Hodně lidí trpí zlozvykem, že se rovnou snaží zahrát skladbu v požadovaném tempu. To ovšem není nejlepší nápad, paradoxně rychlejší je skladbu začít číst – hrát pomalu a na metronomu si nastavit vcelku pomalé bezpečnostní tempo. Když zjistíme, že nějaké konkrétní místo nejsme schopni zahrát ani pomalu, je dobré se na ten kus zaměřit a vycvičit nejdřív ten. Až ve chvíli, kdy budeme vše schopni zahrát, má smysl si zahrát skladbu vcelku.
Když už umíme skladbu zahrát v pomalém tempu celou bez chyb, je na místě práce s provedením skladby – jakou má skladba dynamiku? Kde začínají a končí fráze? Kde máme hlavní melodii, kterou je potřeba zdůraznit? Zní nám všechny noty vyrovnaně a přesně? Taky je potřeba dát pozor na správnou techniku hraní.
A na závěr je třeba dát skladbu do takového tempa, jak má být – opět s metronomem a postupně navyšovat tempo na požadovanou hodnotu. Pro urychlení procesu je lepší, když nejprve zkusíme při zvyšování tempa vždy místa, která víme, že nám dělají problém, a potom až celou skladbu.
Pro správné provedení je nutné dodržet všechny body postupu, protože každé vynechání vede k pozdějším problémům – pokud hned začneme hrát skladbu příliš rychle, hrozí, že si zafixujeme špatně přečtené noty a nebo se naučíme přehmaty a skladba nám bude dělat problém. Pokud nebudeme mít skladbu propracovanou, než ji dáme do tempa, rychleji ji nezahrajeme, protože nám bude chybět technika atd. A pokud ji budeme zkoušet zrychlit hned, nepůjde nám to, protože nebudeme najednou na rychlé tempo zvyklí a skladbu si tzv. přehrajeme.
Nevím, jestli sem píšu něco nového, spíš jsem to chtěla shrnout pod jeden článek, ale doufám, že by to mohlo třeba někomu pomoci.
Hraní zdar!