Alíkovina

Já bych chtěla..

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Každý máme nějaké tužby ohledně lásky, své budoucnosti, či nějakého jiného cíle, ale chceme to doopravdy?

Ilustrační foto, © MAFRA

Když jsem byla malá, vždycky jsem nadevše toužila po koťátku. Tenkrát jsem si ale neuvědomovala, že z malého roztomilého koťátka vyroste velká a samostatná kočka. Pak jsem pro změnu chtěla být slavnou, všemi uctívanou a oblíbenou dívkou, které se splní každé její přání. Nebo jsem snila o princi na bílém koni.

Teď když se za tím vším ohlédnu, uvědomuji si, jak pošetilé ty tužby byly. Existují přece důležitější věci, které bych si mohla přát. Například světový mír, aby ze světa vymizelo zlo, aby děti přestaly vykonávat nucenou práci. To jsou přece sny, které bych si měla přát a o kterých bych měla snít každý večer před usnutím.

Proč tomu tedy tak není? To na mou duši netuším, protože srdci a jeho snům prostě neporučíte. Když se nad tím pozastavíte, možná vás napadne, že jsme všichni nenapravitelní sobci. A ano, jsme. Ale takhle jsme se narodili, takhle jsme vznikli a takhle jsme odsouzeni žít.

Ptáte se jestli bych to chtěla změnit? Ano i ne, protože vaše sny a myšlenky vám nikdo nevezme. Kdybychom snili jen o světovém míru neměli bychom žádné svoje tajemství a to by byla opravdu velká škoda. Takže nevím, možná to říkám jen proto, že jsem tak sobecká, že si nedovedu představit svět bez svých myšlenek.

Ale co chci doopravdy? Rozhodně bych chtěla bezpečí pro svou rodinu. Neunesla bych kdyby se jim něco stalo, protože svou rodinu miluji nade vše. Potom bych se chtěla až do smrti kamarádit se svou nejlepší kamarádkou, protože je to úžasný člověk, se kterým se dá přemýšlet nahlas.

Jenomže tohle jsou všechno takové obecné tužby. Co bych chtěla tam uvnitř, až v samotném koutku srdce? Po pravdě řečeno, nevím. Ano, potom co tu tak obhajuji jak je správné mít sen, to nevím. Není to proto, že bych neměla vůbec žádnou fantazii. Je to proto, že těch snů a tužeb mám tolik, že z nich prostě nejde vybrat jeden smysluplný.

A vy? Vy žijte. Nevzdávejte se svých snů, protože se mohou stát realitou, náhle a nečekaně. Nenechte si ukrást své myšlenky, a klidně si je i prosaďte. Bude jedině dobře, když lidstvo bude znát vaše názory.

Co bych vám řekla na závěr? Nechte se vyslyšet a žijte svůj sen.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (5)

Příspěvek z 8. března 2014 v 18:35.
michaela5v v něm napsala:

dobrý

hodně zajímavý4

Příspěvek z 7. března 2014 ve 21:03.
anička999 v něm napsala:

Celkem souhlasím, jsme celkem sobečtí...to mě nikdy nenapadlo. Ale třeba v kostele se za děti z Afriky a jiné chudé děti modlí a prosí boha o odpuštění. Já si třeba přeju být slavná tak, že se stanu youtuberkou. Nebo půjdu na konzervatoř s violou.

Příspěvek z 7. března 2014 ve 20:00.
a_u v něm napsala:

Krásné

Krásný a krásně napsaný článek. :))