Náš příběh začíná pátého prosince, kdy hroch Pepíček pomáhal Alíkovi natřít plot. „Pepíčku, dones mi ještě barvu!“ křikl Alík na lenivého hrocha, který si právě čistil zuby trávou. „Už jdu,“ řekl Pepíček a šel pro barvu. Po několika minutách se udýchaný hroch vrátil s kyblíkem barvy, podal ji Alíkovi a hodil sebou na zem, až sousedovi spadlo prádlo ze šňůry. „To to trvalo,“ utrousil naštvaně Alík a vtom si všiml, jak se někdo blíží.
Blížil se k němu velký, vousatý pán s bílými fousy a dlouhými sněhovými vlasy, oblečený do červenomodrého pláště. Na hlavě měl čepici s křížem a nesl velkou hůl. „Co tu děláte?“ zeptal se udivený Alík a zakmital ušima. „Dobrý den a veselého Mikuláše,“ křikl na něj onen pán. Ten křik uslyšel i Pepíček, který tam hned šel.
„To je přece sám Mikuláš!“ zaburácel Pepíček a otevřel pánovi bránu.
„Ano, máš pravdu,“ řekl onen pán a ukázal hůl. „Touto holí vám vyčaruji dárky, o kterých se vám ani nesnilo.“ A potom Mikuláš vytáhl hůl a začal s ní máchat. Za chvilku se nad Alíkem objevila fialová korunka. Mikuláš nepřestával máchat holí a nad hrochem Pepíčkem se objevila oranžová korunka.
Oba začali Mikulášovi děkovat a rozloučili se s ním. Když odešel, šli se kouknout, co taková korunka dělá. Pepíček odpověď našel hned, oranžová korunka působí na lidi vtipně, lidé se pak smějí příspěvkům, které odešle. Alíkovi trvalo dlouho najít něco o fialové korunce, až to našel.
„Fialová korunka má moc měnit nálady.“ Pepíček byl se svojí korunkou spokojen a Alík se tomu musel smát. Pejsek však takovou radost nepociťoval, k čemu je umět měnit nálady?
Byl to přesně týden, co oba dostali výslužku od Mikuláše. Alík konečně pochopil moc korunky, když viděl lidi či psi, co se hádají, hned jim dal dobrou náladu. Když viděl, že ostatní dělají neplechu, zařídil, že jim to bude líto.
Pepíček zase byl na hroším srazu, a tam perlil vtipy, kterým se všichni smáli. Stačilo říct „Au“ a všichni se váleli smíchy po zemi. Alík už se na něj nemohl zlobit, protože když řekl „promiň“, tak se začal řehtat, až mu padala korunka. Oba tedy byli spokojeni.
Konec
A ostatním přeji veselého a klidného Mikuláše, jako měli Alík s Pepíčkem. Bohužel jim korunka vydržela jen do Nového roku, ale alespoň něco zažili.
