Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    I bez televize se dá žít

    vydáno  •  Knihy · Čtenáři píší Alíkoviny
    Asi před třemi lety moje mamka přestříhala naší televizi dráty. Já jsem si na život bez televize zvykla, začala jsem číst.

    Z původního domu si správce objektu, který si nechává přezdívat Zé Maria, podle slavného brazilského fotbalisty, odnesl jen osobní věci a starý televizor., © Djan Chu

    Pro hodně lidí v dnešní době je televize důležitou součástí života. Když máma uklízí, pustí dítěti pohádku. Táta si pustí fotbal a starší děti se většinou koukají na své pořady.

    Dřív jsem na televizi byla závislá, přišla jsem ze školy, hodila aktovku na zem, lehla jsem si na gauč a celý den se dívala. Pak jsem jednou přišla ze školy, chtěla pustit televizi, ale ovladač nereagoval. Šla jsem zkontrolovat elektriku. „Přestříhala jsem dráty, neříkej to tat’kovi, uděláme si z něj srandu!“ Zakřičela na mě z kuchyně mamka. A bylo po srandě.

    Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Ale pak jsem si začala kupovat časopisy. Nejprve Mateřídoušku, později ABC. A právě v ABC jsem našla leták na knižní klub PennyGirl. Jednalo se o to, že vám jednou měsíčně chodil poštou balíček s koňskými věcmi a v každém balíčku byla taky knížka. Občas dvě.

    V PennyGirl jsem byla 2 roky, díky tomu jsem se dozvěděla hodně věcí o koních a přečetla strašně moc knížek. Čtení byl můj velký koníček. V srpnu 2014 byla bohužel v magazínu zpráva, že klub byl digitalizován a že už nebudou chodit balíčky. Odůvodnili to tak, že chtějí držet krok s dobou.Takže bych si četla časopis na počítači a ještě za to platila. Rozbrečela jsem se, vzala mobil a volala tam. Zrušila jsem členství. Číst jsem ale nepřestala.

    Na jednom letním táboře byly knížky právě z onoho klubu.Vlastně z jeho předchůdce. Zatímco ostatní děcka na táboře byly celý den venku a dělaly různé věci. Ale já jsem si z knihovny půjčila knížku, lehla si na postel a celé dny hltala napínavé příběhy o koních. Za sedmidenní tábor jsem stihla 5 knížek, s tím, že jsem knihy objevila až čtvrtý den tábora. Jak jsem psala, číst jsem nepřestala, čtení mě baví.

    Jsem schopná přečíst knihu ze 160 stranami za 5 hodin, to je můj osobní rekord.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (6)

    Příspěvek z 11. ledna v 19:59.
    panglaq v něm napsal:

    Teď sice budud rodičům zařizovat DVB-T2 set-top boxy (zfunkčňovat8-D8-P), ale dívat se nebudu$>

    Příspěvek z 21. prosince 2019 ve 20:11, upravený vzápětí.
    Janču v něm napsala:

    my televizi nemáme a čtení mě taky baví

    Příspěvek z 22. února 2015 v 9:04.
    Ada30 v něm napsal:

    telka

    No, já mám sice také rád čtení ale, televize u nás běží skoro každý den a nepřetržitě.