Já a omdlévání
Do letošních prázdnin to nebylo nijak hrozné, jen mě dost často pobolívala hlava. Až jednou na táboře se mi pořádně zatočila hlava, a kdybych u sebe neměla vedoucí, tak omdlím. Ještě to bylo v lese, takže o mně nikdo nemusel vědět. Takto mi bývalo špatně skoro každý den. Vedoucí si mysleli, že to bude třeba z vyčerpání, protože tábor je tábor a moje tělo bylo navyklé úplně jinak. Naštěstí všichni z tábora uměli základy první pomoci, takže byli připraveni.
Po táboře mi už tak špatně nebývalo, např. na dovolené s rodiči jsem „omdlela“ jen jednou. Ovšem moje máma mě objednala na vyšetření a odběr krve. Já navíc mám fobii z injekčních stříkaček, takže si dovedete představit, jak jsem se klepala. Z výsledků vyšlo, že mám nízký tlak a nedostatek železa. Od té doby beru prášky. Na pravidelný přísun železa si mé tělo už zvyklo a když si prášek nedám, tak omdlím. Když jsem „mimo“ pod 5 minut, tak to je v pořádku, nad 5 minut se volá sanitka. Naposledy jsem omdlela nedávno, když jsem hrála na flétnu. Nejprve se mi zatočila hlava. Potom jsem se začala třepat, viděla jsem jenom obrysy a hučelo mi v uších. Pak jsem omdlela. Naposledy si pamatuji, jak si sedám, pak si vybavuji, jak ležím a mám nohy nahoře. Je to dost velký šok, i když se znám a jsem na to připravena.
Jak se zachovat u někoho, kdo omdlel
Takže, hlavní je zachovat klid. Pokud tam jste sami a jste např. na ulici, zakřičte na někoho dospělého. Pokud tam nikdo není, obraťte toho, kdo omdlel, na záda, a dejte ho do autotransfúzní polohy. Prostě a jednoduše mu dejte nohy nahoru, aby se mu krev z nohou přemístila do hlavy. Můžete ho zkusit trochu (!) proplesknout. Většinou se za chvíli probere. Pokud to je třeba nějaká babička, nebojte se zavolat záchranku, můžete jí zachránit život.
Takže, pokud někdy pojedu na sraz, nezapomeňte si připomenout, jak se chovat, když někdo omdlí, protože třeba při psaní tohoto článku mě bolela hlava téměř permanentně.
