Dnešní vyprávění jsem se proto rozhodl doprovodit obrázky z doby, kdy jsme nejen dostali ona podivuhodná jména, ale také jsme podnikali první divadelní krůčky.

Nejprve se podíváme na zoubek jménu SPEJBL

Jeden z pamětníků vyprávěl, jak se synem principála Nováka Ludvíkem, (který spolupracoval s prof. Skupou - naším prvním interpretem a zakladatelem divadla S+H) měli coby děti ve zvyku zvonit u dveří jistého plzeňského občana Š. Bejbla, aby poté utekli.

No a právě díky spojení iniciály jména s příjmením mělo vzniknout jméno Spejbl. Byl to tedy Novákův syn, díky kterému byl otecko pojmenován?

Pravdě blíže bude tvrzení dalšího spolupracovníka prof. Skupy - Karla Kovala - Šlaise, spisovatele a novináře. Však mu také prof. Skupa věnoval diplom čestného uznání, ve kterém jemu a jeho otci děkoval za autorství jmen Spejbl a Hurvínek.

A jak tedy přišel otecko ke jménu Spejbl?

Odehrálo se to prý takto. Karel Koval-Šlais vzpomíná:
Jednou k nám přišel zčistajasna člověk, který nás rázem zaujal, neboť takového jsme ještě neviděli. Otec se na něho podíval a povídal: "To je ale Spejbl!" A to mu už zůstalo. Byl to stále nad čímsi zadumaný popleta, ale líbil se nám pro svou upřímnost a bodrost a hlavně pro to humorné pojmenování.

Jméno Spejbl má tedy můj taťulda díky hovornému otci pana Karla Kovala-Šlaise!

Co se týče mého jména, tak již jednou zmíněný spisovatel a novinář Karel Koval – Šlais, vzpomínal na jeho vznik takto:

Vypravoval jsem jednou Josefovi (míněn je prof. Skupa) pohádku o podivném dítěti, které mělo ploutvičku na zadečku, a když je sudičky v kolébce spatřily, přivítaly je na svět trojnásobným "hurrá".

Tu pohádku jsem napsal a Skupa k ní udělal obrázek o Vánocích v r. 1923, byla kratičká a bylo v ní doslovně řečeno:

"Tož bylo jemu jméno Hurvínek. To proto, že mu sudičky daly do vínku "hurrá".

Vidíte, takže mé jméno s největší pravděpodobností vzniklo spojením slov: Hurá do vínku!

A protože jsem zde dnes už několikrát zmínil jméno zakladatele našeho divadla pana profesora Skupy, ukážu vám jednu fotografii, ještě z doby, kdy jsme spolu hráli divadlo a také hezkou karikaturu, kterak se pan profesor proměňuje - údajně ve mě, i když bych vzhledem k chabému vlasovému porostu spíš myslel, že jde o taťuldu…

Závěrem bych chtěl dodat, že tomu 12. října bylo právě 65 let od chvíle, kdy se pan profesor Skupa přestěhoval se svým souborem z Plzně do Prahy, kde naše divadlo můžete navštívit dodnes.

Manželé Skupovi a moje maličkost s taťuldou