Venku svítí hvězdy, jejich záře se odráží od zdi.
Měsíc svítí také, hvězdy se ptají jaké,
jaké z nich jsou nejkrásnější.
Měsíc si neumí vybrat, a tak se jednu vydá hledat.
Noc je dlouhá, tmavá, černá, tma je jako v pytli pekelná.
Měsíc se blíží k hvězdě křehounké, která má vlasy lehounké
a trhá květiny,
dlouhé asi jako hodiny,
hvězd.
Měsíc už ví, jakou si vybrat a tak už vůbec nemusí váhat.
A blíží se k ní, kolem trávy, kterou okusují, měsíční krávy, blíž a blíž.
Ona se otočí, chopí se mysli, rozběhne se k němu a své si myslí.
Oba pochopí a obejmou se a konečně, našli se!
Ale konec být přece nemůže, ona si ho totiž vzala za muže a on ji zas za ženu.
Oba se dlouze obejmou a na tu šťastnou chvíli nikdy nezapomenou.
Město Praha.