Venku svítí hvězdy, jejich záře se odráží od zdi.

Měsíc svítí také, hvězdy se ptají jaké,

jaké z nich jsou nejkrásnější.

Měsíc si neumí vybrat, a tak se jednu vydá hledat.

Noc je dlouhá, tmavá, černá, tma je jako v pytli pekelná.

Měsíc se blíží k hvězdě křehounké, která má vlasy lehounké

a trhá květiny, dlouhé asi jako hodiny, hvězd.

Měsíc už ví, jakou si vybrat a tak už vůbec nemusí váhat.

A blíží se k ní, kolem trávy, kterou okusují, měsíční krávy, blíž a blíž.

Ona se otočí, chopí se mysli, rozběhne se k němu a své si myslí.

Oba pochopí a obejmou se a konečně, našli se! 

Ale konec být přece nemůže, ona si ho totiž vzala za muže a on ji zas za ženu.

Oba se dlouze obejmou a na tu šťastnou chvíli nikdy nezapomenou. 

Město Praha.