Předtím, než se ponoříte do řádků plných věcí, na které nejsem hrdá, mi věnujte chvilku pozornost. V té době mi věci, které jsem prováděla, záležitosti, o kterých jsem lhala, nepřišly špatné. Ještě jsem si je neuvědomovala. Nyní čtěte a já doufám, že tento článek někomu pomůže.

Když mi bylo asi deset let, založila jsem si účet na Alíkovi. Na něm jsem se prezentovala jako Jane, která je původem z Anglie a která nyní žije v Čechách. O tři roky jsem se postaršila, vytvořila jsem kompletně novou, mnou vysněnou a zdánlivě dokonalou figuru, které jsem vdýchla život a schovávala jsem se za její jméno. Pokud si na tuto uživatelku někdo vzpomene, jmenovala se erezi. Účet jsem nechala asi před dvěma nebo třemi lety zrušit s tím, že se erezi vrátila do Anglie.

To všechno byly naivní, dětské lži. Lži a nic jiného. Musím říci, že jsem si zde na Alíkovi vymýšlela opravdu šílené lži - kupříkladu svou národnost, své jméno, své společenské postavení, své bydliště..., ale i své příběhy ze života. Pokud jste mě tu někdo znal jako erezi, tak jste možná slyšeli příběh o tom, jak Jane viděla, jak její vlastní kamarádku přejelo auto. Za tuhle se stydím hodně. Hrozně moc se omlouvám a stydím, a vím, že to jediné, co můžu říct, je, že se ke všemu přiznávám, a že toho lituji. Jane nebyla skutečná, byla jako obsah knihy. Můj život, jako Jane, tady na Alíkovi, byl příběh. Pouze příběh, který jsem si já ve své dětské, naivní hlavince utvářela. Musíte pochopit, že jsem nebyla normální dítě. Věčně jsem chodila s hlavou v oblacích a svůj život trávila v knihách.

Ve škole, ani mezi kamarády jsem nikdy nebyla extrémně oblíbená a potřebovala jsem se někde prosadit a zviditelnit. Jane byla perfektní volba. Příběhy, které se k ní vázaly. byly jen třešničkou na dortu. Jenomže tenkrát jsem si neuvědomila, kolik toho může takový výplod fantazie dítěte, toužícího po pozornosti, napáchat. Začala jsem se seznamovat s jinými uživateli Alíka. Kdo je tu opravdu dlouho, určitě pamatuje na Amidalu a její Černou esenci. Uživatelé, jako _HarryPotter_, Amidala, Belladonna, hogreta a spoustu jiných - s těmi všemi jsem se bavila, jako Jane. Já stárla a dospívala, a to samé se dělo i s ní. Ocitla jsem se v bodě, kdy jsem věděla, že to, co dělám je špatné, ale nechtěla jsem ztratit své kamarády. Své nově nabyté kamarády, kteří mi rozuměli. Ale co mi zbývalo... Přerušila jsem veškerý kontakt, se všemi se rozloučila s tím, že se Jane vrací do Anglie, zatímco já jsem v klidu seděla doma, a zrušila účet erezi.

Od té doby o ní nikdo neslyšel a můj stud se alespoň na chvíli schoval. Moc dlouho jsem to však nevydržela. Jestli jsem nakonec něco dokázala, bylo to přiznat si svou vinu a říct si: „Jo, tohle jsem zkazila.“ Bylo mi z toho mizerně a vymýšlela jsem různé alternativy, jak to všechno napravit. Všechno to samozřejmě spravit nešlo a ani nejde, ale snažím se po kouscích. Začala jsem na tom pracovat už před rokem a od té doby jsem nepřestala. Mimo Alíka jsem přes mail komunikovala ještě s jednou uživatelkou, konkrétně již jmenovanou uživatelkou, Amidalou.

Následovaly události, které mě donutily s ní kontakt úplně přerušit. Měla jsem i její telefonní číslo, které jsem si smazala. Do dnešní doby toho lituji, protože její stará emailová adresa je veškerý kontakt, který mi na ni zbyl. Už jsem jí napsala několik emailů, ve kterých jsem se ke všemu přiznávala a rozebírala svou situaci ještě více do podrobna. Nemám tušení, jestli si ty zprávy přečetla. Pokud ne, budu dál hledat způsoby, jak ji kontaktovat, Pokud je četla, nedala mi vědět, ale alespoň o všem ví.

Tak to byla moje zpověď, teď je mi 16 a konečně jsem v bodě, kdy vím, že tohle napsat můžu. Pokud se nacházíte v podobné situaci, jako jsem já. Pokud vědomě lžete někomu, na kom vám záleží a pokud děláte něco, o čem víte, že toho budete později litovat... Tak toho nechte, přiznejte si svoji chybu a omluvte se. To někdy úplně stačí.

V současné době jsem si našla nové kamarády na internetu, kterým nelžu a jsem před nimi více sama sebou, než před mnohými skutečnými kamarády. A věřte mi, za nic bych to nevyměnila. Takže se vám ještě jednou moc omlouvám, vám všem, které moje lež ovlivnila, ale věřte mi, dělám co můžu. Tohle napsat pro mě nebylo jednoduché, ale věřím, že to je jedna ze správných věcí, které můžu udělat.

Pokud máte nějakou otázku, nebo poznámku, nebo třeba i podobný příběh - dejte mi vědět. Mějte se všichni moc krásně a pamatujte, že internet je perfektní úkryt, a já jsem toho důkazem.