibyla ještě svačina a další "nezbytné" věci. Pak jsem vyrazila.

    Procházela jsem parky a ulicemi, kde javory poskytovaly příjemný stín. Slunce na chodníku kreslilo zlatavé ornamenty a ve větvích zpívali pěvci z ptačí říše. Celou tu pohodu přerušilo až vzteklé kočičí zaprskání. Na konci ulice cosi vyběhlo z živého plotu. Kočka a vrabec – napadlo mě. Ale když jsem se podívala lépe, napadlo mě: Dvě kočky? Teprve po dlouhé chvíli jsem v těch mrskajících se zvířecích tělech rozeznala kočku a psa. Přidala jsem do kroku.

    Proti mně běžel majitel bojového psa a od školy zápas sledovaly dvě dívky. Muž si psa přitáhl za obojek. Kočka naposled zaprskala a zmizela ve větvích javoru. Než jsem dorazila na místo, majitel i se psem zmizel. Školačky postávaly pod stromem a ukazovaly do koruny. Teď jsem v nich poznala sestru mojí spolužačky a její kamarádku. Pozdravily jsme se. "Co tam je?" zeptala jsem se. Verča mi vysvětlila, že kočka, kterou napadl pes. "Ta nepřežije," prohlásila Zuzka s pohledem upřeným do větví.

    "Přežije," ujistila jsem je a chvíli jsme pod stromem rokovaly, co dál. Verču nakonec napadlo, že by mohla doběhnout pro mamku. Sestry odešly a já jsem z batohu vylovila diář, do kterého jsem několika větami popsala, co se stalo. Nevypadalo to sice jako oficiální dopis, ale pořád lepší něco než nic. Počkala jsem, až se vrátí ostatní a zprávu jsem jim dala podepsat. Hned poté jsem vyrazila do vedlejší ulice, kde podle mého názoru bydlela panička zachraňované kočky. Za zády se mi ozývalo tlumené čiči! Paní jsem objevila sedící na zahrádce. Rychle jsem se představila, do ruky jí dala lístek a popsala situaci.

    Ještě jsem neskončila a žena věděla, o koho jde: "Ježíši, moje Madla!" a hnala za mnou na místo činu. Madla nic. Seděla na stromě a na volání nereagovala. Její majitelka z kapsy šortek vyndala mobil a telefonovala svému manželovi, aby co nejrychleji přijel. Ze zatáčky se se skřípěním brzd vyřítil osobák, ze kterého vyskočili dva muži. "Kde je?!" zeptal se jeden z nich. Beze slova jsme ukázaly do koruny javoru.

    Muži zmizeli v kůlně, odkud se ozývalo klení a bouchání, ale už byli zpátky a vláčeli s sebou žebřík. Kočičí dámu po způsobu hasičů ze stromu sundali. Nám bylo poděkováno a trojice nastoupila do auta, které nabralo směr veterinář. Když jsem šla druhý den ze školy, Madla pobíhala po trávníku a její panička o kousek dál věšela prádlo. Zastavila jsem u nich a zeptala se, jak to s Madlou vypadá. Její majitelka se rozzářila a řekla, že její svěřenkyně má jenom škrábanec, takže za pár dní bude v pořádku.

    Lenka Martinková, Příbram

    Králíček obecný (Regulus regulus) - náš nejmenší obyvatel ptačí říše.

    Jak jsme zachránili ptáčka

    Jednou, když jsem šla se svými kamarády ze třídy při odpolední pauze na jídlo, tak se to stalo. Šli jsme kolem jednoho parkoviště a povídali jsme si a najednou jsme slyšeli pípání. Otočili jsme se a na okraji chodníku ležel malý ptáček a nemohl se zvednout, ani hýbat se nemohl.

    Nedávno jsme měli ve škole přednášku o tom co máme dělat, když najdeme zraněné zvířátko. Tak jsme neváhali a zavolali jsme policii na číslo 158. Řekli jsme jim místo, kde jsme ptáčka našli. Čekali jsme než přijedou. Když přijeli, vzali ptáčka do boxu a dali ho do auta. Řekli nám, že jsme udělali správnou věc a poděkovali nám. Od té doby, když někde vidím zraněné zvíře, volám policii. Vím, že zvířátkům pomohou.

    Nikola Jirková, Kladno

    Holub

    Proč se holub ocitl v králíkárně

    Jednou ráno jsme pustili našeho psa aby se proběhl. Chvíli jsem také lítal po venku, ale pak slyším jak pes divně štěká. S bratrem jsme k němu přiběhli a viděli, že pes má v puse holuba. Bratr mu ho pomalu vzal z pusy, pak ho dal rychle pod bednu. Já jsem mu dal čistou vodu a jel jsem na kole za tetou, jestli nám nemůže dát kousek pšenice.

    Než jsem přijel, taťka vyčistil králíkárnu a dal tam holuba. Vůbec nechtěl žrát, sotva se držel na nohou. Otevřel jsem mu mírně zobák a dal mu tam zrníčko a trochu vody. Takhle se to opakovalo aspoň 3x. Mezitím jsem si podle kroužkovaní všiml, že je to asi šampion a z Polska.

    HolubDalší den byl holub jako znovuzrozený. Tak jsme popřemýšleli, že na co budeme chovat holuby, přece máme spoustu dalších zvířat. Proto jsme ho pustili. Byl to krásný pohled dívat se jak letí zpět domů, než aby zůstal v psím žaludku.

    Filip Balint, Bruntál

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (11)

    Příspěvek z 23. listopadu 2010 v 16:51.
    sisimonka v něm napsala:

    jéééééééééééé!!!!!!!

    jééééééééééééééé!!to sou krasný mourovatý kočky212121212121

    Příspěvek z 27. října 2010 ve 13:19.
    mončapb v něm napsal:

    monča pb

    ta kočka je rostomylá10

    Příspěvek z 24. října 2010 v 10:22.
    lucka123456 v něm napsal:

    kruty

    jste statecny44