Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jablonné v Podještědí aneb Po stopách světice

    vydáno  •  Cestování · Města a místa · Historie

    Jak už název napovídá, dnešní článek nás zavede na sever Čech, konkrétně do městečka jménem Jablonné. Tato poměrně malá obec je totiž velmi bohatá na památky, které jistě stojí za navštívení.

    pamětní mince se sv. Zdislavou, © Věrulín

    Tři památky, které jsem do článku vybrala, spojují dvě věci. Krom toho, že se pochopitelně nacházejí v Jablonném v Podještědí, jsou všechny tři spojeny s životem sv. Zdislavy, patronky Libereckého kraje. Zámek Lemberk byl dlouhá léta jejím domovem, studánku se zázračnou vodou podle legendy sama vyhloubila a bazilika minor je zase místem, kde spočívají její ostatky. A že jste o sv. Zdislavě ještě neslyšeli? Nevadí. Ve stručnosti vám ji představím.

    Sv. Zdislava

    Zdislava se narodila v Křižanově roku 1220 jako nejstarší dcera Přibyslava z Křižanova, purkrabího na brněnském hradě. Její matka Sibyla pocházela z jižní Itálie a do Čech se dostala coby dvorní dáma Kunhuty Štaufské (manželky Václava I.).

    Oba Zdislavini rodiče byli velmi zbožní a společně dokonce založili kláštěr ve Žďáře nad Sázavou. Také Zdislava tíhla od dětství k lásce k Bohu a pomoci bližním. Ve dvaceti letech byla provdána za významného severočeského šlechtice Havla z rodu Markvarticů a s ním se záhy odstěhovala na tehdy zbrusu nový hrad Lemberk, který se stal jejím novým domovem.

    S manželem Havlem měli celkem čtyři děti. Zdislava se živě zajímala o všední i duchovní život svých poddaných a zasadila se o založení mnohých klášterů a špitálů v okolí. Pomáhala nemocným a chudým, byla dobrou manželkou i matkou. Na své panství také pozvala příslušníky řádu dominikánů a na Lemberku svého času hostila rovněž olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku.

    Zdislava bohužel zemřela velmi mladá. Ve třiceti dvou letech onemocněla tuberkulózou a následně byla pohřbena v jablonském klášterním kostele sv. Vavřince. Lidé na ni ovšem nezapomněli a zejména v době baroka se její kult rozšířil i do širokého okolí. Roku 1995 byla prohlášena za svatou papežem Janem Pavlem II. Od roku 2002 je Zdislava navíc patronkou Libereckého kraje.

    Zámek Lemberk

    Z železniční zastávky v osadě Lvová je to na zámek Lemberk přibližně 500 m. Cesta míjí malé parkoviště a dále pravotočivě stoupá až k hlavní bráně.

    Původně gotický hrad byl postaven patrně roku 1241 coby pomezní, strážní pevnost na cestě do Lužice. Je umístěn na vysokém skalním ostrohu, což bylo pro středověké hrady z obranných důvodů typické. Počátky Lemberku jsou neodmyslitelně spojeny s místem života a smrti sv. Zdislavy, manželky Havla z Lemberka, jejichž potomci si hrad udrželi až do roku 1398, kdy byl dobyt Janem z Vartemberka, a nedlouho poté rod pánů z Lemberka vymřel po meči. Následovalo období častého střídání majitelů pocházejících především z řad lužické a saské šlechty.

    V polovině 16. století došlo na Lembersku ke značnému hospodářskému rozmachu. V této době byly zakládány nové vsi (např. Žibřidice), stavěny panské pivovary a zřízen hamr v Kryštofově Údolí. Hrad se postupně změnil v zámek a prošel renesanční přestavbou. Po potlačení stavovského povstání probíhajícího v letech 1618–1620 byl Lemberk zkonfiskován tehdejším majitelům pánům z Donína, jež s povstalci sympatizovali, a následně odkoupen Albrechtem z Valdštejna. Roku 1633 Albrecht udělil panství v léno panu Hanušovi Rudolfu z Bredova, cizinci, jenž svou kariéru začal v císařské armádě na Bílé hoře. Mezi lety 1660 – 1680 iniciovali Bredové barokní přestavbu zámku dle návrhů italského architekta Nicola Sebregondiho realizovanou holandskými a italskými umělci.

