Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Hrůzný tábor

    vydáno  •  Povídky

    Ahoj, tohle je vymyšlený příběh, který vypráví o táboře, který prožili nejen spolužáci, ale i nejlepší kamarádi, kteří vždycky drží pospolu.
    Tak vám tady napíšu příběh, na který jen tak nezapomenete, jestliže si ho přečtete.

    Hrůza, © Evan Tarver

    Dnes jedu na svůj první tábor. Moc se těším a nemůžu se dočkat, protože tam pojede i můj kamarád Péťa. Bude tam spoustu mých spolužáků a spolužaček i cizích. Sotva co jsme tam přijeli, začali jsme stavět stany na kraji louky vedle lesa poblíž tiché říčky. Už jich tu je docela mnoho, ale stále nejsem poslední. Bylo krásné slunečné počasí. Ještě dnes jsme hráli spoustu zábavných her na seznamování mezi ostatními účastníky tábora.

    Je ráno a právě se čvachtám v ledové říčce. Jsou tu sice i ostatní, ale někteří neotužilí kamarádi se klepou zimou stojíce na břehu v plavkách, protože dnes je zataženo.

    Je večer a na mě s Péťou připadá noční hlídka. Sice se těšíme, ale po vyprávění Jitky a Aničky se trochu bojíme.

    Je deset hodin a nám začíná noční hlídka. Už dvě hodiny chodíme kolem areálu a je všechno v pohodě. Když tu najednou slyšíme podivné vrčivé zvuky. Péťa posvítí svou silnou baterkou do křoví a co nevidí. Já se mu podívám přes rameno a strnu hrůzou. Obrovský kanec se nám díval do očí. Najednou vystartoval kančí výrostek směrem k nám a my jsme začali zdrhat směrem ke středu tábora, najednou Petr vyjekl a já se otočil a viděl jsem, jak Petr leží na zemi a kanec po něm dupe. Najednou jsem uviděl v trávě kus tlustého čerstvého dřeva a když jsem jej uchopil, pocítil jsem závan zuřivosti vůči praseti. Hned jsem se k němu rozběhl a začal do něho mlátit ze všech stran. Prase se po páru důkladných zásahů odebralo zpět do lesa se staženým ocasem mezi nohama. Jak prase odešlo, sklonil jsem se k Petrovi, který se křečovitě hýbal. Hned jsem ho odnesl do tábora za zdravotnicí, aby ho ošetřila, když byla s tím hotova, odvedl jsem Petra do našeho stanu, kde jsme oba usnuli hned co jsme lehli. Další den jsem zůstal s Petrem a povídal jsem si sním o včerejší příhodě.

    Čtvrtého dne Petr už vstal a byli jsme se projít na to místo, kde Petra zranil kanec. Pořád tam bylo dřevo, kterým jsem mlátil kance, potom jsme šli zpátky do tábora a zahráli jsme si s ostatními společenské hry. Když nastal večer, obloha se zatáhla a uprostřed noci nastal silný a dlouhý déšť. Další den déšť neustával a voda v říčce začala stoupat. Hlavní vedoucí Paťa nás všechny svolal do tábořiště. Vysvětlil nám, že se blíží potopa a že nám hrozí nebezpečí. Však to šlo vidět i na rychle zkalnění říčky. Vedoucí nezahálel a okamžitě začal obvolávat všechny rodiče, aby si přijeli pro své děti.

    Teď jedu v autě domů dívaje se okýnkem na dešťové kapky a vzpomínám si na ty noční hrůzy.

    Doufám, že se vám článek líbil a děkuji, že jste si ho (ne)přečetli. :-)

    Autor: (13 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 3. ledna v 11:43.
    kefír v něm napsal:

    děkuji:-D

    Příspěvek z 24. prosince 2019 ve 4:04.
    verbum v něm napsal:

    Krasny článek, děkuji za něj... 5 tlapek si zasloužíš. :-)

    Příspěvek z 17. prosince 2019 v 18:25.
    marbo1212 v něm napsala:

    pěkný !$>