Ovšem moje láska není s klukem, ani s holkou, je to láska k mé rodině a mým koníčkům. 

Nikdy jsem neměla přítele, i když mi je patnáct let. Možná si pomyslíte, že jsem divná, nebyli byste první, ale nikdy mi to nechybělo. Neustálá nejistota, že mě může podvést, nebo se cokoliv stane, to není nic pro mě a ten cit to prostě nevyváží.

Ano, je to jen názor nezasvěcené osoby, která s klukem nikdy nebyla, ale je to můj názor, proto se také držím dál od všech kluků, kteří se mi líbí, protože vím, co by se mohlo stát. Miluji svoji rodinu, i když se hádám se sestrou, jsem drzá a neposlouchám, miluji je a nikdy bych je za nic nevyměnila. 

Miluji koně, kteří se stali mojí oporou a možností se zabavit, vydovádět. Jsou to krásní ušlechtilý tvorové, kterých jsem se kdysi dávno bála. Jak jsem začala jezdit, bála jsem se sice také, ale později jsem strach překonala a nikdy se bát nebudu, doufám.

Miluji lezení po stromech, patří to možná k dětství některých z vás, ale mě to provází dodnes. Svůj strach nevnímám, nebojím se výšek, nebojím se, že spadnu, ale vím, co by se stalo. Umím odhadnout, na kterou větev stoupnout, na kterou ne. Vypozorovala jsem to a vím moc dobře, jak a co. 

Nikdy jsem nemilovala kluka, nikdy jsem s nikým nechodila. Ani nemám zájem. Láska vás odrazuje od učení a já chci mít dobré známky a na to se musím soustředit. Klidně mi můžete psát, že jsem divná a kdoví, co ještě, ale můj názor nezměníte.