Alíkovina

Já a koně

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Mazlíčci
Už když jsem byla malá tak, jsem milovala koně a pořád jsem na nich chtěla jezdit a díky jedné mojí kamarádce se mi splnil sen.

Moje kamarádka milovala koně stejně jako já a právě kvůli tomu, jsem se dostala do skvělé stáje jako jezdí ona. Už jezdím 4 roky a mám za sebou strašně moc pádů a několik parkurů na hobíkách.

Začínala jsem jezdit na malém poníčkovi jménem Mireček (shetlandský pony), učila jsem se na něm jezdit v kruhovce a docela mi to dlouho trvalo, ale asi za půl roku jsem už jela na svou první vyjížďku. Mirečka jsem si zamilovala a naučila jsem se na něm skákat a dokonce jsem na něm jela svoje první hobíky. Ale Mirečka začala jezdit jedna nová holka a tak jsem se na něj už mockrát nedostala. Začala jsem jezdit na Vilíčkovi(shetlandský pony).

O Vilíčkovi jsem už jednou psala článek, takže napíšu jenom ty nejdůležitější informace o něm a o mně. Když jsem začala jezdit Vilíka, tak jsem ho neměla moc ráda, protože skoro na každé louce se rychle rozeběh a já jsem ho nemohla zastavit. Ale věci se změnily, když jsem ho chodila cvičit do kruhovky. Začal mě poslouchat a také jsem na něm jezdila sama, takže si na mě zvykl a měl mě rád. A už jsem na něm jela, zatím pouze jednou hobíky, jelikož je to velice tvrdohlavý poník. Ale bohužel Vilíček má velice často schvácená kopyta, takže jsem na něm nemohla jezdit. Tak jsem pomalu přelézala z malých shetlandů na většího poníka hucula jménem Karina.

Karina byla úžasný kůň, jezdila jsem na ní moc ráda a spoustu mě toho naučila. Jenomže nějaký holky jí krmily řízky, které se musí nejdříve namočit a holky jí to nenamáčely. Jednou jí to uvízlo v krku a bohužel umřela. Byla jsem strašně nešťastná, nejen proto, že umřela, ale také protože jsem neměla na kom jezdit.

Naštěstí k nám do stáje přišla nová kobylka Orleanna (anglický plnokrevník). Jenom jak jsem jí spatřila, věděla jsem, že to je ta pravá, akorát byla strašně slabá, protože už na ní nikdo dlouho nejezdil. Dřív dokonce jezdila i dostihy. Když jsem na ní byla poprvé, byla v pohodě a měla jsem jí strašně moc ráda. Jenomže jak jsem na ní často jezdila a trénovala jsem jí, začala sílit. To je sice dobře, jenomže nabrala takovou sílu, že začala vyhazovat a stavět se na zadní, protože jí strašně znervozňovali koně. Nešlo s ní někam jet, tak mi trenérka řekla, že to nemá cenu, byla jsem opět zklamaná. Prostě jsem na ty koně neměla štěstí.

Jednou jsem si zkusila Karmína (ČT, viz. obrázek) byl to kůň i pořád je, podle mých představ. Byl rychlý, skoro úplně sám skáče přes vysoké překážky, tak doufám, že mi to s ním vydrží. Chtěla bych poděkovat všem zmíněným koním, kteří mě toho hodně naučili, naučili mě, že se na koních musí jezdit a ne se jenom vozit a že kůň tu překážku sám nepřeskočí, že se musí pobízet a spousta dalších věcí.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (2)

Příspěvek z 29. dubna 2018 v 17:28.
Sianna v něm napsala:

:-):-):-):-):-)

Příspěvek z 14. října 2015 v 16:24.
Amaryliska v něm napsala:

koně

hezký4