Jednoho dne vás navštíví popeláři: „Dobrý den, všimli jsme si, že platíte nějaké peníze za odvoz odpadků. Není to moc, ale víte, že byste mohli mít odvoz zadarmo?! Stačí, když nám povolíte, že smíme k vašemu vchodu posílat podomní prodejce. Tito lidé vám jednou za čas zazvoní u dveří, budou vám nabízet všelijaké zboží a vy ušetříte za odpad. Co vy na to? Plácneme si?“

Zajímavá nabídka, že? Sice vám záleží na kvalitě odvozu odpadků, chcete mít okolo sebe čisté pěkné prostředí, ale platit za něj, to je trochu nepříjemné. Ušetřené peníze by šly utratit za něco zajímavějšího.

Váháte a vyzvídáte dál. Musíte si koupit něco z toho, co vám budou prodejci nabízet? Ne. Musíte jim povinně věnovat pozornost? Ne. Tak je v něčem háček? Asi není…? Tak dobře. Jdete do toho!

Nová rovnováha

Cílem není vybírat peníze, ale získat provize.

Uběhlo pár let. Popelářské firmy, které braly za odvoz odpadků peníze, už všechny zkrachovaly. Ale to nevadí. Občas vám zazvoní u dveří nějaká nabídka. Většinou se krátce zamyslíte a nemáte zájem…

• „Chcete nové auto?“
• „Chcete novou ledničku?“
• „Chcete nový šampon?“
• „Chcete výlet na Havaj?“

Ale jo, výlet by vám prospěl! Zaplatíte cestovní kanceláři, ta utratí část z vašich peněz za letenku, část za hotel, část dostane jako provizi podomní prodejce, který vám výlet nabídl… a ten platí popelářům za to, že mu doporučování dovolili. Díky tomu může popelářská firma fungovat i bez toho, aby vybírala peníze od vás. Mají hodně zákazníků a malý zlomek z nich si občas nabízené zboží rád koupí – to stačí. Nebo nestačí?

Víc a víc a ještě víc!

Cílem není získat provize, ale zabrat prostor.

Po pár letech si uvědomíte, že podomních prodejců přibylo. Ťukají nejen na dveře, ale občas i na okna. Popeláři jezdí jen jednou týdně, ale vy říkáte „děkuji, nemám zájem“ dvakrát denně. Někdy už ani neděkujete. Voláte popelářům, že toho je nějak moc. Stížnosti jsou však marné…

• „Omlouváme se, snažíme se, aby jich bylo méně.“
• „My potřebujeme podomní prodejce, abychom měli na výplaty.“
• „Když vám to vadí, najděte si na odvoz odpadu jiné popeláře.“

Nabízené zboží vás skoro nikdy nezajímá… a nejste sami. Většinu domácností přestalo zajímat. Když se prodá méně zboží, mají i podomní prodejci méně peněz, a tudíž i popeláři. Situace je čím dál horší, podomních prodejců čím dál víc, ale popeláři sotva přežívají. Že by to byl konec tohoto způsobu podnikání?

Víc vidět a víc slyšet!

Cílem není zabrat prostor, ale vzbudit zájem.

Po pár letech už neříkáte ani „nemám zájem“. Prostě přibouchnete dveře před nosem a nazdar! Někteří podomní prodejci si stěžují popelářům na vaši nevlídnost a popeláři jim – samozřejmě za příplatek – povolí, že můžou používat nestandardní postupy.

• Občas má prodejce veselý a nápaditý kostýmek.
• Občas má housličky a nabídku vám zahraje a zazpívá.
• Občas se vydává za vašeho dávného kamaráda a až později vám prozradí, že něco prodává.

Tyto cirkusové triky chvilku fungují. Ukořistí pozornost a osloví i lidi, kteří se chystali prásknout dveřmi. I váš „kamarád“ vás ukecal, ani nevíte jak, že potřebujete zbrusu nový křovinořez, přestože nemáte žádné křoví.

Podomní prodejci, kteří nabízeli zboží normálně, už skoro nejsou, neuživili by se v konkurenci estrádních eskamotérů a iluzionistů. Jenže nic netrvá věčně. Co se stane, až kabaretní triky omrzí?

Přitlačíme!

Cílem není vzbudit zájem, ale vynutit pozornost.

Vaše nevrlost narůstá a pestrobarevným klaunům u dveří místo nadšeného potlesku nadáváte. Podomní prodejci začnou tlačit na popeláře, tvrdí jim, že jiní popeláři mají mnohem vlídnější zákazníky, a ptají se, jestli tedy můžou být agresivnější. Hm. Popelářská firma peníze potřebuje. Tak dobře. Snad výjimečně jednou, dvakrát… nebo třikrát, nanejvýš pětkrát. Za příplatek! Co to znamená pro vás?

• Prodejce na vás křičí nabídku megafonem i skrz zavřené dveře.
• Prodejce k vám vleze v noci oknem a překvapí vás akční cenou.
• Prodejce vám zatarasí dveře, abyste je nemohli zavřít, než vám vypovídá celou svojí nabídku.
• Prodejce vám otevřeně lže o tom, co nabízí. Třeba vám jako chce předat výhru v loterii, ale napřed si musíte koupit žehličku… ale žádnou výhru nedostanete.

Tyto útoky nejspíš o nepatrný kousek zvyšují šanci, že si něco skutečně koupíte. Jak moc? To se neví. Vlastně to ani nikdo vědět nechce. Popeláři rozhodně nepřiznají, že si berou příplatek za něco, co moc nefunguje, a podomní prodejci vysvětlují výrobcům prodávaného zboží, že taková vynalézavost je nezbytná, abyste si jich všimli. Co si o tom myslíte vy? To se nikdo neptá. Mlčte. A mazejte rychle otevřít! Máte tu další nabídku. No bude to?! Šup, šup!

