Alíkovina

Já a koně

vydáno  •  Sport
Zdravím milí čtenáři! Jelikož se věnuji jezdectví a jiným věcem kolem koníků. Rozhodla jsem se napsat článeček o tom, jak jsem se vlastně ke koním dostala, jaký k nim mám vztah a co vše to obnáší. Ale i mnoho dalších věcí kolem koníků. Snad se vám bude článek líbit.

Klisna Sixteen, dvojnásobná vítězka Velké pardubické. , © MAFRA

Zdravím tě poutníku! Ráda bych ti teď něco pověděla o tom, jak jsem se ke koním dostala a jak to s nimi vlastně mám, když to řeknu takhle. Prostě všechno možné co se točí kolem mého vztahu ke koním.

Již od malička miluji koně, stejně jako má sestra. Nejprve jsem vlastně jezdila nějaký čas u své kamarádky na poníkovi. Jeden čas jsem se věnovala i vozatajskému parkuru, ale s tím jsem pak přestala. Už od malička jsem byla učena na Anglické ježdění. Rodiče od první chvíle viděli, jak velký ke koním máme vztah. Velmi brzy jim došlo, že nás to baví. Zařídili nám tedy pravidelné hodiny ježdění. Můj vztah ke koním byl stále větší a větší. Za ty léta jsem vystřídala mnoho jezdeckých stájí. Takže to je tak asi něco o tom, jak jsem se ke koním vlastně dostala, stručně.

Umím i westernové ježdění, ale vzhledem k tomu, že anglii jsem jezdila mnohem déle, tak mi jde mnohem více. Anglický styl mě i baví více. Momentálně jezdím v jedné jezdecké stáji u skvělé trenérky, se kterou jsem velmi spokojena a dobře si s ní rozumím. Jezdím tedy anglii a věnuji se drezurnímu a parkurovému ježdění. Jezdím na koníkovi jménem Lutáno. Mám ho moc ráda, je to takový salámista, občas dělá lenochoda, ale jinak je to zlatíčko.

Jezdím celkově asi něco kolem 8 let. Svého koníka sice nemám, ale ani mi to nijak nevadí. Mám je všechny moc ráda. Ale do budoucna bych si nějakého toho koníčka pořídit určitě chtěla. Mnoho lidí mi tvrdí, že jezdectví není sport, že na těch koních jenom sedíme. To mi tedy promiňte, ale tak to doopravdy není. Možná by si lidé měli nejdřív na toho koně zkusit sednout a pak něco takového říkat. Jezdectví jsou roky velmi tvrdé práce nejen pro jezdce, ale i pro koně. Musíte myslet na milion věcí najednou. Musíme se naučit koni opravdu důvěřovat a dokázat koni, že on může důvěřovat nám. Naše začátky jsou vždy těžké a každou chvíli můžeme z koně spadnout. Když se pořádně nedržíme nohama a nesedíme tak jak máme. Nehrozí nám, že zraníme jen sebe, ale i koně. Jezdectví je sport! A je kolikrát mnohem těžší a náročnější než se může zdát.

Koně miluji, koně jsou můj život. Mnoho lidí se koní bojí. Já jsem člověk, který důvěřuje každému koni a žádného koně se nebojím. Nebojím se ani koní, kteří koušou nebo více „zlobí“. Nevím proč, ale prostě to tak mám. Nedokázala bych nějakému z nich ublížit a nikdy jim nemám za zlé, když se po mně občas oženou. Zkrátka koně miluji, jezdím na nich, protože mě to baví a nepotřebuji jezdit na závody. Nejsem soutěžní typ. Miluji je a kolikrát mi stačí, když jsem jim jenom na blízku.

Snad se vám můj článek líbil. Děkuji za přečtení.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (4)

Příspěvek z 22. června 2016 v 18:54.
mandragora1 v něm napsala:

Děkuji ti. :) No jo, ono se to nezdá, ale už i najít dobrou jezdeckou stáj, která ti bude vyhovoat je celkem těžké. Vrať se do staré jak říkáš, ale být tebou bych to úplně nevzdávala. Můžeš i tak třeba občas pokukovat po inzerátech nebo mrknout občas na net jestli nějakou nenajdeš. Budu držet všechny palce ať se ti to podaří. ;) Děkuji. :) To víš, tak každému se líbí něco jiného, v pořádku. :D

Příspěvek z 22. června 2016 v 11:33.
konemy v něm napsala:

Povedený článek

Taky miluji koně už od malička, bohužel jsem hned od začátku chodila do dost hrozné stáje a už asi rok hledám jinou... teď jsem to vzdala, vrátím se zpět do starého JK.
Máš štěstí, že máš kde jezdit, to ti přeju.
P.S.: Pěkný článek, jen to oslovení mi leze trochu na nervy, ale to není tvoje chyba:D

Příspěvek z 22. června 2016 v 6:50.
mandragora1 v něm napsala:

Tak to je supr. Děkuji164