    Padací most přes příkop nahradil pevný kamenný most s vrátnicí s ukázkovou mansardou a novou barokní branou. Dominantou zámku se stala cibulová báň se sloupkovým ochozem gotické věže, která se při přestavbě zanechala v původní podobě. Typické raně barokní prostory nalezneme v zámecké kapli Seslání Ducha svatého, jež se nachází hned nad průchodem, kterým vstupujeme na nádvoří. Kaple je zdobena sochami světic, štukovou výzdobou a nástropními obrazy Ježíše a Panny Marie. Kolem hlavního oltáře jsou umístěny sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny. Boční oltář je věnován sv. Janu Nepomuckému. Na kůru jsou pak umístěny dosud funkční varhany z roku 1723.

    Na fasádách směřujících do nádvoří můžeme pozorovat bohatou štukovou výzdobu zahrnující voluty, boltce, kartuše, girlandy a rostlinné motivy umístěné okolo okenic. Nalezneme zde také pískovcovou barokní kašnu.

    V souvislosti s oživováním kultu sv. Zdislavy byla v přízemí zámku zřízena tzv. Zdislavina světnička, což vzhledem k novějšímu zařízení místnosti působí poněkud nepatřičně, pomneme-li, že sv. Zdislava žila a zemřela ve 13. století, přesto se jedná o hojně navštěvovanou část zámku. Ze stejné doby pochází rytířský sál po stranách vybavený obrazy zejména rodinných příslušníků majitele. Nástropní malby zobrazují výjevy třicetileté války, z nichž největší prostor zaujímá obraz zachycující obléhání Stralsundu, a opět se zde uplatňuje štuková výzdoba. Ze stejné doby pochází i černá kuchyně, zbrojnice a dnešní podobu získala také konírna v suterénu.

    Na bocích zámku rovněž přibyly dva bastiony, ohraničené stejnými pískovcovými kvádry, jaké má obezdívka věže. Vždy ovšem sloužily spíše jako terasy. Ani lemberské panství se roku 1680 nevyhnulo vzpouře nevolníků stěžujících si na bezohledné prostředky, jimiž se na nich Bredové pokoušeli obohatit ve snaze získat více finančních prostředků potřebných k přestavbě zámku a vybudování nového letohrádku s přilehlou zahradou. Jelikož ale byli vzbouřenci nejednotní a chybělo jim stálé vedení, bylo povstání záhy potlačeno. Další protirobotní povstání proběhlo roku 1775 a bylo tak silné, že muselo zakročit vojsko.

    Roku 1726 koupil panství hrabě Gallas. Gallasové měli ovšem hlavní sídlo na Frýdlantě, a tak na Lemberk přicházeli jen zřídka. V období sedmileté války zámek sloužil jako vojenský lazaret pro raněné vojáky. V této době čelilo Jablonné v Podještědí, Liberec, Chrastava a okolní města náporu pruských vojsk. Počet mrtvých na Lembersku se odhaduje na 1 000 a většina vojáků je pohřbená v přilehlém lesíku.

    V neposlední řadě bych ráda zmínila některé okolní budovy, které kdysi tvořily se zámkem jeden historický celek. Hned naproti zámku najdeme špýchar na uskladnění obilí z 2. poloviny 17. století a k němu přilehlou věznici, postavenou roku 1735. Ve spodních patrech se nacházela šatlava a mučírna, ve vrchních žil hlídač. Cestou ke klasicistní budově bredovského letohrádku míjíme ještě mnohé hrázděné a roubené domky ze 17. a 18. století. Poslední domek před bredovským letohrádkem sloužil na počátku 18. století jako zájezdní hostinec. Samotný letohrádek byl vystavěn v 70. letech 17. století. Pozoruhodná je též jeho terasovitá zahrada skýtající sedm schodišť, dvě kamenné fontány a více než 18 soch postupně přidávaných od 18. až do 20. století. Letohrádek i zahrada jsou bohužel veřejnosti běžně nepřístupné.

    Architektonicky se zámek Lemberk může pochlubit téměř všemi historickými slohy. Zejména jeho barokní prvky dodnes vynikají svou neskromnou krásou a odrážejí touhu majitelů po přepychu. V kontrastu s tím je potřeba pamatovat také na obě selská povstání, která vypovídají mnohé o chování lemberské šlechty a jejím nepříkladném vztahu k poddaným.

