Alíkovina

Já jsem OK, ty jsi OK

vydáno  •  Škola a poznání
Svět kolem nás bývá takový, jaký ho vidíme my samotní. Pokud tedy vylezu ráno z postele špatnou nohou, dostanu k snídani omylem hořký čaj, nebo ji nestihnu vůbec – připadá mi celý svět málo sladký, divný a poškrábaný.

Dívky úsměv foto, © Profimedia.cz

Naopak ti, kteří si přivstanou, v klidu vychutnají třeba makovou buchtu, kakao a povídání s bráchou – těm celý svět (ten samý svět) připadá usměvavý, prosvícený a bez poskvrny.

Pro každého z nás je důležité vnímat, co právě cítí, co prožívá a mít v hlavě svoje „tady a teď“. Podle toho pak řešíme příchozí situace. Nechci tu tvrdit, že člověk, který se málo nasnídá, má celý den na levačku. Ale na správném začátku asi něco bude. Zkuste mít svůj ranní rituál, který vás nastartuje do pohody.

  • pustit si oblíbenou písničku
  • přečíst si pěkný citát, nebo stačí věta – jsem dobrý/á a vím o tom
  • naplánovat si každý den jednu příjemnou akci, na kterou se prostě budete těšit

My lidé (nevím, jak to mají zvířata...) nejvíce pozitivního získáváme kontaktem s druhou osobou. S člověkem, kterého máme rádi. Takový vztah do nás nabouchá energii, napěchuje život a nasytí příjemným pocitem. Základní potřebou se stává pohlazení, dobré slovo, pusa a objetí.

Malá miminka potřebují cítit maminku, větší děti hledají jistotu a vedou si maminku za ruku po ulici. Když máme přes rameno školní tašku, už rodiče před spolužáky objímat nehodláme, ale víme, jak je dobře, že se máme navzájem. Nebojme se tedy před druhými, jen občas a ve zdravé míře:

  • dát najevo svou zranitelnost
  • ukázat, že nejsme z kamene, ale máme svoje bolístky
  • volat po kousku citu

Nic se nemá přehánět. Takže není moudré na potkání vyprávět o svých vnitřních pocitech, ale mezi přáteli je takové sdílení jako stavební kámen velkého domu. Stavení, ve kterém bydlíte společně a můžete se jeden na druhého spolehnout. Blízkost se stává nedostatkovým zbožím. Pokud tedy máte ve svém okolí někoho, s kým se vzájemně vnímáte, vyhráli jste první cenu. Na tom nejvyšším stupínku stojíte oba dva.

Každý má své brýle, přes které se dívá na svět a vím sama, že není jednoduché být každý den naladěn na tu správnou notu a usmívat se. Je fakt těžké nepotkat nikoho, kdo se nám nepokusí tu náladu zkazit. Navíc narážíme na události, které nemůžeme nikterak ovlivnit. Nevykouzlím radu, co přesně udělat, aby se člověk zklidnil a vrátil na své pozitivní vidění, které si ráno naplánoval. Přesto nabízím tři věty:

  • úctu a respekt si zasloužím já i druhý
  • věřím sám sobě a když budu chtít tak TO zvládnu
  • i blbý den může mít slušný konec

Název článku „já jsem OK, ty jsi OK“ měl vysvětlit myšlenku, že okolí na nás většinou reaguje tak, jak na něj působíme my samotní. Existuje jednoduchý vzorec – když se usmívám uvnitř, začnu se tak nějak automaticky usmívat navenek a ostatní mi úsměv vrací...

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (32)

Příspěvek z 31. května 2009 v 19:30.
Xénie1999 v něm napsal:

hm.skusim to dodžet a doufám že se mi určitě ten nějaký den podaří!

Příspěvek z 10. května 2009 ve 14:59.
HONZA009 v něm napsal:

Pěkné

Je to dobře napsané!Pěkný článek.4

Příspěvek z 3. května 2009 v 18:20.
Beluška v něm napsal:

ok

Hezký 4