Věřím, že každý z vás, co tento článek čte, se už alespoň jednou zamiloval. Povím vám tedy svůj příběh, který ještě stále pokračuje. 

Tento rok k nám do třídy 6.A přišlo 5 nových děcek. Byly tam 4 holky a 1 kluk. A na něj se v tomto příběhu zaměřím. Byl hodný a charismatický. Hodně náladový, ale hezký a super. Ten den jsem se ale ještě do něj nezamilovala. Jen málo holek mělo u něj šanci. Ale on se zamiloval přímo do mě.

Ve třídě seděl vždy přede mnou nebo za mnou (často ho paní učitelka přesazovala). Už od začátku roku jsme si spolu povídali, bavilo mě být s ním víc než dokonce s mou nejbližší kamarádkou. Po třech měsících jsem zjistila, že jsem do něj hrozně zamilovaná. Mluvilo se mi s ním těžce, ale při pohledu na něj jsem se vždy musela usmát. Oplácel mi to vždy buď také úsměvem nebo nějakým vtipným komentářem. Hodně holek bylo do něj blázen a proto mi záviděly. 

Ale pak se se mnou přestal bavit. Vlastně jsme si povídali už jen přes Viber ve skupinové diskusi. Ale tam mě začal zvláštním způsobem chválit. Smál se dokonce i mým hloupým vtipům.

I když je to pro všechny jasné, pořád nevím jestli mě má rád. Na začátku jsem sice řekla, že bylo jasné, že mě miloval, ale během těch asi osmi měsíců se nějak vše měnilo. Teď si jen hlavně povídáme přes Viber, ale stále se ke mě chová hezky a usmívá se na mě. 

Nechodíme sice spolu, ale i tak je to krásné. Už to i někdy vzdávám, ale bude navždy v mém srdci.