Zajdete na stránku, kde je chat. Najednou na vás vyskočí asi milion dotazů typu: "AchOjKy, nEcHCeŠ pOpísMenQoVaT?" či jiných obdobných blábolů. Znáte to? Já jsem to chtěla jednou zkusit. Chtěla jsem zjistit, co všichni na té "internetové lásce" vidí.

Na můj dotaz, zda je zde někdo s mozkem, mi přišla nečekaná odpověď: "Cau. Nechces se se mnou vyspat?" Po mírném šoku, kdy mi spolu s bradou kleslo i veškeré dobré mínění o lidech na internetu, jsem s díky tuto nabídku odmítla. Ovšem nebyla jediná! Těch nabídek přibývalo.

Konečně mi napsala jedna milá osůbka. Probrali jsme vtipná i smutná témata a po nějaké době si vyměnili ICQ. Všechno se to zhatilo, až když mi dotyčný napsal, že mě – cituji – děsně miluje. To jsem se zarazila a nyní stále ještě nedokážu pochopit, jak někdo dokázal začít "milovat" po internetu. Není to totiž přeci jenom blbost? Zamysleme se nad tím... Nikdy mě neviděl naživo. Nezná má gesta, můj smích, mé pohledy. Nezná mě jako skutečnou osobu. Když si mě představí, vidí písmenka na obrazovce monitoru. Opravdu chci lásku, kde nebudu chápat zhola nic?

Po celé zkušenosti s internetovými známostmi mohu za sebe prohlásit jenom jednu věc: NIKDY! Za žádných okolností nebudu "chodit" s někým z internetu. Vždyť s ním ani chodit nemohu! Nemůžu jej obejmout, dát mu polibek, ba ani dotknout se ho nemohu! Ne, to raději vyjdu ven a budu se bavit s přáteli, než zažívat imaginární vztah s obrazovkou... A co si myslíte vy? Má cenu chodit s přezdívkou na ICQ?