    Na zámku Lemberk bylo také natočeno mnoho filmů, např. Čert ví proč, Zvon Lukáš, Tajemství staré bambitky nebo komedie Poslední aristokratka.

    zámek Lemberk

    Zdislavina studánka

    Přímo pod svahem, na kterém stojí zámek, se nachází další důležité místo spojené s životem sv. Zdislavy. Je jím slavná Zdislavina studánka, kterou podle legendy vyhloubila sama Zdislava a její pomocí léčila nemocné. Dnes se na místě nachází gloriet, tedy zděný empírový altán se sloupy a kupolí. Uvnitř jsou umístěny lavičky a ve skále je vsazena socha sv. Zdislavy, kterou nad pramen umístil jeden jablonský měšťan jako dík za své uzdravení. S tím také souvisí zasvěcení studánky sv. Zdislavě. Samotný pramen je vyvedený k Panenskému potoku, kde je nezřídka možno spatřit krásné bílé labutě, které se sem občas zatoulají z Markvartického rybníka.

    První dochované zprávy potvrzující léčivé účinky vody z tzv. Bodlákového pramene pochází z 18. století. Zázračnou moc zdejšího pramene způsobuje zejména fakt, že vytéká z pískovcového podloží. Z tohoto důvodu se jedná o mimořádně čistou vodu bez bakterií a negativních příměsí, má příjemnou chuť a je velmi osvěžující. Voda z tohoto pramene je považována za tzv. živou vodu k vnitřnímu užití (pití), nedaleko od ní u jezírka je oproti tomu pramen tzv. mrtvé vody k vnějšímu užití (mytí).

    Místní i poutníci dodnes věří tomu, že má voda léčivou moc, a tak se téměř pokaždé na cestě pod Lemberkem setkáme s někým, kdo si vodu odnáší domů. Každoročně 1. května ke studánce také míří procesí a probíhá žehnání pramene.

    Zdislavina studánka a gloriet, © Marie Čcheidzeová

    Bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy

    Baziliku sv. Vavřince a sv. Zdislavy najdeme jen pár kroků od náměstí v Jablonném v Podještědí. Tato dominanta je jednou z nejznámějších barokních památek u nás. S čím ale souvisí její vznik?

    Kostel stojící na místě baziliky dala společně s dominikánským klášterem postavit sama sv. Zdislava, jež podle legendy osobně nosila kameny na stavbu. Když roku 1252 Zdislava předčasně zemřela, její tělo bylo pochováno přímo v kostele pod hlavním oltářem. Od roku 1731 se Zdislavin hrob nachází v kryptě pod bazilikou, zatímco její lebka je umístěna v relikviáři na postranním oltáři v bazilice. Jak už jsem zmiňovala, právě v období baroka v souvislosti s protireformačními snahami katolické církve došlo k největšímu rozkvětu Zdislavina kultu. Díky němu se dal nejen lépe aktivizovat náboženský obřad katolíků, tj. zvýšit význam Jablonného jako poutního místa, ale právě na příkladu světic se dalo zdůraznit také postavení žen ve společnosti a přibližovat život světců obyčejným lidem.

    Kostel byl za husitských válek vypálen a po roce 1425 znovu postaven. Největší pozornost byla po celou dobu věnována Zdislavině hrobu, který byl později podle zprávy z roku 1596 vybaven mřížemi a dřevěným zábradlím. Kromě toho o podobě původního kostela moc nevíme.

    Ke konci 17. století již starý, třicetiletou válkou poničený kostel nevyhovoval potřebám místních, a proto se přistoupilo ke stavbě nového chrámu, které již o pár let dříve předcházelo stržení starého kláštera a výstavba nového konventu. Donátory kostela byli František Antonín hrabě Berka z Dubé a jeho sestra Rozálie hraběnka Kinská, jejichž finanční výpomoc dodnes připomínají busty v kněžišti. Architektem nové stavby nebyl nikdo jiný než slavný barokní umělec Jan Lukáš Hildebrandt. Základní kámen byl položen 18. září 1699, přestože starý kostel ještě nebyl zcela zbourán. V prvních sedmi letech na stavbu dohlížel stavitel Pietro Bianco, kterého později nahradil Domenico Perini. Realizaci stavby zkomplikovala smrt Františka Antonína z Dubé a následné přání Rosálie Kinské zjednodušit z důvodu nedostatku finančních prostředků konečný vzhled kostela. Hildebrandt s tímto návrhem nesouhlasil a na stavbě chrámu nechtěl dále spolupracovat. I bez něj však byla již v roce 1713 dohotovena hrubá stavba, na výzdobě se pak pracovalo až do roku 1769. Chrám byl slavnostně vysvěcen za nových majitelů Pachtů z Rájova 4. srpna 1729.

    Bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy je nepřehlédnutelným skvostem barokní architektury kombinující červenou a bílou barvu v kontrastu se světle zelenou kopulovitou střechou. Stavba tyčící se do výšky téměř 50 m právem tvoří dominantu širokého okolí. Dispozičně stavba vychází z turínského kostela San Lorenzo od Guarina Guariniho. Půdorys kostela je tvořen systémem elipsoidů tvořících přibližně obdélníkový tvar, v jehož středu je umístěna kupole.

    Průčelí je trojdílné a bohatě zdobené. Po obou stranách kupole jej opticky prodlužují dvě nižší věže, na nichž jsou umístěny hodiny. Výzdobě průčelí jednoznačně vévodí sochy Franze Binnerta. Nahoře na atikové římse rozpoznáme Pannu Marii, sv. Jana Křtitele, zemského patrona sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a vpravo tehdy ještě neglorifikovaného Jana Nepomuckého. Pod nimi jsou do umně tvarovaných nik vsazeny sochy řádových světců: sv. Dominika a sv. Tomáše Akvinského. Čestné místo vedle vchodu zaujímají sv. Vavřinec a sv. Zdislava, jimž je chrám zasvěcen. Sochy pochází z roku 1710. Na boční a zadní fasádě se poprvé v českém prostředí uplatňují kasulová okna.

    Interiér kostela tak, jak jej známe dnes, pochází převážně až z doby po požáru města roku 1788. Dřevěnou výbavu zahrnující například kostelní lavice a varhany požár zcela zničil, ostatní výzdoba byla silně poškozena. Nové vybavení interiéru tak pochází především z doby rokokové, popřípadě pseudobarokní. Poničený pozdně barokní hlavní oltář a kazatelnu bylo třeba rekonstruovat, ale jinak jsou původní. Dále se v chrámu vyskytuje ještě 6 bočních oltářů. Nejstarší z nich je oltář sv. Kříže v jihovýchodním výklenku pocházející dokonce z původního vybavení kostela z roku 1718. Hodnotný je i oltář Panny Marie Růžencové z roku 1732, který také přežil požár. Sakristie a štukování zdobící stěny jsou mladšího původu.

    Zajímavé prostory nabízí krypta pod bazilikou zabírající 3 podzemní patra v hloubce až 39 m. Od roku 1731 se zde nachází Zdislavin hrob, zatímco její lebka je umístěna v relikviáři na postranním oltáři v bazilice. Na stěnách kolem hrobu je rozvěšeno 24 měděných destiček s obrazy ze života světice, které dnes tvoří nejznámější zdislavskou legendu a které nechal zhotovit v roce 1660 kapitán Jindřich Henckel, který se zázračně zachránil před utonuním právě na přímluvu sv. Zdislavy. Kromě Zdislavy jsou v kryptě uloženy ostatky členů řádu, majitelů zdejšího panství a dělníků, kteří zahynuli při stavbě chrámu.

    V neposlední řadě bych ráda zmínila dvojici soch umístěných před bazilikou. Obě sochy pocházejí z roku 1709 a stojí na shodných masivních podstavcích, jež jsou po stranách rozšířeny ještě dvěma menšími hranoly. Na prvním podstavci je umístěn sv. Jan Nepomucký se svatojanskými hvězdami kolem hlavy a křížem v ruce, na druhém spočívá sv. Zdislava v řádovém oděvu se škapulířem. V pravici drží model kostela, kterým odkazuje na okolnosti založení svatostánku, zatímco levou rukou dává žebrákovi klečícímu u svých nohou almužnu.

    Bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy je obrovská monumentální stavba, jež měla od začátku ohromovat svou krásou a velkolepým provedením, kterými se vyrovná nejvýznamnějším středoevropským barokním památkám a před jejíž velikostí si každý návštěvník musí připadat nepatrný. Na důležitosti jí přidává rovněž status místa věčného spočinutí sv. Zdislavy, patronky Libereckého kraje, a titul „bazilika minor“, který získala roku 1996, rok po svatořečení sv. Zdislavy.

    bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy

    Související Alíkovina:

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 31. července v 15:44.
    kytarystka05 v něm napsala:

    V Jablonném jsme nedávno byli a moc se mi tam líbilo. Fajn článek, tedy 4 tlapky $>