Tady končí všechna legrace. Nebo naopak začíná?

Když někoho těší nutné zlo…

Cílem není vynutit pozornost, ale naštvat.

Jednoho dne načapete podomního prodejce, jak vám močí na dveře. Udiveně se ho dotážete, jestli je normální. Prý ano. Zaplatil popelářům víc peněz za to, že vám smí močit na dveře. Zeptáte se ho, co sakra prodává. „Náhradní díly k autobusům, máte zájem?“ Hm. Jak to souvisí s močením na dveře? „Nijak to nesouvisí, ale nyní jsem byl alespoň náležitě vyslechnut, co prodávám!“ Aha.

Úspěch tohoto vynalézavého prodejce ohromí všechny jeho kolegy. Uběhne pár měsíců a najednou všechny popelářské firmy mají v ceníku nabídku, že podomní prodejce smí za příplatek:

• Močit na dveře.
• Natřít kliku dveří firemní barvou výrobce prodávaného produktu.
• Převléknout se za popelnici a vybafnout při vynášení odpadků.
• Rozházet odpadky z popelnic všude kolem.

Na první pohled vám to nedává žádný smysl. Původním plánem sice bylo nabízet zboží, ale jakmile se úkolu chopili ti správní lidé, už na tom nezáleží. Nepotřebují přesvědčit vás, abyste si opravdu něco koupili, potřebují přesvědčit výrobce a jiné prodejce, že jejich revoluční obchodní taktika funguje, jakkoliv absurdně vypadá.

Když něco takového popeláři nabízejí, tak to asi na vás fungovat musí, ne? Snad není možné, aby všichni všem lhali? Nebo je?

Poznej svého nepřítele!

Cílem není naštvat, ale vyzvědět maximum údajů.

Nezájem! Zavřít. Zavřít! Zavřít vše! Posíláte všechen ten chaos do háje. Teskně vzpomínáte na dobu, kdy jste popelářům za práci platili a přemýšlíte, kde se stala chyba. Jak je možné, že nikdo nehájí váš zájem? Nebo si snad tohle všechno zasloužíte? Za to, že jste chtěli bezplatný odvoz odpadků?

Zatímco přemýšlíte, partneři popelářů vám instalují do obýváku a do kuchyně kamery a mikrofony. Sice již o vás vědí hodně z vašich odpadků, které jim poctivě věnujete, ale to nestačí. Podomní prodejci si cení vašeho soukromí – potřebují přesně vědět, co doma děláte a co si myslíte. Díky zjištěným informacím můžou lépe zacílit svoji nabídku… a pak už budou určitě hodní a neškodní…

• „Objednejte si úžasně mňamózní pizzu Havaj!“
• „Kupte si nové dveře, takové, které vydrží všechno!“
• „Už víte, že si letos potřebujete koupit kvalitnější křovinořez?“
• „Oblíbený politik lže, já vám – a jen vám – chci říct pravdu.“
• „Vaše kočka Apolena na mě kouká z okna, protože již dávno pochopila, že existuje jeden divný trik na rychlé a pěkné zbohatnutí!“
• „Vyhráli jste iPhone! Doopravdy! Není to vůbec podvod!“
• „Poslechněte si 83 důvodů, proč máte depresi.“

Zlé a nepřející úřady popeláře nutí, že se vás musí zeptat, jestli se sledováním souhlasíte. A vy souhlasíte… nebo ne? Opravdu nesouhlasíte? S čím vším nesouhlasíte? To jsou lišácké otázky. Nemohla by je za vás odkývnout kočka?

Kruh se uzavírá…

Cílem není jen vyzvědět maximum údajů, naštvat, vynutit pozornost, vzbudit zájem, zabrat prostor a získat provize, ale i získat přímo peníze.

Uvažujete, jestli popeláře vůbec potřebujete a jestli není lepší odvážet smetí někam na skládku ručně. Popelářská firma se ponořila do úvah také. Zjistila, že podnikání založené na podomním prodeji moc úžasně nevydělává a že by potřebovala ještě nějaké peníze od vás. Alespoň trošku, aby mohla fungovat dál. Samozřejmě, že podomní prodejce posílat nepřestane, to by se jim nelíbilo a každá koruna dobrá.

Obchodní vyjednavač popelářů přemýšlí, jak vás přesvědčit. Zkoumá, jaké jsou nejmodernější prodejní techniky. Hm. Možná, že když vypije předem hodně limonády, tak by to také zvládl… ale nakonec se rozhodne, že vám raději dá na parapet okna ohořelý zbytek plastové popelnice. Zabere to na vás?

Zlý zákazník!

Došla vám poslední kapka trpělivosti. Instalujete ke vchodovým dveřím výstražný samostříl. Kdo se jím nenechá vyděsit, na toho vytáhnete své čtyři nabroušené křovinořezy. A máte konečně pokoj!

Žádný podomní prodejce vám už dveře neznačkuje. Nikdo ani nepřijel opravit odpojené kamery ve vaší ložnici. Jen občas chodí poštou upozornění od popelářů…

• „Prosíme, dejte pryč ten samostříl a křovinořezy!“
• „Slušní zákazníci nepoužívají samostříl!“
• „Potřebujeme peníze na provoz!“
• „Naše děti nemají co jíst!“
• „Jste černí pasažéři!“
• „Okrádáte nás!“

Vaším cílem není trápit popeláře, ale mít klid a pořádek.
Máte snad jinou možnost?