Začalo to tím, že z jedničkářky se stala trojkařka. Neviděla jsem totiž na tabuli. Myslela jsem, že vidím normálně jako všichni.

Tak jme šli na kontrolu a naměřili mi 1,25 na obou a to už ve třetí třídě. Všichni to vzali v pohodě. Kromě mě, myslela jsem, že mi nesluší. Vždycky jsem se podívala do zrcadla a řekla jsem si: „Takhle budu vypadat celý život.“ A tak jsem ty brýle nenosila.

A pak se to stalo. Zase. Šli jsme na kontrolu a naměřili mi 2,50 na obě oči, to už byla čtvrtá třída. Dostala jsem nové brýle. Byly černé z plastu. Myslela jsem, že to je konečný. Ale mýlila jsem se.

Teď před létem mi naměřily 3,75, tak jsem dostala další brýle. Ale sama sebe jsem přesvědčila, že mi nesluší.

Tak mi rodiče koupili kontaktní čočky. Byla jsem šťastná. A jsem pořád. Brýle nosím už od osmi let a teď je mi jedenáct. Mám 3,75 a doufám, že se to bude už jenom zlepšovat. 

Tak tohle vzkazuji všem, co nosí brýle a nejsou spokojeni. Postavte se před zrcadlo a řekněte si, že s těmito brýlemi jste nejhezčí. Tak hodně štěstí.