Je krásný den. Venku je velmi pěkné slunečné počasí. Malá Esterka se právě probouzí a nadšeně se chystá do školky. Má krásné zrzavé vlasy a milý obličej. Na sobě modré květované šatičky, dlouhé černé punčošky a hnědé botičky. Maminka na ni volá: „Ester, honem, pojď rychle, aby nám neujel autobus, přišla bys jinak určitě pozdě.“ „Už běžím, mami,“ odpověděla s nadšením malá Ester. Jedou spolu autobusem, až konečně vidí školku. Maminka ji vede až ke dveřím a říká jí, ať nezlobí, že si ji odpoledne přijde vyzvednout táta.

Ester jde dovnitř a už na ni čeká hodná paní učitelka Jana, která ji pozdraví a řekne jí, ať jde do třídy s obrázkem medvídka. Esterka si hraje s novými kamarádkami Anežkou a Baruškou na to, že jsou princezničky a že za nimi přijede princ, jenže mezitím paní učitelka zavolá: „Děti, brzy bude oběd,“ a někdo se zeptá: „Co bude k obědu?“ „Řízek s bramborovou kaší,“ říká Esterka, která viděla jídelní lístek. Všechny děti jdou pak poslušně do jídelny. V tu chvíli Ester napadne, jak je možné, že už je poledne, proč mají oběd právě teď. „Čas,“ řekne nahlas. „Za to všechno může čas, který se mění, to mi přece říkala máma!“

Ester to začne velice zajímat a chce se dozvědět co nejvíce.

Po obědě, ještě než se jde spát, se ptá paní učitelky: „Jak to, že se mění čas?“ „Mění se proto, že se otáčí zeměkoule.“ „A co je to zeměkoule?“ „Zeměkoule je planeta ve vesmíru, na které žijeme,“ odpovídá paní učitelka. Ester na to: „Aha, a jak se to mění na hodinách?“ „Podle toho, o kolik minut nebo hodin se zeměkoule otočí, podle toho se posunou i ručičky na hodinách.“ „Děkuji,“ odpoví s nadšením Esterka a jde si s ostatními dětmi zdřímnout.

Nedlouho po tom, co se Ester vzbudila, si ji přišel ke školce vyzvednout tatínek a Ester mu cestou domů povídala, co nového se naučila. Za odměnu ji táta vzal na zmrzlinu. Doma to potom vyprávěla i své mamince. Měla z toho dne velikánskou radost.

Doufám, že se vám článek líbil, třeba se zase někdy u nějakého potkáme! Mějte se hezky!