Hroch obojživelný je výborný plavec, ale ve dne raději spí nebo odpočívá v řece, kde neustále zívá. Měří asi 4 metry a váží okolo 4 tun. Pod kůží má silnou vrstvu tuku, která mu slouží jako záchranný pás a umožňuje mu bez obtíží plavat. Když se hroch ponoří pod vodu, může tam bez nadechnutí zůstat celých 5 minut.
Hroši se dožívají věku okolo padesáti let. Rádi se schovávají pod rostlinami a nechávají vykukovat pouze nozdry, oči a uši. Může tak cítit, vidět i slyšet vše, co se odehrává nad hladinou, a sám přitom vidět není. Páření probíhá ve vodě i na suchu. Samice jsou březí asi 8 měsíců. Poté se narodí jedno mládě. Mládě se narodí samici na suchu a matkou je kojeno ve vodě.
Největším nepřítelem hrocha je slunce, protože mu může spálit kůži. I přes váhu čtyř tun je na suchu obratný a v ohrožení je schopný vyvinout rychlost až 30 km/h. V puse má špičáky, které dosahují délky až 1 metr. Hroch je používá k boji se samci a proti případnému útočníkovi. Žije ve skupině o 20 až 100 kusech. Každé skupině velí samec. Hrocha nalezneme v afrických řekách do nadmořské výšky 2000 metrů nad mořem.
Dnes je hroch obojživelný chráněný, ale dříve tomu tak nebylo. V minulosti byl totiž podobně jako slon loven člověkem kvůli slonovině. Ze slonoviny jsou jeho velké vnější kly.
Doufám, že vás můj článek o hrochu obojživelném alespoň trochu zaujal a o prázdninách se za ním třeba vydáte do ZOO, abyste ho viděli na vlastní oči.
