Alíkovina

Inkluze? Jen trošku jiný

vydáno  •  Škola a poznání
Můj bráška je trošku zvláštní. Vždy byl. A my ho takového vždy měli rádi. Ale jeho učitelka s ním má problém. Považuje jej za rozmazleného, nevychovaného kluka.

Chlapec z dětského domova ve východoukrajinském Charcyzku drží papírovou květinu, kterou vyrobil k Mezinárodnímu dni žen (7. března 2015)., © AP

Bráška však není rozmazlený, ani nevychovaný. Natož hloupý. Narodil se s poruchou, která mu znemožňuje předvídat lidské chování a běžně na ně reagovat. Má své vlastní zájmy a zvyky, kterých se nechce pustit. A také své vlastní vyjadřování.

Čtenáři píší Alíkoviny

V této rubrice najdete texty dětí, uživatelů Alík.cz. Vizitku autora najdete kliknutím na odkaz v závěru článku. Pokud se chcete přidat a stát se autorem Alíka, můžete svůj text i s průvodní fotkou vložit zde. Svůj článek pak hledejte v Alíkovinách, v rubrice Čtenáři píší Alíkoviny.

Bráška nikdy nesmí spát sám. Je jedno, jestli je okolo hluk nebo pohyb. Nejraději spí vedle táty. Tak se stalo, že usnul vedle tátova boku na pohovce, zatímco táta mu přímo u hlavy hrál na kytaru a lidé okolo si pod rozsvíceným lustrem nahlas povídali a smáli se. Pro brášku bylo důležité, že je doba, kdy chodí spát, a že je vedle táty.

Mnoho dětí s poruchou podobnou té bráškově se vzteká, pokud něco nevyhovuje jejich zvyklostem. Bráška ne. Jen se přestane usmívat a čeká, až budou jeho požadavky splněny. Samozřejmě nám poví, co mu chybí, pokud se na to zeptáme. Někdy je to složitá cesta, protože to sám neví, takže se musíme ptát na jednotlivé detaily a on odpovídá ano nebo ne. Dokáže se i rozpovídat sám. Ale ve spojitosti s danou věcí umí říkat jen to, co už slyšel. I když zná spoustu informací, dokáže obtížně hledat slova, pokud je neslyšel nikým vyslovená a jen je načetl.

Časem jsme si zvykli na plno věcí. Třeba že nás bráška dokáže poučit o tom, jak funguje ta či ona věc na počítači. Rychle se naučí ovládat do detailu některé programy, „normální“ hry ho moc neberou. Třeba v tomhle směru jednou najde uplatnění. Když byl menší, měl moc rád auta. Rozeznal desítky značek a typů aut. Když jsme šli po parkovišti, hodně toho napovídal. Taky měl spoustu modelů, se kterými si hrál. Ale trochu jinak. Nepobíhal po místnosti s autíčkem v ruce a známým „Brm, brrrrrm.“ Spíš auta řadil a „kamarádil“ mezi sebou. Co to znamená, to se těžko popisuje, ani já to totiž nevím. V podstatě, pokud brášku něco zaujme, ohromně rychle se toho o dané věci spoustu sám naučí. Velmi brzy uměl číst a počítat (i násobit a dělit), aniž bychom ho to sami učili. Do školy tehdy ještě nechodil.

Právě když začal chodit do školy, vyskytly se problémy. Jeho třídní učitelka mu odmítá porozumět. Nedokáže pochopit, že bráškovi je potřeba přesně a stručně říct, co se od něj chce, aby to dokázal splnit. Pak nikdy neodporuje. Když něco udělá špatně, sám to nepozná. Potřebuje vysvětlit, v čem je problém, a příště už to neudělá. Vlastně se hrozně moc snaží spolupracovat a nebýt černá ovce, ale paní učitelka to nedokáže ocenit.

Stalo se, že bráška něco nedokázal spočítat, protože kluk v lavici vedle něj pořád cvakal propiskou, a to ho rušilo. Jen tam tak seděl a zadumaně sledoval svého spolužáka, když na něj začala učitelka křičet cosi o tom, že se má soustředit na počítání. Mluvila ale příliš rychle a nejspíš brášku náhlým křikem trochu vyděsila. Tak jí tiše řekl: „Paní učitelko, já vám nerozumím. Mohla byste prosím křičet pomaleji?“ Doma jsme se tomu zasmáli, ale učitelka div nepukla zlostí. Někdy si říkám, jak je možné, že někdo takový vůbec může vyučovat děti. Nejhorší na tom je, že si na brášku zasedla.

Když vidí, že se k němu ostatní děti chovají nehezky (tlučou do něj, sráží ho na zem), nepomůže mu. Pořád mu cosi vyčítá a hodně (více, než když mluví s jinými dětmi) zapojuje sarkasmus a různé okliky, aby bráška neměl nejmenší šanci pochopit, oč běží.

Možná si říkáte, že by bráška měl být na zvláštní škole a byl by pokoj. Ale proč něco takového dělat, když to vůbec není třeba? Stačí malinko změnit postoj jednoho člověka, a bráška by se velmi rychle naučil chovat podobně, jako jeho spolužáci. Najednou by měl jedničky, protože všechno, co se teď učí, už dávno umí. Jen jeho učitelka mu schválně klikatě podává otázky a nikdy nenapomene toho, kdo brášku ruší.

Moc mě mrzí, že to má bráška v životě už takhle brzy tolik komplikované. Prosím, pokud máte ve svém okolí někoho s podobnou poruchou, snažte se ho pochopit. Takovému člověku totiž nejvíce pomůže, když u vás najde pochopení a bude mít šanci chápat vás. Jediné, co potřebuje, je, abyste dokázali zjednodušit obsah svého sdělení, aniž by ztrácelo původní smysl, a občas se trochu vcítit. A pochopit, že tento člověk není hloupý, nevychovaný nebo líný. Prostě chápe svět okolo sebe jinak než vy.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (18)

Příspěvek z 8. června 2018 v 15:15.
ada-da-da v něm napsala:

Pěkný článek, tvůj bráška je chudák

Příspěvek z 7. března 2016 v 9:22.
Kozesinka v něm napsala:

Reakce na H_o_k:

Přestup kamkoliv momentálně není možný, ale díky za radu.

Příspěvek z 7. března 2016 v 9:19.
Kozesinka v něm napsala:

Reakce na 1DavidZez:

Už se na tom pracuje, bohužel to jde pomaleji, než bychom si přáli. Děkujeme za podporu :)